Sangay

sopka – Stratovolcano, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde: Ecuador, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 5 286 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: -2,005°, -78,341°

Sangay je zaledněná sopka v ekvádorských Andách, nejjižnější a nejčinnější sopka Ekvádoru. Stojí osamoceně na východní straně And nad tropickým pralesem a soptí téměř nepřetržitě od roku 1728, jen s přestávkou v letech 1916–1934. Od května 2019 je mnohem činnější než v předchozích letech a její popel a bahnotoky zasahují i obydlená místa. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sangay je strmý kužel pokrytý ledovci, převážně z andezitu (sopečné horniny se středním obsahem křemíku). Na východní straně se tyčí nad tropickým pralesem. Na ostatních stranách leží ploché pláně ze sopečného popela, do kterých vydatné deště vyhloubily kaňony se strmými stěnami hluboké až 600 m. ^[1]

Výška se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí 5 286 m, studie z roku 2022 5 326 m a česká Wikipedie 5 230 m. Častá činnost navíc tvar vrcholových kráterů neustále mění. ^{[1, 2, 7]}

Okolí sopky chrání od roku 1979 národní park Sangay, zapsaný na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Díky odlehlosti tu žijí například tapír horský, vydra obrovská, skalňák andský nebo kondor královský. ^{[6, 7]}

Jak vznikl

Sangay leží nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou, a stojí na jižním konci Severní sopečné zóny And. Je tvořen hlavně andezitem, ale jeho horniny sahají od čediče po dacit. ^{[1, 2, 6]}

Dnešní sopka je třetí v řadě. Dvě starší stavby se zřítily směrem na východ a obří laviny trosek z nich doletěly až do amazonských nížin. Nová sopka vyrostla uvnitř jejich otevřených kalder a je stará nejméně 14 000 let. ^[1]

Erupce

První zpráva o erupci pochází z roku 1628, kdy popel zasypal asi 50 km vzdálené město Riobamba a poškodil úrodu a postihl hospodářská zvířata. Žádná pozdější erupce už podle studie z roku 2022 takovou sílu neměla. ^{[2, 1]}

Téměř nepřetržité erupce trvaly v letech 1728–1916 a znovu od roku 1934. Typické jsou strombolské erupce – opakované menší výbuchy, které vyhazují žhavé kusy lávy. Od roku 2003 sopka soptila skoro bez přestávky, hlavně slabými výrony popela a lávovými proudy dlouhými 1–3 km. ^{[1, 6, 2]}

Dne 7. května 2019 začalo období mnohem silnější činnosti. Z vrcholu skoro bez přestání vytékají husté balvanité lávové proudy a jejich občasné zřícení vyvolává žhavé pyroklastické proudy, které na jihovýchodním svahu vyhloubily hluboké údolí. ^{[3, 2]}

Nejsilnější výbuch tohoto období přišel 20. září 2020. Trval 90–100 minut, sloupec popela vystoupal do výšky 15,2 km nad mořem a popel dopadal až 280 km daleko. Podle ekvádorského úřadu pro řízení rizik zasáhl přes 100 000 hektarů a desítky tisíc hospodářských zvířat, ztráty na úrodě ani zvířatech ale hlášeny nebyly. Podle objemu vyvrženého materiálu šlo o erupci stupně 2 na stupnici VEI. ^{[2, 3]}

Nebezpečí

Lahary – bahnotoky ze sopečného materiálu spuštěné deštěm – stékaly řekou Volcán a částečně ucpaly její soutok s řekou Upano. Asi 30 lidí z břehů Upana muselo odejít a poškozena byla příjezdová cesta k mostu u Macasu, hlavního města provincie Morona Santiago. ^{[2, 5]}

Lehký spad popela často zasahuje provincii Chimborazo a několik dalších provincií. Nejméně šest silnějších erupčních pulzů od roku 2019 (do vydání studie v roce 2022) způsobilo opakované uzavření mezinárodního letiště v Guayaquilu. ^[2]

Výstupy na vrchol komplikuje odlehlost, špatné počasí, rozvodněné řeky a padající vyvržené kameny. Poprvé na vrchol vystoupil Robert T. Moore v roce 1929. ^[6]

