Parinacota

sopka – Stratovolcano, Chile-Bolivia, South America Volcanic Regions

Kde

Chile-Bolivia, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

6 336 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

290

Poloha

-18,166°, -69,142°

Parinacota je souměrná, ledem pokrytá sopka vysoká přes 6 000 m na hranici Chile a Bolívie. Před tisíci lety se zřítila její západní strana a obří sesuv přehradil údolí, čímž vzniklo nebo se zvětšilo vysokohorské jezero Chungará. Od té doby si sopka svůj kužel znovu postavila a podle studie z roku 2004 patřila v posledních 8 000 letech k nejčinnějším sopkám severního Chile. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Parinacota je jižnější a mladší ze dvou sopek skupiny Nevados de Payachata. Severovýchodně od ní se přes nízké sedlo zvedá starší sopka Pomerape, která rostla převážně v pleistocénu (starších čtvrtohorách). ^[1]

Údaje o výšce se liší: katalog GVP uvádí 6 336 m, popisek jeho fotografie 6 348 m, anglická Wikipedie 6 380 m, česká 6 384 m a novější odborná práce z roku 2012 jen 6 250 m. Podobně nejednotné jsou údaje o vrcholovém kráteru – GVP ho popisuje jako neporušený kráter široký 300 m, jiné práce citované Wikipedií uvádějí šířku 500 m až 1 km. ^{[1, 4, 5]}

Vrchol pokrývá ledová čepice. Podle studie citované Wikipedií se plocha ledu na Parinacotě a sousední Pomerape v letech 1987–2016 zmenšovala asi o 1,9 % ročně. ^[4]

Na jižních a jihozápadních svazích stojí skupina menších bočních kuželů Ajata, ze kterých vytékaly lávové proudy. Vyrostly na puklinách ve směru sever–jih a severoseverovýchod asi před 6 000 až 1 400 lety. ^{[1, 2]}

Jak sopka rostla a padla

Studie z roku 2004 rozdělila vývoj sopky do tří období. Nejdřív (asi před 300 000 až 70 000 lety, data jsou nejistá) tu vznikl rozsáhlý komplex lávových kopulí. Pak (asi před 70 000 až 8 000 lety) nad ním vyrostl strmý kužel z andezitových lávových proudů a strusky. ^[2]

Potom se západní část sopky naráz zřítila. Podle GVP vznikla lavina trosek o objemu asi 6 km³, která se přehnala 22 km na západ a ucpala odtok vody – tak vzniklo jezero Chungará. V uloženinách sesuvu se dodnes tyčí kopce sutě a mezi nimi leží jezírka, z nichž pramení řeka Lauca. ^{[1, 4]}

Hned po zřícení začal růst nový kužel, který jizvu po sesuvu úplně zakryl. Má objem nejméně 18 km³, takže sopka v posledních 8 000 letech chrlila v průměru nejméně 2,25 km³ magmatu za tisíc let. Kromě lávy z ní vycházely i pyroklastické proudy (žhavé laviny popela a plynů) a bahnotoky (lahary), které stékaly hlavně na jih, západ a východ. ^{[2, 4]}

Kdy sopka soptila naposledy, není jisté. Katalog GVP uvádí erupci kolem roku 290 n. l. (s nejistotou ±300 let), datovanou podle toho, jak dlouho je povrch horniny vystaven kosmickému záření. Podle Wikipedie ale radiokarbonové datování jednoho pyroklastického proudu ukazuje na stáří pod 200 let; písemný záznam o erupci neexistuje. ^{[1, 4]}

Kdy se sopka zřítila?

Stáří zřícení je dlouholetý vědecký spor. Radiokarbonové datování rašeliny v uloženinách sesuvu z roku 1988 ukázalo asi 13 500 let, jiné práce uváděly 18 000 let nebo rozpětí 13 000 až 20 000 let. Studie z roku 2004 dospěla k asi 8 000 letům, a tento údaj uvádí i GVP. ^{[4, 2, 1]}

Nejnovější odhad, který anglická Wikipedie (stav k říjnu 2026) uvádí, zveřejnil v roce 2015 tým vedený B. R. Jichou v časopise GSA Bulletin: asi 8 800 ± 500 let, tedy počátek holocénu (současné doby poledové). Sesuv byl podle práce citované Wikipedií asi třikrát větší než sesuv při erupci Mount St. Helens v roce 1980. ^{[3, 4]}

Lidé kolem

Jméno pochází z jazyka ajmara: „parina“ znamená plameňák a „quta“ jezero. V místních legendách vystupují Parinacota a Pomerape jako neprovdané sestry. Některé pověsti Ajmarů možná zachycují malou výbušnou erupci po příchodu Španělů. ^[4]

Okolí sopky patří od roku 1965 k chilskému národnímu parku Lauca, který je i biosférickou rezervací UNESCO. U jezera Chungará vede silnice spojující chilskou Ariku s bolivijským La Pazem. ^[4]

Nebezpečí

Nová erupce je možná. Pokud by se magma setkalo s ledovou čepicí, mohly by vzniknout lahary; bahnotoky a proudy trosek by mohly zasáhnout silnici Arica–La Paz a vesnice Caquena, Chucullo, Parinacota a možná i bolivijské městečko Sajama. Dlouhá erupce z bočních kuželů by mohla zasypat popelem pastviny. Kraj je ale řídce osídlený, takže škody by byly menší než u hustě obydlených sopek. ^[4]

Chilská geologická služba SERNAGEOMIN sleduje Parinacotu jako jednu z deseti sopek severního Chile. Satelity na ní zachytily mírně zvýšenou teplotu povrchu (asi o 6 °C) a v jejím okolí se vyskytují zemětřesení, i když méně než u sousední sopky Guallatiri. ^[4]

Fakta

Lavina trosek po zřícení

asi 6 km³, doběh 22 km

Objem nového kuželu

nejméně 18 km³ (za posledních asi 8 000 let)

Odhady stáří zřícení

od asi 8 000 do 18 000 let

Národní park

Lauca (od roku 1965), biosférická rezervace UNESCO

Sledování

SERNAGEOMIN (Chile)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela

pleistocén

starší čtvrtohory, doba ledová, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

holocén

současná doba poledová, posledních zhruba 11 700 let

lávová kopule

kupa velmi husté lávy, která se nerozteče a nahromadí se nad otvorem, ze kterého vytéká

lavina trosek

obrovský rychlý sesuv kamení a půdy, který vznikne, když se zřítí část sopky

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu sopky velkou rychlostí

lahar

sopečný bahnotok – směs vody, popela a kamení, která se valí údolími

radiokarbonové datování

určení stáří organických zbytků podle toho, kolik v nich zbylo radioaktivního uhlíku 14C

Zdroje

1. Parinacota, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Clavero R., J. E., Sparks, R. S. J., Polanco, E., Pringle, M. S.: Evolution of Parinacota volcano, Central Andes, Northern Chile. Revista Geológica de Chile 31 (2004), č. 2, 317–348 (abstrakt), Revista Geológica de Chile (Andean Geology) (2004)
3. Jicha, B. R., Laabs, B. J. C., Hora, J. M., Singer, B. S., Caffee, M. W.: Early Holocene collapse of Volcán Parinacota, central Andes, Chile: Volcanological and paleohydrological consequences. GSA Bulletin 127 (2015), 1681–1688, doi:10.1130/B31247.1 (neotevřeno, údaje podle Wikipedie), Geological Society of America Bulletin (2015)
4. Parinacota (volcano), Wikipedia
5. Parinacota, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.