Misti, El

sopka – Stratovolcano, Peru, South America Volcanic Regions

Kde

Peru, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 793 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1985

Poloha

-16,299°, -71,406°

El Misti je pravidelný sopečný kužel na jihu Peru, který se zvedá přímo nad Arequipou, druhým největším městem země s více než milionem obyvatel. Naposledy silněji vybuchl v 15. století, kdy na něm Inkové obětovali lidi, aby sopku usmířili. Kvůli blízkosti města patří k nejnebezpečnějším sopkám světa. ^{[1, 5]}

Jak vypadá

Misti je stratovulkán – kužel navršený ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela – složený hlavně z andezitu. Na vrcholu má dva do sebe vnořené krátery; vnější je široký asi 830 m a uvnitř něj vyrostl velký struskový kužel. ^{[1, 5]}

Výška se podle zdrojů liší: katalog GVP uvádí 5 793 m, anglická Wikipedie 5 822 m na okraji vnějšího kráteru. Vrchol bývá zasněžený, ale ledovce tu nejsou. Horní svahy jsou holé, níže roste křovinatá vegetace. ^{[1, 5]}

Silné větry odnášejí jemný sopečný popel a navršily z něj pole písečných dun, které sahá až 20 km po větru od sopky. Na severozápadě sousedí Misti se sopkou Chachani a na jihovýchodě s Pichu Pichu. ^{[1, 5]}

Jak vznikl

Sopka leží ve Střední andské sopečné zóně, kde se oceánská deska noří pod jihoamerický kontinent (subdukce). Tavenina, která přitom vzniká, vystupuje vzhůru a živí řetěz sopek v Andách. ^{[1, 5]}

Podle souhrnu na anglické Wikipedii rostla sopka ve čtyřech etapách. Nejstarší horniny jsou staré asi 833 000 let, dnešní stratovulkán začal růst asi před 112 000 lety. Každá etapa skončila zhroucením vrcholu, po němž zůstala mísovitá propadlina (kaldera). ^[5]

Současný kužel začal růst asi před 13 700 až 11 300 lety uvnitř kaldery, která se propadla přibližně před 50 000 lety. Její velikost uvádějí zdroje různě: GVP 1,5 × 2 km, Wikipedie asi 6 × 5 km. ^{[1, 5]}

Erupce

Za posledních 50 000 let zanechala sopka nejméně 20 vrstev napadaného popela a mnoho uloženin pyroklastických proudů – žhavých lavin plynu, popela a kamení, které se řítí po svazích. ^[1]

Největší erupce posledních tisíciletí nastala asi před 2 000 lety. Šlo o tzv. pliniovskou erupci se sloupcem popela vysokým až 29 km. Podle studie z roku 2011 vyvrhla asi 1,4 km³ popela a pemzy, který dopadl i na místo dnešního centra Arequipy, a její sílu odhaduje na VEI 5; katalog GVP uvádí VEI 4. ^{[2, 1, 5]}

Při téže erupci roztavily žhavé proudy sníh a led na sopce a vznikly lahary – bahnotoky ze sopečného materiálu a vody, které se valily po jižním svahu. Autoři studie z roku 2011 zjistili, že velká část usazenin, které se dřív pokládaly za pyroklastické proudy, jsou ve skutečnosti právě lahary. ^[2]

Poslední větší erupce proběhla mezi roky 1440 a 1470 a zasáhla tehdejší incké obyvatelstvo. Pozdější hlášené „erupce“ byly často jen zesílené unikání plynů. GVP uvádí jako poslední potvrzenou erupci rok 1985 (síla VEI 1), většina ostatních zdrojů ji ale podle Wikipedie nepotvrzuje. ^{[1, 5]}

Historie

Inkové považovali sopku za hrozbu. Během erupce v letech 1440–1470 na ní a na okolních horách obětovali lidi v obřadu zvaném capacocha, aby sopku usmířili. ^[5]

V roce 1998 našli antropolog Johan Reinhard a archeolog José Antonio Chávez v kráteru a pod vrcholem ostatky osmi nebo devíti obětovaných, většinou asi šestiletých chlapců, a 47 sošek. Jde o největší známé místo inckých lidských obětí. ^[5]

Kolem vrcholu jsou archeologické stopy lidí, kteří na něj vystoupili už před příchodem Španělů. První písemně doložený výstup uskutečnil kněz Álvaro Meléndez z Chiguaty 1. května 1667. ^[5]

