Darwin

sopka – Shield, Ecuador, Eastern Pacific Volcanic Regions

Kde

Ecuador, Eastern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

1 330 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1813

Poloha

-0,180°, -91,280°

Darwin je štítová sopka na ostrově Isabela v Galapágách, pojmenovaná po přírodovědci Charlesi Darwinovi. Naposledy nejspíš vybuchla v roce 1813, ale družicová měření ukazují, že se pod ní stále hromadí magma a zem nad ním se občas zvedá. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopka je vysoká 1 330 m a leží na Isabele mezi sopkami Wolf a Alcedo. Je štítová – má široké, mírně skloněné svahy z řídké lávy. Na vrcholu je pravidelná kaldera (propadlina) široká 5 km a hluboká 200 m, jejíž dno skoro celé pokrývají mladé lávové proudy. ^{[1, 3, 2]}

Lávové proudy bez rostlin stékají po všech svazích a dosahují až k východnímu i západnímu pobřeží. Ze svahů vybíhají radiální pukliny (paprskovitě od vrcholu); jedna z nich dosahuje až k jihozápadnímu pobřeží a protíná tufový kužel Tagus. ^[1]

Tagus Cove a Charles Darwin

Na jihozápadním pobřeží stojí dva tufové kužely, Tagus a Beagle. Vznikly výbuchy, při nichž se magma setkalo s vodou. Oba jsou na jižní straně protržené a do kužele Tagus vniklo moře, takže vznikla chráněná zátoka Tagus Cove. ^{[1, 3, 2]}

V zátoce kotvila loď HMS Beagle s Charlesem Darwinem a oba kužely hrály důležitou roli v jeho geologickém výzkumu Galapág. Zátoka byla důležitá i pro velrybáře a dnes je oblíbeným cílem turistů. ^{[1, 3]}

Erupce

Jediná historická erupce proběhla 6. a 7. června 1813. Není jisté, ze které sopky pocházela – podle GVP spíš z Darwinu než ze sousedních Wolfu nebo Alcedu. Starší erupce kolem let 210 a 1150 n. l. jsou odhadnuty z toho, jak dlouho byly lávy vystaveny kosmickému záření. ^{[1, 2]}

Nejmladší činnost na vrcholu vytvořila několik malých lávových proudů z průduchů na východním dně kaldery a na jejím severovýchodním a jihovýchodním okraji. ^[1]

Co o něm dnes víme

Darwin je nejméně prozkoumanou ze šesti velkých sopek západních Galapág, protože dlouho nesoptila. Vědci sledují jeho povrch pomocí radarových družic (InSAR), které dokážou změřit pohyb povrchu o centimetry. ^[2]

V letech 1992–1998 se kaldera zvedla asi o 20 cm, v letech 1998–2005 o dalších 5 cm a do roku 2010 zase o 5 cm poklesla. Mezi dubnem 2020 a červnem 2021 se povrch znovu zvedl asi o 6 cm. Podle studie z roku 2024 leží zásobárna magmatu asi 2,6–3,3 km pod sopkou a v letech 2019–2021 do ní přibylo asi 1,6–1,8 milionu m³ magmatu. ^[2]

Autoři se ptají, proč Darwin přes stálý přísun magmatu soptí tak zřídka. Možná je přísun příliš malý nebo nepravidelný, ale také je možné, že některé nedávné erupce zatím nikdo nerozpoznal. Svým chováním se podle nich sopka podobá spíš dožívajícím sopkám jako Alcedo a Sierra Negra. ^[2]

Fakta

Výzdvih 2020–2021

asi 6 cm (InSAR)

Hloubka zásobárny magmatu

asi 2,6–3,3 km (2024)

Tufové kužely

Tagus a Beagle

Slovníček

štítová sopka

plochá sopka s širokými, mírnými svahy, postavená z řídké, daleko tekoucí lávy

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se povrch propadne nad vyprázdněnou zásobárnou magmatu

tufový kužel

kužel ze zpevněného popela, vzniklý výbuchy, když se magma setká s vodou

InSAR

radarová měření z družic, která porovnáním snímků zjistí, o kolik se povrch země zvedl nebo poklesl

Zdroje

1. Darwin, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Reddin, E., Ebmeier, S. K., Bagnardi, M., Bell, A. F., Espín Bedón, P.: Craters of habit: Patterns of deformation in the western Galápagos. Volcanica 7 (2024), č. 1, 181–227, doi:10.30909/vol.07.01.181227, Volcanica (2024)
3. Volcán Darwin, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.