Alcedo

sopka – Shield, Ecuador, Eastern Pacific Volcanic Regions

Kde: Ecuador, Eastern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 1 130 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1993
Poloha: -0,430°, -91,120°

Alcedo je jedna ze šesti štítových sopek, které společně tvoří ostrov Isabela v souostroví Galapágy. Je to jediná galapážská sopka, o které se ví, že kdysi chrlila kromě čediče i ryolit. Podle Wikipedie na jejích svazích žije největší divoká populace galapážských želv obrovských. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Alcedo patří k nejnižším a nejmenším sopkám ostrova Isabela, měří 1 130 m. Je to štítová sopka – široká, plochá hora s mírnými svahy, kterou postavily řídké lávové proudy. Většinu svahů i dno kaldery pokrývá vegetace, jen na severním svahu u sedla se sousední sopkou Darwin jsou nápadné mladé lávové proudy. ^[1]

Na vrcholu je kaldera, velká propadlina protažená od severu k jihu. GVP uvádí šířku 7–8 km, Wikipedie 6,1 × 7,4 km. Mladé poruchy v zemi vytvořily kolem části jejího dna příkop a kaldera se podle GVP zřejmě posouvá k jihu. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Galapágy vznikly nad horkou skvrnou, místem, kde z hlubokého pláště stoupá horký materiál. Samotná horká skvrna podle Wikipedie leží dnes spíš pod sousedním ostrovem Fernandina na západě a Alcedo se od ní postupně vzdálil. ^[2]

V pozdním pleistocénu (starších čtvrtohorách) Alcedo vyvrhl asi 1 km³ ryolitu – světlé, na křemík bohaté horniny – v podobě popela a lávových proudů z několika průduchů. Podle Wikipedie začaly ryolitové erupce asi před 120 000 lety a největší z nich pokryla popelem východní svahy. Pak se sopka vrátila k čedičové lávě. ^{[1, 2]}

Erupce

O historických erupcích se ví málo. Erupce připisovaná Alcedu v roce 1954 byla podle GVP spíš na sousední sopce Sierra Negra. Na leteckých snímcích z let 1946 a 1960 našel geolog K. A. Howard jediný nový lávový proud, nízko na jihovýchodním svahu u zálivu Cartago. ^[1]

Poslední erupce začala podle katalogu GVP 5. prosince 1993 na jižní stěně kaldery. Sopka je tak odlehlá, že ji nikdo neviděl; podle Wikipedie se o ní vědělo až o dva roky později, když výprava v roce 1995 objevila nové krátery. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

V kaldeře je činný hydrotermální systém – podzemní voda ohřívaná magmatem. Už v roce 1973 popsali geologové v odborném časopise fumarolu (otvor s unikající párou), ze které pravidelně tryskala voda. Podle Wikipedie má voda vytékající na povrch méně než 97 °C, ale chemické rozbory ukazují, že v podzemní zásobárně je přes 260 °C. ^{[1, 5, 2]}

Sopka se může nadouvat i bez erupce. Podle rozboru družicových radarových měření (InSAR) představeného v roce 2020 se povrch Alceda v letech 2007–2011 opakovaně zvedal, protože do mělké zásobárny magmatu pod ním dvakrát přiteklo nové magma. Mezi těmito epizodami se magma krátce šířilo do strany. Autoři soudí, že to může souviset s dlouhodobým vyzdvihováním dna kaldery. ^[3]

Želvy a kozy

Na Alcedu žije želva Chelonoidis vandenburghi. Podle Wikipedie, která cituje studii z roku 2003, má asi 4 000 jedinců, víc než kterákoli jiná divoká populace na Galapágách. Její genetická rozmanitost je ale 3–5krát menší než u ostatních poddruhů, nejspíš proto, že asi před 100 000 lety přežilo jen málo želv – možná po velké erupci Alceda. ^{[2, 4]}

Podle Wikipedie přešly na počátku 70. let 20. století z jihu ostrova přes lávové pole Perry Isthmus zdivočelé kozy. Do roku 1998 se jich podle odhadů namnožilo 75 000–125 000 a spásaly rostliny, na kterých závisí želvy. Projekt Isabela správy národního parku a Nadace Charlese Darwina je ze severu ostrova vyhubil do roku 2006 a keře a stromky se pak rychle vzpamatovaly. ^[2]

Fakta

Ryolit: asi 1 km³, pozdní pleistocén
Želvy: asi 4 000 (odhad z roku 2003)
Zvedání dna: 2007–2011, bez erupce
Teplota v podzemí: přes 260 °C

Slovníček

štítová sopka: široká plochá sopka s mírnými svahy, kterou postavily řídké tekuté lávy
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se povrch zhroutí do vyprázdněné zásobárny magmatu
ryolit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její magma je velmi husté a soptí často výbušně
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky
hydrotermální systém: podzemní voda ohřívaná magmatem, která koluje horninami a vyvěrá v horkých pramenech a fumarolách
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
pleistocén: starší čtvrtohory, doba ledových, asi před 2,6 milionu až 11 700 lety

Zdroje

Alcedo, Smithsonian Global Volcanism Program
Alcedo Volcano, Wikipedia
Galetto, F., Hooper, A., Bagnardi, M.: Unrest episodes at Alcedo and Cerro Azul (Galapagos) revealed by InSAR data and geodetic modelling. EGU General Assembly 2020, EGU2020-7188, doi:10.5194/egusphere-egu2020-7188 (abstrakt), European Geosciences Union (2020)
Beheregaray, L. B., Ciofi, C., Geist, D. a kol.: Genes record a prehistoric volcano eruption in the Galápagos. Science 302 (2003), doi:10.1126/science.1087486 (jen bibliografické údaje), Science (2003)
Nordlie, B. E., Colony, W. E.: Fumarole with Periodic Water Fountaining, Volcan Alcedo, Galapagos Islands. Geological Society of America Bulletin 84 (1973), doi:10.1130/0016-7606(1973)84<1709:FWPWFV>2.0.CO;2 (jen bibliografické údaje), Geological Society of America Bulletin (1973)

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.