Tutupaca

sopka – Stratovolcano(es), Peru, South America Volcanic Regions

Kde: Peru, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 5 801 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1802
Poloha: -17,026°, -70,372°

Tutupaca je sopečný komplex v jižním Peru, v regionu Tacna, vysoký přes 5 800 m. Kolem roku 1802 se část jeho mladší východní stavby zřítila a sesuv doprovodila jedna z největších výbušných erupcí, jaké Peru v historické době zažilo. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Podle GVP tvoří komplex dvě rozrušené sopečné stavby, podle anglické Wikipedie tři na sobě ležící sopky z lávových proudů a lávových dómů (kup husté lávy, která se nahromadí nad otvorem). Nejmladší je východní stavba, starší základ rozrušily ledovce. Komplex zabírá asi 150–170 km² a zvedá se z náhorní plošiny ve výšce 4 400–4 600 m. ^{[1, 4, 2]}

Výška vrcholu se podle zdrojů liší: GVP uvádí 5 801 m, anglická Wikipedie 5 815 m pro západní vrchol a 5 790 m pro východní. Na satelitním snímku je dobře vidět podkovovitá jizva po zřícení východní stavby, otevřená k severovýchodu. ^{[1, 4]}

V sedle mezi stavbami vytekly lávové proudy až po poslední době ledové. V okolí jsou fumaroly (otvory, z nichž uniká horká pára a plyny), horké prameny, gejzíry a ložiska síry. Podle Wikipedie má geotermální soustava v hloubce teplotu přes 200 °C a uvažuje se o jejím využití k výrobě elektřiny. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Tutupaca patří do Centrální vulkanické zóny And. Sopky tu vznikají, protože se oceánská deska Nazca noří pod Jihoamerickou desku, asi o 5–6 cm za rok. ^[4]

Sopečná činnost tu začala asi před 700 000 lety a pokračovala až do současné geologické doby (holocénu). Lávy Tutupacy jsou andezitové a dacitové, tedy středně až hodně bohaté na křemík. ^[4]

Zřícení kolem roku 1802

Mladší východní stavba Tutupacy se skládá nejméně ze sedmi srostlých lávových dómů. Rostly na starém podloží, které horké sopečné vody během dlouhé doby rozložily a oslabily (hydrotermální přeměna). Podle studie Mariña a kolegů z roku 2021 právě růst dómů na tomto oslabeném podloží narušil stabilitu stavby, která se pak dvakrát zřítila. ^[2]

Při druhém, historickém zřícení vznikla trosková lavina (rychlý proud úlomků horniny) nazvaná Paipatja. Její uloženiny leží severovýchodně od jizvy, jsou 6–8 km dlouhé, pokrývají asi 12–13 km² a jejich objem se odhaduje na víc než 0,6–0,8 km³. Se zřícením souvisí uloženina pyroklastického proudu, jejíž radiokarbonové stáří je 218 ± 14 let. ^{[2, 4, 3]}

Erupce měla podle Wikipedie sílu VEI 3 až 4, GVP ji vede jako VEI 4 s otazníkem. Popel podle dobových zpráv padal až v chilské Arice, asi 165 km jižně. Okolí bylo tehdy řídce osídlené, takže škody byly malé. ^{[4, 1]}

Starší trosková lavina, nazvaná Azufre, stekla do údolí na východ a jihovýchod až do vzdálenosti 3,5 km. Podle stáří balvanů na jejím povrchu (měřeného podle izotopů, které v kameni vznikají vlivem kosmického záření) se to stalo asi před 6 000 až 7 800 lety. ^[2]

Která sopka vlastně vybuchovala

Staré katalogy uvádějí erupce v letech 1780, 1787–1789, 1802, 1862 a 1902. V roce 1990 vědci de Silva a Francis usoudili, že šlo spíš o sousední sopku Yucamane, protože vypadá méně rozrušeně. Až výzkum z roku 2015 ukázal, že činnost v letech 1787–1789 a 1802 pocházela z Tutupacy, a za věrohodné považuje i zprávy z let 1780, 1862 a 1902. ^{[1, 3]}

Nebezpečí

Podle Wikipedie by další zřícení ohrozilo asi 8 000–10 000 lidí, ale i geotermální a důlní zařízení, silnice a zavlažovací stavby. Peruánská geologická služba INGEMMET vydala pro sopku mapu nebezpečí a sopka je vedena jako „středně nebezpečná“. Město Candarave leží 25–30 km jižně. ^[4]

Monitoring

Podle anglické Wikipedie (stav v říjnu 2026) jsou na vrcholu činné fumaroly a na sopce byla zaznamenána zemětřesná činnost. V roce 2017 byla Tutupaca vybrána mezi sopky, které má sledovat Jihoperuánská vulkanologická observatoř. Ta začala fungovat v roce 2019; projekt s rozpočtem 18,5 milionu solů počítá se stavbou 30 měřicích stanic. ^[4]

Fakta

Poslední velká erupce: kolem roku 1802, zřícení stavby, VEI 3–4
Trosková lavina Paipatja: 6–8 km, přes 0,6–0,8 km³
Začátek činnosti: asi před 700 000 lety
Popel 1802: až v Arice, asi 165 km

Slovníček

lávový dóm: kupa husté, vazké lávy, která se nahromadí nad sopečným otvorem, protože neteče daleko
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a sopky s ní často vybuchují explozivně
subdukce: noření jedné litosférické desky pod druhou; nad místem noření vznikají řetězy sopek
hydrotermální přeměna: rozklad hornin horkými vodami a plyny uvnitř sopky; přeměněná hornina je měkká a slabá
trosková lavina: velmi rychlý proud úlomků horniny, který vznikne, když se zřítí část sopky
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu sopky rychlostí desítek až stovek km/h
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

Tutupaca, Smithsonian Global Volcanism Program
Mariño, J., Samaniego, P., Manrique, N. a kol.: The Tutupaca volcanic complex (Southern Peru): eruptive chronology and successive destabilization of a dacitic dome complex. Journal of South American Earth Sciences 109 (2021), 103227, doi:10.1016/j.jsames.2021.103227 (abstrakt), Journal of South American Earth Sciences (2021)
Samaniego, P., Valderrama, P., Mariño, J. a kol.: The historical (218 ± 14 aBP) explosive eruption of Tutupaca volcano (Southern Peru). Bulletin of Volcanology 77 (2015), 51, doi:10.1007/s00445-015-0937-8 (bibliografický záznam; obsah podle GVP), Bulletin of Volcanology (2015)
Tutupaca, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.