Ticsani

sopka – Lava dome(s), Peru, South America Volcanic Regions

Kde: Peru, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Lava dome(s)
Nadmořská výška: 5 382 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1800
Poloha: -16,759°, -70,598°

Ticsani je sopka v jižním Peru, asi 30 km jihovýchodně od proslulé Huaynaputiny. Tvoří ji zbytek staré sopky, která se kdysi zřítila, a skupina tří mladých lávových kopulí. Za posledních 11 000 let tu proběhly nejméně tři výbušné erupce, poslední až po roce 1600, a pod sopkou se dodnes často třese země. ^{[1, 2, 6]}

Jak vypadá

Peruánští geologové rozlišují dva celky: „starý Ticsani“ a „moderní Ticsani“. Starý Ticsani byl stratovulkán, tedy kužel z vrstev lávy a sopečných úlomků. Dnes po něm zbývá obloukovitý hřbet obklopující amfiteátr tvaru podkovy s poloměrem asi 3 km, otevřený k západu. ^{[2, 6]}

Moderní Ticsani tvoří tři lávové kopule – kupy velmi husté lávy, která se nerozlila, ale nakupila nad průduchem. Jsou seřazené v jedné linii a nejmladší z nich leží na severozápadě. Na úpatí je čerstvě vypadající lávové pole a mladý vrchol není ohlazený ledovci. ^{[2, 1, 6]}

Výška se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí 5 382 m, peruánští geologové a Geofyzikální ústav Peru (IGP) 5 408 m. ^{[1, 2, 5]}

Erupce

Starý Ticsani se v pleistocénu (starších čtvrtohorách) zhroutil. Lavina trosek o objemu asi 12 km³ – podle geologů největší pleistocenní lavina tohoto druhu v jižním Peru – se valila k západu až k soutoku řek Tambo a Omate, 44 km od místa zřícení. Tam se změnila v bahnotok (lahar), který doputoval údolím Tamba přes 150 km až k Tichému oceánu. Anglická Wikipedie uvádí podle jiných odhadů objem 15–30 km³. ^{[2, 1, 6]}

Největší známou mladou erupcí je výbuch „šedého Ticsani“ (Ticsani gris) asi před 10 600 lety. Sloupec popela vystoupal odhadem 16,5 km vysoko a erupce dosáhla stupně 4 na stupnici VEI. Vrstva pemzy u sopky má 2 až přes 4 m a centimetrová vrstva pokryla asi 806 km². ^[2]

Poslední erupce, která zanechala pemzu „hnědého Ticsani“ (Ticsani pardusco), je podle studie z roku 2003 mladší než 400 let a předcházela vzniku nejmladší kopule. Pemza leží na popelu z obří erupce sousední Huaynaputiny z roku 1600. Písemný záznam o ní ale neexistuje; katalog GVP ji klade asi do roku 1800 s nejistotou ±200 let. ^{[2, 1]}

Nebezpečí

Podle geologů hrozí při další erupci hlavně spad popela a pemzy, pyroklastické proudy (žhavé laviny plynu a úlomků) při růstu a rozpadu lávových kopulí a také sesuvy a bahnotoky. V obcích do 15 km od sopky žije přes 5 000 lidí, mimo jiné jde o Calacou, San Cristóbal, Carumas, Cuchumbaya a Soquezane. ^{[2, 4]}

Monitoring

Sopku hlídá Geofyzikální ústav Peru (IGP). Od května 2014 ji sledoval dočasnými seismickými stanicemi a v srpnu 2015 spustil první stanici, která posílá data v reálném čase. IGP tehdy řadil Ticsani mezi 12 potenciálně činných sopek Peru. ^[4]

V březnu 2021 měl Ticsani podle IGP zelený stupeň výstrahy a pod sopkou se denně odehrávala až čtyři slabá vulkanotektonická zemětřesení (otřesy z praskání hornin v okolí sopky). ^[5]

Co o něm dnes víme

Zpráva IGP z roku 2020 rozebírá seismickou činnost zaznamenanou v letech 1999, 2005 a 2014–2019. Mezi březnem a květnem 1999, po zemětřesení o magnitudě 4,1, se oblast rozechvěla řadou otřesů, další přišly v říjnu 2005. Při dočasném měření v roce 2006 zachytili seismologové asi 511 otřesů. ^[3]

V letech 2014–2019 určil IGP polohu 10 221 vulkanotektonických zemětřesení. Soustředila se hlavně pod nejmladší kopulí a ve východní a jihovýchodní části, 5–14 km od kráteru, do hloubky až 20 km; nejsilnější měl magnitudu 4,4. ^[3]

V údolích západně od sopky vyvěrají horké prameny a na vrcholu byly pozorovány dvě fumaroly (výrony sopečných plynů). Podle Wikipedie je Ticsani také jedním z kandidátů na zdroj takzvané tefry Khonkho, popela, který asi v letech 400–700 n. l. dopadl v Bolívii. ^{[6, 1]}

Fakta

Největší mladá erupce: „šedý Ticsani“, asi před 10 600 lety, VEI 4
Lavina trosek starého Ticsani: asi 12 km³, 44 km daleko
Obyvatel do 15 km: přes 5 000
Observatoř: IGP (Observatorio Vulcanológico del Sur)
Zemětřesení 2014–2019: 10 221, nejsilnější M 4,4

Slovníček

lávová kopule: kupa velmi husté lávy, která se nerozlije, ale nahromadí se nad průduchem
stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečných úlomků
lavina trosek: obří sesuv, při kterém se zřítí část sopky a trosky se řítí do okolí
lahar: bahnotok ze sopečného materiálu a vody, který teče údolími jako řeka betonu
pemza: lehká, pórovitá sopečná hornina, vzniklá z napěněné lávy
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamenů, která se řítí po svahu velkou rychlostí
vulkanotektonické zemětřesení: otřes, který vznikne, když tlak magmatu nebo plynů láme horninu pod sopkou
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

Ticsani, Smithsonian Global Volcanism Program
Mariño Salazar, J., Thouret, J.-C.: Geología, historia eruptiva y evaluación de peligros del volcán Ticsani (sur del Perú). Boletín de la Sociedad Geológica del Perú 95 (2003), 7–31 (abstrakt), Sociedad Geológica del Perú / Instituto Geofísico del Perú (2003)
Cruz Igme, J. E.: Análisis de la actividad sísmica en el volcán Ticsani y su variación temporal, periodo 1999–2019 (informe técnico, abstrakt), Instituto Geofísico del Perú (2020)
Moquegua: IGP empezó a vigilar el volcán Ticsani en tiempo real, ProActivo (podle El Comercio) (2015)
IGP reporta un descenso en la actividad de volcanes ubicados en Moquegua, Andina (2021)
Ticsani, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.