Guallatiri

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

6 071 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1960

Poloha

-18,420°, -69,092°

Guallatiri je přes 6 000 m vysoká zaledněná sopka na severu Chile, těsně u hranice s Bolívií. Patří k nejčinnějším sopkám severního Chile: od 19. století měla několik menších výbuchů, naposledy v roce 1960, a z vrcholu dodnes s hukotem unikají sopečné plyny. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Je to souměrný stratovulkán na jihozápadním konci skupiny sopek Nevados de Quimsachata. Leží jižně od jezera Chungará v národním parku Lauca. Výška se podle zdrojů liší mezi 6 060 a 6 071 m. ^{[1, 4]}

Vrchol tvoří kupa nebo komplex lávy z dacitu, činný průduch je na jeho jižní straně. Spodní severní a západní svahy pokrývají mohutné lávové proudy – podle Wikipedie až asi 230 m mocné a 8 km dlouhé. ^{[1, 4]}

Jméno pochází podle Wikipedie z ajmarského slova wallatiri, zhruba „hojnost andských hus“. Hora byla uctívána jako apu neboli mallku – ochranný horský duch. ^[4]

Erupce

Podle Wikipedie se tu asi před 2 600 lety odehrála velká výbušná erupce, po které jihozápadně od sopky zůstaly vrstvy popela a pemzy. Kdy sopka začala růst, se podle ní studie neshodují: buď asi před 710 000 lety, nebo před 262 000 až 130 000 lety. ^[4]

V historické době měla Guallatiri jen menší výbušné erupce (VEI 2): kolem roku 1825, v roce 1913, v červenci 1959 a v prosinci 1960. Nejisté zprávy jsou také z let 1908 a 1985. ^[1]

Podle Wikipedie v květnu 2015 zesílila zemětřesení pod sopkou a nad vrcholem se objevil asi 200 m vysoký oblak. Chilská geologická služba SERNAGEOMIN proto zvýšila stupeň výstrahy a v červenci, když činnost zeslábla, ho opět snížila. ^[4]

Plyny a ledovec

Z vrcholu stále mohutně unikají plyny a pára z fumarol, provázené zvukem jako z tryskového motoru. Pole solfatar, otvorů vydechujících sirné plyny, sahá na západním svahu přes 300 m dolů. Plyny tu ukládají síru a další minerály; v roce 1942 se zásoby sirné rudy na sopce odhadovaly asi na 800 000 tun. ^{[1, 4]}

První měření oxidu siřičitého z této odlehlé a nepřístupné sopky zveřejnil v roce 2018 tým J. Gliße. Pomocí kamery, která plyn zachytí v ultrafialovém světle, změřil z centrálního kráteru a pole fumarol 0,5–2,9 kg za sekundu, v průměru 1,3 kg/s – zhruba 110 tun denně. ^[2]

Ledovce na sopce se od roku 1988 zmenšují a rozpadají na menší kusy. V roce 2017 měřila ledová čepice podle Wikipedie asi 0,8 km². Podle studie z roku 2005, kterou Wikipedie cituje, mohlo k tání přispět i teplo z fumarol. ^{[3, 4]}

Nebezpečí

Do 10 km od vrcholu žije jen asi 60 lidí, do 100 km kolem 46 000. Podle Wikipedie by budoucí erupce mohla vytvořit lávové dómy nebo lávové proudy; pyroklastické proudy – žhavé laviny plynů a úlomků – by mohly zasáhnout až asi 12 km daleko, včetně osad Ancuta a Guallatiri. Lahary (sopečné bahnotoky) a lávové proudy by ohrožovaly hlavně západní a jihozápadní stranu, kde leží nejvíc sněhu. ^{[1, 4]}

SERNAGEOMIN sopku podle stránky glaciologia.cl trvale sleduje. Podle Wikipedie ji jeho Jihoandská vulkanologická observatoř (OVDAS) hlídá od roku 2013 kamerou, seismometry a měřením pohybů povrchu. ^{[3, 4]}

Fakta

Poslední erupce

prosinec 1960, VEI 2

Velká erupce

asi před 2 600 lety

Oxid siřičitý

průměrně 1,3 kg/s (měření publikované 2018)

První známý výstup

Friedrich Ahlfeld, 1926

Dohled

SERNAGEOMIN (OVDAS)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

dacit

sopečná hornina s vyšším obsahem křemíku; její láva je hustá a tvoří kupy a mocné krátké proudy

pemza

lehká, pórovitá sopečná hornina plná bublinek plynu, vzniká při prudkých výbuších

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

solfatara

fumarola, která vydechuje hlavně sirné plyny; kolem ní se usazuje žlutá síra

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamení, která se řítí po svahu velkou rychlostí

lahar

sopečný bahnotok – směs vody, popela a kamení, která se valí údolím

Zdroje

1. Guallatiri, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Gliß, J., Stebel, K., Kylling, A., Sudbø, A.: Improved optical flow velocity analysis in SO2 camera images of volcanic plumes – implications for emission-rate retrievals investigated at Mt Etna, Italy and Guallatiri, Chile. Atmospheric Measurement Techniques 11 (2018), 781–801, doi:10.5194/amt-11-781-2018, Atmospheric Measurement Techniques (2018)
3. Glaciares del volcán Guallatiri, Glaciología (glaciologia.cl)
4. Guallatiri, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.