Sabancaya

sopka – Stratovolcano(es), Peru, South America Volcanic Regions

Kde

Peru, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

5 960 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2026

Poloha

-15,787°, -71,857°

Sabancaya je téměř šest kilometrů vysoká sopka v jižním Peru, asi 70 km severozápadně od města Arequipa. Její jméno znamená v kečuánštině „ohnivý jazyk“. Od listopadu 2016 vybuchuje jen s krátkými přestávkami a patří k nejčinnějším sopkám Peru. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sabancaya stojí v sedle mezi dvěma staršími sopkami: Ampatem (6 288 m) na jihozápadě a Hualcou Hualcou (6 025 m) na severozápadě. Je z celé trojice nejmladší a jako jediná vybuchovala v historické době. Hualca Hualca vznikla pravděpodobně už na přelomu třetihor a čtvrtohor. ^[1]

Výška vrcholu se podle zdrojů liší: GVP uvádí 5 960 m, jiné práce 5 976 nebo 5 980 m. Kolem sopky se ze všech stran kromě jihu rozkládá asi 15 km široký plášť lávových proudů z andezitu a dacitu, hustých láv bohatých na křemík. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Sopka patří ke středoandskému sopečnému oblouku, který vznikl nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se tvoří magma. Kůra je tu silná přes 25 km. ^[1]

V mladších čtvrtohorách (holocénu) měla Sabancaya plinijské erupce – mohutné výbuchy s vysokým sloupem popela a pemzy – po nichž následovaly výlevy objemných lávových proudů. ^[1]

Erupce

Jméno Sabancaya se v písemných záznamech objevuje už v roce 1595, což naznačuje, že sopka byla činná i dříve. Pozorované erupce jsou zaznamenány od roku 1750. ^[1]

Po dlouhém klidu se sopka probudila koncem roku 1986 a v květnu 1990 začala silnější erupce. Sloupy popela stoupaly do výšky asi 7 km a popel dopadal asi do 12 km od vrcholu. Podle GVP trvala erupce s přestávkami až do roku 1998. ^{[1, 3]}

Popel z výbuchů, které po roce 1990 následovaly, roztavil ledovce na sousedním Ampatu a odkryl incké obětní předměty. V roce 1995 tam na vrcholu výprava Johana Reinharda nalezla zmrzlou mumii dívky, známou jako Juanita, obětovanou asi před pěti sty lety. ^{[3, 4]}

V roce 2013 zesílily úniky plynů a přibylo zemětřesení, v srpnu 2014 přišla menší erupce. Dne 6. listopadu 2016 začala dlouhá erupce s častými výbuchy popela; v letech 2017–2023 v kráteru postupně vyrostlo pět lávových kopulí a všechny se zase rozpadly. Podle GVP tato erupce skončila v dubnu 2025 a 13. září 2025 začala další, kterou GVP vede do 25. března 2026. ^{[3, 1]}

Lidé kolem

V údolích pod sopkou (řeky Colca a přítoků řeky Siguas) žije podle práce z roku 1994 asi 35 000 lidí. Živí se hlavně zemědělstvím, chovem zvířat, těžbou a turismem; údolí řeky Colca podle Wikipedie navštíví asi 190 000 turistů ročně. Při výbuchu 3. května 2026 se popel slabě rozptýlil směrem k obcím Lluta, Tapay, Huambo a Cabanaconde. ^{[3, 2]}

Nebezpečné jsou i bahnotoky (lahary): už při erupci v roce 1990 popel roztavil led na sousední Hualce Hualce a vznikly z něj bahnotoky. Bahnotoky ohrožují například zavlažovací projekt Majes-Siguas, nejvýznamnější na jihu Peru. Sabancaya také patří k sopkám, kvůli nimž se na světě nejčastěji vydávají výstrahy pro letadla před sopečným popelem. ^[3]

Co o něm dnes víme

Sopku nepřetržitě sledují dva peruánské ústavy: Geofyzikální ústav Peru (IGP) přes své Jižní vulkanologické centrum (Cenvul) v Arequipě a Vulkanologická observatoř geologické služby INGEMMET. Používají seismometry, měření plynů a pohybu terénu, kamery a družicová data. ^{[2, 3]}

Měření pohybu terénu ukázala, že v letech 1992–1996 se zvedal terén asi 10 km severovýchodně od vrcholu a příčina zdvihu ležela 11–13 km pod hladinou moře. Zdvih terénu se měřil i na sousední Hualce Hualce a znovu v letech 2013–2019. Zemětřesení se soustřeďují pod Hualcou Hualcou a planinou Pampa Sepina, ne pod samotnou Sabancayou. Vědci z toho usuzují, že zásobník magmatu Sabancayi neleží přímo pod ní, ale asi 10 km severovýchodně od vrcholu. ^[3]

Podle zprávy z května 2026 platil oranžový stupeň výstrahy. Při výbuchu 3. května 2026 vystoupil sloup plynu a popela asi 2 000 m nad kráter; IGP to označil za obvyklou činnost bez podstatné změny a doporučil nepřibližovat se ke kráteru blíž než na 12 km. ^[2]

Fakta

Význam jména

„ohnivý jazyk“ (kečuánsky)

Nejstarší zmínka

1595

Dlouhá erupce

6. 11. 2016 – 6. 4. 2025 (podle GVP)

Stupeň výstrahy (květen 2026)

oranžový

Hlídá

IGP (Cenvul) a INGEMMET

Slovníček

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

andezit, dacit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a teče pomalu

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

plinijská erupce

mohutná výbušná erupce s vysokým sloupem popela a pemzy, pojmenovaná podle Plinia mladšího, který popsal výbuch Vesuvu v roce 79

lávová kopule

hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko

lahar

bahnotok – proud vody, popela a kamení, který se řítí údolím

Zdroje

1. Sabancaya, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Descartan que explosión reportada en el volcán Sabancaya signifique variar nivel de alerta, Agencia Andina (2026)
3. Sabancaya, Wikipedia
4. Ampato, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.