Monitoring

Sopku hlídá Geofyzikální ústav Národní polytechnické školy (Instituto Geofísico, IG-EPN). Protože je Sangay odlehlý a těžko přístupný, rozšířil ústav síť pozemních přístrojů a doplnil ji satelitními daty. Měří se zemětřesení, deformace terénu, množství oxidu siřičitého, výrony popela i teplo na povrchu. ^{[3, 5]}

Nejbližší stanice SAGA stojí asi 6 km jihozápadně od vrcholu. Při výbuchu v září 2020 ale kvůli výpadku napájení a přenosu nic nezaznamenala. O spadu popela informuje asi 150 dobrovolných pozorovatelů a hlášení může poslat i veřejnost. ^[2]

Co o něm dnes víme

Rozbor dlouhých řad měření (2021) ukázal, že ani jeden ze sledovaných ukazatelů zatím neumožňuje včas předpovědět největší a nejnebezpečnější výbuchy. Autoři Sangay popisují jako sopku s otevřeným průduchem, kde krátké výbuchy přicházejí jen s malým varováním, a soudí, že dnešní erupci živí dávky magmatu bohatého na plyny (těkavé látky), které rychle stoupají z hloubky. ^[3]

Radarová měření z družic Sentinel-1 (studie z roku 2024) ukázala, že se západní a severní svahy sopky v letech 2019–2022 zvedaly asi o 68 mm za rok. Autoři to vysvětlují tím, že se uvnitř stavby sopky pod západním svahem hromadí magma – v letech 2019–2022 asi 1,1 milionu m³. Čerstvé uloženiny naopak sedají a jihovýchodní část sopky klouže po svahu dolů asi o 50 mm za rok. ^[4]

V září 2026 zaznamenal IG-EPN asi 40hodinové zesílení činnosti se sloupci popela do 3 km a lehkým spadem popela v kantonu Guamote. Vulkanoložka ústavu ho označila za epizodu v mezích obvyklého chování Sangaye. ^[5]

Fakta

První zaznamenaná erupce: 1628 (popel v Riobambě)
Nejsilnější výbuch období od 2019: 20. 9. 2020, sloupec 15,2 km n. m., VEI 2
Zdvih svahů 2019–2022: asi 68 mm za rok
Hlídá: IG-EPN (Instituto Geofísico, Escuela Politécnica Nacional)
První výstup: 1929, Robert T. Moore
Národní park Sangay: chrání okolí sopky od roku 1979

Slovníček

andezit: sopečná hornina se středním obsahem křemíku; jeho láva je hustší než čedičová
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
kaldera: velká propadlina ve stavbě sopky, vzniklá zhroucením
strombolská erupce: opakované menší výbuchy, které vyhazují žhavé kusy lávy do výšky desítek až stovek metrů
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu sopky velkou rychlostí
lahar: bahnotok ze sopečného popela a kamení, který se dá do pohybu například po prudkém dešti
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8 podle objemu vyvrženého materiálu

Zdroje

Sangay, Smithsonian Global Volcanism Program
Bernard, B., Samaniego, P., Mastin, L., Hernandez, S., Pino, G., Kibler, J., Encalada, M., Hidalgo, S., Vizuete, N.: Forecasting and communicating the dispersion and fallout of ash during volcanic eruptions: lessons from the September 20, 2020 eruptive pulse at Sangay volcano, Ecuador. Frontiers in Earth Science 10 (2022), doi:10.3389/feart.2022.912835, Frontiers in Earth Science (2022)
Vasconez, F. J., Hidalgo, S., Hernández, S. a kol.: Multiparametric monitoring of the ongoing eruption of Sangay volcano, Ecuador. EGU General Assembly 2021, EGU21-10300 (abstrakt), EGU General Assembly (2021)
Espín Bedón, P. A., Ebmeier, S., Elliott, J., Wright, T. J., Mothes, P., Cayol, V., Maghsoudi, Y., Lazecký, M., Andrade, D.: Co-eruptive, endogenous edifice growth, uplift during 4 years of eruption at Sangay Volcano, Ecuador. Journal of Volcanology and Geothermal Research 454 (2024), 108147, doi:10.1016/j.jvolgeores.2024.108147 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2024)
El episodio del volcán Sangay que el Geofísico considera uno de los más relevantes de 2026, El Comercio (Ekvádor) (2026)
Sangay, Wikipedia
Sangay, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.