Chimborazo

sopka – Stratovolcano, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde: Ecuador, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 6 261 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 550
Poloha: -1,469°, -78,817°

Chimborazo je nejvyšší hora Ekvádoru (6 263 m) a zaledněná sopka asi 30 km severozápadně od města Riobamba. Protože leží blízko rovníku, kde je Země „vyboulená“, je její vrchol nejvzdálenějším místem zemského povrchu od středu Země. Naposledy vybuchla asi kolem roku 550 a vědci ji považují za potenciálně činnou. ^{[1, 3, 4, 5]}

Jak vznikl

Chimborazo patří k sopkám severních And, které vznikají nad subdukční zónou – místem, kde se oceánská deska zasouvá pod jihoamerickou pevninu. Stojí v Západní Kordilleře a je nejjižnější sopkou této části ekvádorských And. ^{[1, 3]}

Hora se skládá ze tří sopečných staveb, které vyrůstaly postupně za sebou. Nejstarší, takzvaná základní stavba, rostla zhruba před 120 000 až 60 000 lety, převážně z vytékající lávy. Druhá, menší stavba byla činná asi před 60 000 až 35 000 lety; jejími zbytky jsou vrcholy Politécnica a Martínez. Nejmladší kužel na západní straně tvoří dnešní nejvyšší vrchol, nazvaný Whymper. ^{[2, 3]}

Sopka v minulosti zažila obří zřícení svahu. Vzniklá lavina trosek pokryla asi 280 km² roviny u Riobamby vrstvou silnou v průměru 40 m a měla objem asi 10 až 12 km³; město dnes stojí na jejích uloženinách. Stáří zřícení se ve zdrojích liší: GVP uvádí asi 35 000 let, novější studie z roku 2012 a ekvádorský geofyzikální ústav IGEPN 65 000 až 60 000 let. ^{[2, 3, 1]}

Erupce

Dříve se myslelo, že Chimborazo přestal soptit už na konci poslední doby ledové. Výzkum ale ukázal, že během holocénu (posledních asi 11 700 let) vybuchl více než šestkrát. Šlo o menší výbušné erupce, které přicházely v poměrně pravidelných odstupech zhruba jednou za 1 000 let, mezi asi 8 000 a 1 000 lety před současností. ^{[1, 2]}

Při těchto erupcích se po svazích hnaly pyroklastické přívaly – rychlá mračna horkého plynu a popela – až do výšky asi 3 800 m nad mořem. Poslední erupce se odehrála někdy mezi začátkem 5. a koncem 7. století našeho letopočtu. ^{[1, 2]}

Výroba magmatu u Chimborazu postupně slábne. Za celou jeho historii vychází průměrně 0,5 až 0,7 km³ horniny za tisíc let, u nejmladšího kužele ale jen asi 0,1 km³ za tisíc let. ^[2]

Nebezpečí

Autoři studie z roku 2012 i IGEPN upozorňují, že Chimborazo je nutné brát jako potenciálně činnou sopku. Riziko zvyšuje silná ledová čepice na vrcholu, strmé svahy a blízkost hustě osídlených oblastí kolem měst Riobamba a Ambato. Do 30 km od vrcholu žije podle GVP asi 460 000 lidí. ^{[2, 3, 1]}

Pro horolezce jsou hlavní hrozbou laviny. V listopadu 1993 zasypala lavina ve výšce asi 5 700 m deset lezců a 24. října 2021 smetla lavina ve výšce asi 6 100 m 16 lezců, z nichž šest zahynulo. ^[5]

Monitoring

Sopku hlídá Instituto Geofísico při Národní polytechnické škole v Quitu (IGEPN). Sleduje zemětřesení, deformace (nepatrné změny tvaru) sopky a teplé prameny. Jako současný projev činnosti uvádí hydrotermální aktivitu, tedy ohřívání podzemní vody sopečným teplem. ^[3]

Nejdál od středu Země

Země není dokonalá koule – kolem rovníku je o něco širší. Chimborazo leží asi jeden stupeň jižně od rovníku, a proto je jeho vrchol podle americké agentury NOAA o více než 2 km dál od středu Země než vrchol Everestu, i když je Everest nad mořem o víc než 2,5 km vyšší. ^{[4, 5]}

V červnu 1802 se o výstup pokusil přírodovědec Alexander von Humboldt s Aimém Bonplandem a Carlosem Montúfarem; dostali se asi do 5 875 m, než je zastavila výšková nemoc. Na vrchol poprvé vystoupil britský horolezec Edward Whymper 4. ledna 1880. ^[5]

Ledovce Chimborazu zásobují vodou provincie Bolívar a Chimborazo, ale v posledních desetiletích ubývají. Místní „hieleros“ (sekáči ledu) z nich odedávna lámali led a prodávali ho na trzích v Guarandě a Riobambě. ^[5]

Fakta

Poslední erupce: mezi 5. a koncem 7. stoletím n. l.
Holocenní erupce: více než 6, zhruba jednou za 1 000 let
Lavina trosek u Riobamby: asi 280 km², 10–12 km³
První výstup: Edward Whymper, 4. 1. 1880
Observatoř: IGEPN (Quito)

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma
lavina trosek: obrovský sesuv, při kterém se zřítí část sopky a trosky se rozlijí daleko do okolí
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové
pyroklastický příval: rychle se šířící mrak horkých plynů a popela, řidší než pyroklastický proud, který se valí po svahu sopky
hydrotermální aktivita: projevy podzemní vody ohřáté sopečným teplem – teplé prameny, páry, unikající plyny

Zdroje

Chimborazo, Smithsonian Global Volcanism Program
Samaniego, P., Barba, D., Robin, C., Fornari, M., Bernard, B.: Eruptive history of Chimborazo volcano (Ecuador): a large, ice-capped and hazardous compound volcano in the Northern Andes. Journal of Volcanology and Geothermal Research 221 (2012), 33–51, doi:10.1016/j.jvolgeores.2012.01.014 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2012)
Chimborazo, Instituto Geofísico – Escuela Politécnica Nacional
What is the highest point on Earth as measured from Earth's center?, NOAA National Ocean Service
Chimborazo, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.