Cotopaxi

sopka – Stratovolcano, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde

Ecuador, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 911 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2023

Poloha

-0,677°, -78,436°

Cotopaxi je pravidelný, ledovcem pokrytý kužel v ekvádorských Andách, asi 45 km jihovýchodně od hlavního města Quita. Je to nejznámější sopka Ekvádoru a jedna z nejčinnějších. Největší nebezpečí od něj nehrozí lávou, ale bahnotoky z roztátého ledovce, které při velkých erupcích dorazily přes 100 km daleko. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Cotopaxi je stratovulkán – sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela. Jeho souměrný kužel má svahy skloněné až 35° a u paty je široký asi 20 km. Zvedá se z travnatých plání (páramo) ve výšce kolem 3 000 m. ^[2]

Výška vrcholu se podle zdrojů liší: ekvádorský Geofyzikální ústav (IG-EPN) i Wikipedie uvádějí 5 897 m, katalog GVP 5 911 m. Podle Wikipedie je to druhá nejvyšší hora Ekvádoru po Chimborazu. ^{[2, 1, 5]}

Na vrcholu jsou do sebe vnořené krátery. Největší z nich měří podle GVP asi 550 × 800 m, podle IG-EPN 800 × 650 m. Horní část kužele kryje ledovec o rozloze asi 10 km²; na západním svahu začíná kolem 4 700 m. ^{[1, 2, 3]}

Od vrcholu se paprsčitě rozbíhají hluboká údolí, která vyhloubily bahnotoky, a k úpatí sahají velké lávové proudy z andezitu. Sopka leží v Národním parku Cotopaxi. ^{[1, 5]}

Jak vznikl

Cotopaxi patří k severnímu sopečnému oblouku And. Vznikl nad subdukční zónou, tedy nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; pevninská kůra je tu silná přes 25 km. Stojí ve Východní (Královské) kordilleře, jedné ze dvou řad sopek, které lemují ekvádorské vnitroandské údolí. ^{[1, 2]}

Dnešní kužel vyrostl až po velkém zhroucení starší sopky, ke kterému došlo někdy před více než asi 5 000 lety. ^[1]

Erupce

Od 16. století měl Cotopaxi přes 50 erupcí. IG-EPN z nich vyzdvihuje pět velkých období: 1532–1534, 1742–1744, 1766–1768, 1853–1854 a 1877–1880. Dříve sopka několikrát vybuchla ještě silněji – katalog GVP uvádí řadu erupcí se sopečným indexem VEI 5, většinou z doby před naším letopočtem, poslední kolem roku 1130. ^{[1, 2]}

Nejznámější je erupce z roku 1877 (podle Wikipedie z 26. června). Pyroklastické proudy – žhavé laviny plynu a úlomků hornin – se tehdy valily po všech svazích a roztavily ledovou čepici. Vzniklé bahnotoky (lahary) dorazily přes 100 km daleko, až k Tichému oceánu na západě a do Amazonské nížiny na východě. Město Latacunga, které erupce v letech 1744 a 1768 už jednou zničily, tehdy podle Wikipedie znovu srovnaly se zemí nánosy bahnotoků. ^{[1, 5]}

Ve starých záznamech se pyroklastické proudy často zaměňovaly za lávové proudy. ^[1]

Po desetiletích klidu se sopka probudila 14. srpna 2015. Erupce trvala do konce listopadu 2015 (podle GVP až do ledna 2016) a byla malá – IG-EPN ji hodnotí jako VEI 1, GVP jako VEI 2. Popel padal hlavně na západ a citelně poškodil zemědělství a cestovní ruch v provincii Cotopaxi. ^{[2, 1]}

Další erupce začala 21. října 2022 a skončila v červenci 2023. Šlo o slabé výrony plynu a popela; trvala déle než ta z roku 2015, ale vyvrhla asi jen polovinu popela. Do konce února 2023 zaznamenali seismologové kolem 8 000 zemětřesení pod sopkou. ^{[2, 1, 5]}

Nebezpečí

Nejvážnější hrozbou jsou lahary – proudy bahna, kamení a vody, které vznikají, když žhavý materiál z erupce rychle roztaví led a sníh. Mohou se řítit údolími daleko od sopky až do hustě obydlených míst. ^{[2, 3]}

V oblastech ohrožených lahary žije podle IG-EPN přes 300 000 lidí, pokud by šlo o erupci podobnou těm z 18. a 19. století. Ohrožené jsou hlavně vnitroandské údolí mezi Mulaló a Latacungou a část údolí Los Chillos, při velké erupci i Salcedo a břehy řeky Napo (Jatunyaku). ^[2]