Nebezpečí

Arequipa leží jen asi 12–17 km od kráteru (zdroje se liší podle toho, kam se měří) a její předměstí se rozrůstají až na svahy sopky. I středně silná erupce by mohla zasypat popelem většinu města. ^{[5, 3]}

Největší nebezpečí představují úzká údolí na západním a jižním svahu: po nich by mohly do města stéct lahary a pyroklastické proudy, které mají podle odborníků přes 300 °C. Ohrožena je i důležitá infrastruktura, například vodní elektrárny. Peruánský geologický ústav INGEMMET v roce 2018 uvedl, že by obnovená činnost sopky ohrozila asi 1,2 milionu obyvatel Arequipy. ^{[5, 3]}

Mapa ohrožení Misti byla první takovou mapou peruánské sopky (představena v roce 2008) a město ji má používat při plánování výstavby. Trojrozměrnou verzi mapy označila v roce 2020 komise mezinárodní vulkanologické asociace IAVCEI pro sopečná nebezpečí za inovativní a mapy peruánských sopek od INGEMMET byly přidány do její světové databáze map sopečného ohrožení. ^{[5, 4]}

Monitoring

Do roku 2005 se sopka téměř nesledovala. Od té doby ji hlídá INGEMMET, který v roce 2013 otevřel v Arequipě Peruánskou vulkanologickou observatoř (OVI). Sopku sleduje seismometry, měřením deformací terénu, satelity, kamerami a rozbory plynů a vody; měří i teplotu pramenů a fumarol. ^{[5, 3]}

Observatoř také pořádá osvětové akce, například přednášky pro školáky o tom, jaká nebezpečí sopka představuje a jak se sleduje. V letech 2009 a 2010 se ve městě konala cvičení evakuace. ^{[3, 5]}

Co o něm dnes víme

Z vrcholového kráteru stále unikají plyny z fumarol – otvorů, z nichž vychází horká pára a sopečné plyny. Jejich teplota bývá podle souhrnu na Wikipedii 125–310 °C, výjimečně až 430 °C. ^[5]

V srpnu 2012 a v květnu až červnu 2014 zaznamenaly přístroje roje drobných zemětřesení pod severozápadním svahem; vědci je spojují s horkou vodou v podzemí. Satelitní měření žádné vyklenutí sopky neukázala. ^[5]

Studie z roku 2022 (Vlastélic a kol.) porovnala usazeniny fumarol z let 1967–2018 a zjistila, že se změnilo jejich složení a soustava se oteplila. Autoři to vykládají možným přísunem nového magmatu do zásobníku, který leží asi 6–15 km pod povrchem. Tento údaj známe jen ze souhrnu na Wikipedii. ^[5]

Zajímavosti

Jméno Misti se v pramenech objevuje od 80. let 18. století a jeho původ není jistý – může znamenat „smíšený“ nebo „bílý“. Starší jméno Putina prý v jazyce puquina znamenalo „hora, která vrčí“. ^[5]

Misti je symbolem Arequipy. Mnoho budov města je postaveno z bílého kamene sillar, který ale nepochází z Misti, nýbrž z uloženin sousední sopky Chachani. ^[6]

Fakta

Největší erupce posledních tisíciletí

asi před 2 000 lety, sloupec až 29 km

Inkské oběti

8–9 mumií nalezených v roce 1998

První doložený výstup

1. 5. 1667, Álvaro Meléndez

Observatoř

OVI (INGEMMET), Arequipa, od 2013

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

andezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

subdukce

zanořování jedné litosférické desky pod druhou; nad místem, kde se deska noří, vznikají sopky

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se zhroutí vrchol sopky nad vyprázdněným magmatickým krbem

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamení, která se rychle řítí po svazích sopky

pliniovská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela a plynů, pojmenovaná po Pliniovi mladším, který popsal výbuch Vesuvu

lahar

sopečný bahnotok – směs vody, popela a kamení, která se valí údolími

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. Misti, El, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Harpel, C. J., de Silva, S., Salas, G.: The 2 ka eruption of Misti volcano, southern Peru – The most recent Plinian eruption of Arequipa's iconic volcano. Geological Society of America Special Paper 484 (2011) (abstrakt v databázi HERO), Geological Society of America (2011)
3. Arequipa: reactivación del Misti podría poner en peligro a 1.2 millones de pobladores, Andina (peruánská státní tisková agentura) (2018)
4. ¡Innovador! Mapa de peligros del Misti en 3D es un referente mundial, Andina (peruánská státní tisková agentura) (2020)
5. Misti, Wikipedia
6. El Misti, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.