Azul, Cerro

sopka – Shield, Ecuador, Eastern Pacific Volcanic Regions

Kde: Ecuador, Eastern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 1 640 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2008
Poloha: -0,920°, -91,408°

Cerro Azul je štítová sopka na jihozápadním cípu ostrova Isabela v Galapágách a druhá nejvyšší hora souostroví. Od roku 1932, odkud pocházejí první záznamy o jejích erupcích, patří k nejčinnějším galapážským sopkám; naposledy vybuchla v květnu a červnu 2008. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Galapágy leží nad horkou skvrnou, podobně jako Havaj. Cerro Azul stojí na okraji oblasti, kde horký materiál z pláště stoupá vzhůru. Je jednou ze šesti sopek, které srostly v ostrov Isabela; dalšími jsou Ecuador, Wolf, Darwin, Alcedo a Sierra Negra. ^[4]

Podle anglické Wikipedie je sopka stará asi 350 000 let, ale její povrch je mladší než asi 5 000 let – všechno starší už překryly novější lávy. Na západě se pod ní mořské dno prudce svažuje do hloubky, na východě je moře mělčí. ^[4]

Jak vypadá

Sopka má tvar obrovské obrácené mísy, měří až 34 × 22 km a horní svahy jsou skloněny o 12 až 30 stupňů. Výška vrcholu se ve zdrojích liší: GVP uvádí 1 640 m, anglická Wikipedie 1 689 m. ^{[4, 1]}

Na vrcholu je kaldera se strmými stěnami, široká jen 4 × 5 km, ale hluboká až 650 m. Patří tak k nejmenším, ale zároveň k nejhlubším kalderám v Galapágách. Vznikla v několika fázích propadání, po kterých zůstaly na západní a jihozápadní straně stupně (terasy). ^[1]

Dno kaldery pokrývají mladé lávové proudy a občas se na něm objevují dočasná jezera. Na východoseverovýchodní straně kaldery stojí velký tufový kužel, který prozrazuje, že se tu magma někdy setkalo s vodou. V kaldeře dodnes unikají sopečné plyny. ^[1]

Západní svahy posévají malé kužele z lávových cákanců. Po severovýchodním a severozápadním svahu stékají čerstvě vypadající lávové proudy, z nichž mnohé vytekly z trhlin obíhajících kolem vrcholu. ^[1]

Erupce

Zaznamenané erupce začínají rokem 1932. Další následovaly v letech 1940, 1943, 1948, 1949, 1951, 1959, 1979, 1998 a 2008; u roku 1968 není jisté, zda šlo o erupci. Nejsilnější byla podle GVP erupce z dubna a května 1943 na obvodové trhlině kaldery, se stupněm 3 na stupnici VEI. ^{[1, 4]}

V září a říjnu 1998 tekla láva z trhlin na dně kaldery a na jihovýchodním svahu. Lávové proudy a požáry, které zapálily, zabily část želv obrovských; správa národního parku proto další želvy přemístila pozemní cestou i vrtulníkem. ^{[1, 4]}

Poslední erupce trvala od 29. května do 17. června 2008. Začala na trhlině na jihovýchodním svahu, láva doputovala až asi 10 km daleko a soptilo se i v kaldeře. Začátkem června se otevřela druhá trhlina níže na svahu. Želvy tentokrát zasaženy nebyly. ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Láva z Cerro Azul je pestřejší než u sousedních sopek Sierra Negra a Alcedo. Studie z roku 2002 v ní našla široké rozpětí čedičů a soudí, že větší rozdíly mezi sousedními sopkami nezpůsobuje odlišný plášť pod nimi, ale hlavně to, kolik magmatu do každé sopky přitéká a jak rychle v ní chladne. ^[3]

Pohyby sopky lze sledovat z družic radarovou interferometrií (InSAR), která měří, o kolik se zemský povrch zvedá nebo klesá. Podle anglické Wikipedie ukázal rozbor z roku 2006, že se sopka nafukovala před erupcí 1998 i po ní, protože do zásobníku pod ní přitékalo magma. ^[4]

Studie z roku 2020 rozebrala erupci 2008. Neklid začal už v roce 2007 a zhruba od října 2007 do dubna 2008 se sopka zvedala, jak se pod ní hromadilo magma. Pak magma odteklo do boku sopky v podobě žíly a zásobník splaskl. Mezi dvěma fázemi erupce žíla změnila směr k níže položenému místu mezi Cerro Azul a sousední Sierra Negra a nakonec vyživila trhlinu u paty sopky. ^[2]

Fakta

Stáří sopky: asi 350 000 let (odhad)
Kaldera: 4 × 5 km, hluboká až 650 m
Nejsilnější zaznamenaná erupce: 1943, VEI 3
Poslední erupce: 29. 5. – 17. 6. 2008

Slovníček

štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy, vybudovaná z mnoha proudů řídké čedičové lávy
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se povrch zhroutí do vyprázdněného magmatického zásobníku
tufový kužel: kužel z jemného sopečného materiálu, který vznikne při výbuších, když magma narazí na vodu
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená zhruba desetkrát větší erupci
radarová interferometrie (InSAR): metoda, při níž se porovnávají radarové snímky téhož místa z družice v různých dnech; ukáže pohyby povrchu o centimetry
žíla (dajka): plochá deska magmatu, která si razí cestu puklinami v hornině

Zdroje

Cerro Azul, Smithsonian Global Volcanism Program
Galetto, F., Hooper, A., Bagnardi, M., Acocella, V.: The 2008 Eruptive Unrest at Cerro Azul Volcano (Galápagos) Revealed by InSAR Data and a Novel Method for Geodetic Modelling. JGR Solid Earth 125 (2020), doi:10.1029/2019JB018521, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (2020)
Naumann, T., Geist, D., Kurz, M.: Petrology and Geochemistry of Volcán Cerro Azul: Petrologic Diversity among the Western Galápagos Volcanoes. Journal of Petrology 43 (2002), 859–883 (abstrakt), Journal of Petrology (2002)
Cerro Azul (Ecuador volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.