Iliniza

sopka – Stratovolcano, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde

Ecuador, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 162 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

-0,662°, -78,716°

Iliniza je dvojvrcholová zaledněná sopka v Ekvádoru, asi 55 km od Quita, s vrcholy Iliniza Sur a Iliniza Norte. Dlouho se považovala za převážně starou sopku z pleistocénu, ale datování z roku 2022 ukázalo, že je mnohem mladší, než se myslelo, a že na jejím úbočí tekla láva možná ještě před několika tisíci lety. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Oba vrcholy pokryté ledovci jsou výraznými orientačními body západně od Meziandského údolí. Menší Iliniza Norte leží 1,8 km severoseverozápadně od vyšší a strmější Iliniza Sur; spojuje je asi kilometr dlouhé sedlo. ^{[1, 3]}

Výšky se ve zdrojích liší. Wikipedie uvádí pro Iliniza Sur 5 248 m a pro Iliniza Norte 5 126 m, katalog GVP má pro celou sopku 5 162 m. Vrchol Iliniza Sur tvoří lávová kopule a další dvě kopule leží na jižním a severovýchodním úbočí; na jižním svahu leží kopule Tishigcuchi (také Rasuyacu). ^{[3, 4, 1]}

Co o něm dnes víme

V roce 2022 vyšla první datování hornin Ilinizy draslíko-argonovou metodou. Autoři studie z nich vyvodili, že sopka je mnohem mladší, než se dříve předpokládalo, a že dva vrcholy patří dvěma stratovulkánům, které se navršily přes sebe. ^[2]

Iliniza Norte rostla hlavně výlevy lávy zhruba před 123 000 až 116 000 lety. Iliniza Sur začala vznikat asi před 45 000 lety. Pak přišla velmi výbušná fáze Jatuncama o síle 5 na stupnici VEI, která zničila vrchol sopky a zanechala vrstvy ignimbritu silné 30–40 m. Asi před 35 000 lety vrchol znovu postavily kopule dacitové lávy a ještě před 31 000 až 25 000 lety vytékala andezitová láva. ^[2]

Činnost pokračovala až do svrchního pleistocénu a holocénu: vytlačila se lávová kopule Tishigcuchi a vytekl lávový proud Pongo, jehož stáří autoři odhadují na 6 000 let, ovšem s velkou nejistotou (± 4 000 let). Proto Ilinizu označují za potenciálně činnou sopku a doporučují znovu posoudit, jaké nebezpečí představuje. Už GVP dříve uváděl, že kopule Tishigcuchi byla činná v holocénu. ^{[2, 1]}

Historie

Sopka leží v ekologické rezervaci Los Illinizas. Anglický horolezec Edward Whymper se na Iliniza Sur dvakrát marně pokusil vystoupit; poprvé ji v roce 1880 zdolali jeho italští průvodci Jean-Antoine a Louis Carrelové. Na Iliniza Norte poprvé vystoupili v roce 1912 Ekvádorci Nicolás Martínez a Alejandro Villavicencio. ^[3]

Iliniza Norte se dnes považuje za snazší výstup, i když i na ní je doporučen průvodce. Ledovcová Iliniza Sur je náročnější. Mezi vrcholy stojí jednoduchá horská chata. ^[3]

Fakta

Iliniza Sur / Norte

5 248 m / 5 126 m (podle Wikipedie)

Největší erupce

fáze Jatuncama, VEI 5

Nejmladší láva

lávový proud Pongo, asi 6 000 ± 4 000 let

První výstup na Iliniza Sur

1880, J.-A. a L. Carrelové

Slovníček

stratovulkán

vysoká kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečných úlomků

lávová kopule

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

draslíko-argonová metoda

určení stáří sopečné horniny podle toho, kolik radioaktivního draslíku se v ní od ztuhnutí rozpadlo na argon

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

ignimbrit

hornina vzniklá ztuhnutím pyroklastického proudu, žhavé směsi popela, pemzy a plynů

andezit, dacit

sopečné horniny se středním (andezit) a vyšším (dacit) obsahem křemíku; jejich láva je hustá

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

pleistocén

starší čtvrtohory, doba ledových dob, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

Zdroje

1. Iliniza, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Santamaría, S., Quidelleur, X., Hidalgo, S., Samaniego, P., Le Pennec, J.-L., Liorzou, C., Lahitte, P., Córdova, M., Espín, P.: Geochronological evolution of the potentially active Iliniza Volcano (Ecuador) based on new K-Ar ages. Journal of Volcanology and Geothermal Research 424 (2022), 107489, doi:10.1016/j.jvolgeores.2022.107489 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2022)
3. Illiniza, Wikipedia
4. Iliniza, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.