IG-EPN počítá se dvěma hlavními scénáři. Pravděpodobnější je slabá erupce s popelem, který zasáhne hlavně provincii Cotopaxi, a s menšími lahary v národním parku při silných deštích. Nejhorší případ by byla erupce podobná roku 1877 (VEI 3–4) s pyroklastickými proudy a velkými lahary až k Latacunze a do údolí Los Chillos. ^[2]

Monitoring

Sopku hlídá Geofyzikální ústav Národní polytechnické školy v Quitu (IG-EPN). Sleduje otřesy, změny tvaru sopky, horké prameny a unikající plyny. ^[2]

Právě na Cotopaxi byla v roce 1976 postavena první stálá seismická stanice v Jižní Americe určená ke sledování sopky. Síť přístrojů se od té doby stále rozšiřuje. ^[2]

Co o něm dnes víme

Lahar z roku 1877 je dobře popsaný v dobových záznamech – víme, jak vysoko sahal, jak rychle tekl a kam až zaplavil krajinu. Vědci ho proto používají jako zkušební případ pro počítačové modely. Studie z roku 2021 jím takto prověřila model na celé jeho dráze, asi 70 km od sopky. ^[3]

Autoři téže studie uvádějí, že velké (pliniovské a subpliniovské) erupce se na Cotopaxi opakují zhruba jednou za 117 až 147 let. Upozornili také, že lahar na strmých svazích strhává další materiál a jeho objem tak může narůst o 50 až 400 %. ^[3]

Studie z roku 2025 na stejném scénáři ukázala, jak moc záleží na podrobnosti výškové mapy terénu. S hrubší mapou (body po 30 m) vyšla zaplavená plocha o 58 % větší než s jemnější (po 10 m), zato hloubka proudu a rychlost vyšly nižší. Pro plánování staveb tedy autoři doporučují co nejpodrobnější mapy, pro rychlé nouzové plány stačí hrubší. ^[4]

Historie

Na vrchol poprvé vystoupili 28. listopadu 1872 Wilhelm Reiss a jeho kolumbijský společník Ángel Escobar. Dnes je Cotopaxi podle české Wikipedie nejnavštěvovanější horou Ekvádoru. ^{[5, 6]}

Fakta

Velká erupční období

1532–1534, 1742–1744, 1766–1768, 1853–1854, 1877–1880

Ledovec

asi 10 km²

Lidé v dosahu laharů

přes 300 000

První výstup

1872, W. Reiss a Á. Escobar

Hlídá

IG-EPN, Quito (stálá seismická stanice od 1976)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy, popela a úlomků hornin

andezit

šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukcí

subdukce

zanořování jedné litosférické desky pod druhou; nad místem, kde se deska zanořuje, vznikají sopky

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h

lahar

sopečný bahnotok – proud vody, bahna a kamení, který se valí údolími; vzniká např. táním ledovce při erupci nebo deštěm na čerstvém popelu

VEI

index sopečné explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

pliniovská erupce

velmi silný výbuch s vysokým sloupcem plynu a popela, který stoupá desítky kilometrů; subpliniovská je o něco slabší

páramo

vysokohorská travnatá krajina v tropických Andách nad hranicí lesa

Zdroje

1. Cotopaxi, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Volcán Cotopaxi, Instituto Geofísico – Escuela Politécnica Nacional (IG-EPN), Ekvádor
3. Frimberger, T., Andrade, S.D., Weber, S., Krautblatter, M. (2021): Modelling future lahars controlled by different volcanic eruption scenarios at Cotopaxi (Ecuador) calibrated with the massively destructive 1877 lahar. Earth Surface Processes and Landforms 46(3), 680–700, doi:10.1002/esp.5056 (abstrakt), Earth Surface Processes and Landforms (2021)
4. Vasconez, F.J., Phillips, J.C., Andrade, S.D., Woodhouse, M.J. (2025): Evaluating the effect of digital elevation model resolution in lahar hazard simulations: insights from the 1877 Cotopaxi scenario, Ecuador. Frontiers in Earth Science 13, 1611579, doi:10.3389/feart.2025.1611579 (abstrakt), Frontiers in Earth Science (2025)
5. Cotopaxi, Wikipedia (anglicky)
6. Cotopaxi, Wikipedie (česky)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.