Yucamane

sopka – Stratovolcano(es), Peru, South America Volcanic Regions

Kde

Peru, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

5 495 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1 320 př. n. l.

Poloha

-17,184°, -70,196°

Yucamane je andezitový stratovulkán vysoký kolem 5 500 m v regionu Tacna na jihu Peru. Spolu se sousední sopkou Calientes tvoří složený sopečný komplex. Naposledy prokazatelně vybuchl asi před 3 000 lety a autoři studie z roku 2020 ho považují za činnou a potenciálně nebezpečnou sopku. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Yucamane leží na jižním konci krátkého řetězu sopek, k němuž patří ještě Calientes a Yucamane Chico na severu. Má mladý, dobře zachovaný vrcholový kráter asi 800 m široký, ve kterém je menší vnitřní kráter. Lávové proudy z doby po ústupu ledovců leží na mohutných morénách – valech kamení, které sem kdysi nanesly ledovce. ^{[1, 3]}

Výška se podle zdrojů liší: GVP uvádí 5 495 m, jiné zdroje 5 500 nebo 5 508 m. Městečko Candarave leží asi 7–11 km jihozápadně od sopky, krajské město Tacna asi 90 km na jih. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Sopka patří do Centrální vulkanické zóny And. Ta vzniká nad subdukční zónou, kde se oceánská deska Nazca noří pod Jihoamerickou desku a v hloubce se taví hornina. ^[3]

Podle studie Riverové a kolegů z roku 2020 rostl komplex s přestávkami od středního pleistocénu. Nejstarší lávy Calientes jsou staré asi 500 000 let. Yucamane rostl ve třech fázích: nejdřív lávové proudy starší než 40 000 let, pak asi před 36 000–30 000 lety lávové kopule, z jejichž rozpadu vznikaly žhavé laviny bloků a popela, a nakonec po době před 20 000–25 000 lety dnešní kužel. ^[2]

Erupce

V holocénu (posledních asi 11 700 letech) měl Yucamane výbušné erupce. Nejvýznamnější byla subpliniovská erupce asi před 3 000 lety, při níž sopka vyvrhla pemzu a popel a po svazích se řítily pyroklastické proudy (žhavé laviny plynu a úlomků). Podle studie z roku 2020 obsah křemíku v magmatu Yucamane od konce doby ledové postupně klesal – od této velké erupce k mírnějším vulkánským výbuchům (VEI nejvýš 2) čedičovo-andezitového magmatu. ^{[2, 1]}

Jak silná ta erupce byla, se zdroje neshodnou: katalog GVP jí přiděluje stupeň 5 na stupnici VEI, zatímco autoři studie z roku 2020 jen stupeň 3. Podle anglické Wikipedie vyvrhla nejméně 7 milionů m³ materiálu a popel dolétl až na ledovcovou čepici Quelccaya. ^{[1, 2, 3]}

Erupce hlášené z oblasti v letech 1787, 1802, 1862 a 1902 se připisovaly i Yucamane. Novější autoři (například Samaniego a kol. 2015) je ale podle GVP přiřadili sousední sopce Tutupaca. Podle GVP terénní výzkum nenašel na Yucamane žádné usazeniny mladší než erupce před 3 000 lety. ^{[1, 3]}

Nebezpečí

Podle studie z roku 2020 by další erupce mohla zasáhnout provincii Candarave s asi 8 000 obyvateli. Ve vrcholovém kráteru jsou činné fumaroly (výrony sopečných plynů), nejlépe viditelné po dešti. ^{[2, 3]}

Peruánský geologický ústav INGEMMET vydal mapy ohrožení spadem popela, lávovými a pyroklastickými proudy. Pyroklastické proudy by mohly dosáhnout až k jezeru Aricota a popel by mohl dopadat například na Candarave, Ilabayu nebo Taratu. Podle Wikipedie byla sopka v roce 2021 sledována seismometry, náklonoměry a kamerami. ^[3]

Fakta

Nejstarší lávy komplexu

asi 500 000 let (Calientes)

Poslední velká erupce

asi před 3 000 lety, subpliniovská

Vrcholový kráter

asi 800 m široký

Ohrožená provincie

Candarave, asi 8 000 obyvatel

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečných úlomků

andezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma

moréna

val nebo pokryv kamení a hlíny, který nahrnul a zanechal ledovec

subpliniovská erupce

silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela, slabší než pliniovská

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamenů, která se řítí po svahu velkou rychlostí

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. Yucamane, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Rivera, M., Samaniego, P., Vela, J., Le Pennec, J.-L., Guillou, H., Paquette, J.-L., Liorzou, C.: The eruptive chronology of the Yucamane-Calientes compound volcano: a potentially active edifice of the Central Andes (southern Peru). Journal of Volcanology and Geothermal Research 393 (2020), 106787, doi:10.1016/j.jvolgeores.2020.106787 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2020)
3. Yucamane, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.