Antisana

sopka – Stratovolcano, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde

Ecuador, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 753 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1802

Poloha

-0,481°, -78,141°

Antisana je mohutná zaledněná sopka v ekvádorských Andách, asi 50 km jihovýchodně od hlavního města Quito. S výškou 5 753 m je čtvrtou nejvyšší sopkou Ekvádoru. Kdy naposledy vybuchla, se zdroje neshodují, a její ledovec Antisana 15 patří k hlavním srovnávacím ledovcům tropů, které podrobně měří vědci. ^{[1, 5, 2, 4]}

Jak vypadá

Antisana stojí na západním okraji Východní kordillery And, severovýchodně od Cotopaxi. Její základna měří asi 13 km a je mírně protažená od východu k západu. Vrchol pokrývá trvalý ledovec; vrcholový kráter o rozměrech 1,4 × 1,8 km je na jihovýchodě otevřený. ^{[1, 2, 6]}

Horní část hory tvoří hlavně lávové proudy, které se od vrcholu rozbíhají do všech stran a jejichž čela vykukují zpod ledovce. Láva vytékala z trhlin na svazích a byla velmi hustá. ^{[2, 1]}

Výška se ve zdrojích mírně liší: GVP a Wikipedie uvádějí 5 753 m, Geofyzikální ústav IGEPN 5 758 m; podle radarových dat SRTM by to mohlo být jen asi 5 704 m. ^{[1, 2, 5]}

Jak vznikl

Sopka vyrostla na starých žulových a přeměněných usazených horninách. Leží uvnitř rozsáhlého komplexu kaldery Chacana, její lávy se ale chemicky liší od láv tohoto komplexu. ^{[1, 3]}

Podle studie z roku 2017 se Antisana vyvíjela přes 400 000 let ve třech fázích. Dvě starší stavby postupně vznikly a zanikly; druhá z nich se asi před 15 000 lety zřítila (sesuv celého boku sopky) a pak začala růst dnešní třetí sopka. Za tu dobu se láva měnila z bazičtějšího andezitu na dacit, bohatší na křemík. ^[3]

IGEPN na svých stránkách rozlišuje jen dvě stavby: starou, rozrušenou Antisanu I na východě a mladou, potenciálně činnou Antisanu II, která rostla během poslední doby ledové a po ní. ^[2]

Erupce

Mladá sopka měla podle výzkumu nejméně 40 až 50 malých až středních erupcí – hlavně lávové proudy a vyvržený popel. Podle IGEPN tato činnost nejspíš ustala asi před 1 000 lety, nebo se z pozdější doby nezachovaly jasné stopy. ^{[3, 2]}

Historické erupce jsou nejisté. Katalog GVP uvádí jako jedinou jednoznačnou erupci lávový proud z let 1801–1802 z průduchu severoseverovýchodně od vrcholu. IGEPN ale upozorňuje, že zpráva o roce 1802 stojí jen na popisu kouře od Alexandra von Humboldta a jinak potvrzena není; jako poslední erupci uvádí léta 1590–1600. ^{[1, 2]}

Lávové proudy z let 1760 a 1773 se dnes přisuzují kaldeře Chacana severozápadně od Antisany, ne sopce samotné. Pro odlehlost hory se podrobné popisy žádné z historických erupcí nedochovaly. ^{[2, 1]}

Ledovce pod dohledem

Ledovec Antisana 15 patří spolu s bolivijským Zongem k hlavním srovnávacím ledovcům tropů, na které se odkazuje Světová služba pro sledování ledovců (WGMS). Měří ho síť francouzských a jihoamerických institucí; od roku 1995 stojí v jeho spodní části automatická meteorologická stanice. ^[4]

Ledovce Antisany ubývají. Podle přehledu z roku 2013 se jejich plocha mezi lety 1979 a 2007 zmenšila o 33 % a ústup se v druhé půli období zrychlil. V letech 2000 a 2008 ledovce Antisana 12 a 15 o několik metrů postoupily, protože těch let napadlo víc sněhu, než roztálo – ukazuje to, jak rychle ekvádorské ledovce reagují. ^[4]

Měření ukázala, že na Antisaně taje led skoro stejně rychle po celý rok. Rozdíly mezi roky řídí hlavně teplota vzduchu a jev El Niño: v jeho teplé fázi padají srážky až do výšky 5 100–5 200 m při teplotě kolem bodu mrazu, povrch ledovce zůstává tmavší a taje rychleji. ^[4]

Monitoring

Sopku sleduje Geofyzikální ústav Národní polytechniky v Quitu (IGEPN): měří zemětřesení, pohyby povrchu a horké prameny. Fumaroly (výrony plynů) na sopce nejsou vidět, ale někteří horolezci hlásili ve velkých výškách zápach síry. IGEPN ji řadí mezi potenciálně činné sopky. ^[2]

Historie

Alexander von Humboldt se v roce 1802 během své cesty po Americe pokusil na Antisanu vystoupit; byla to jedna z pěti ekvádorských sopek, na které se pokoušel vylézt. Jižní vrchol Antisany poprvé zdolal v roce 1965 Američan Edwin Bernbaum se dvěma ekvádorskými horolezci. ^[5]

Fakta

Vrcholový kráter

1,4 × 1,8 km, otevřený k jihovýchodu

Stáří sopky

přes 400 000 let

Úbytek ledovců 1979–2007

33 % plochy

Observatoř

IGEPN (Quito)

Pokus o výstup

Alexander von Humboldt, 1802

Slovníček

stratovulkán

vrstevnatá sopka, kterou postupně budují střídající se vrstvy lávy a sopečného popela a úlomků

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

andezit, dacit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a teče pomalu

El Niño

občasné oteplení povrchu Tichého oceánu u rovníku, které mění počasí v mnoha částech světa

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. Antisana, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Antisana, Instituto Geofísico – Escuela Politécnica Nacional
3. Hall, M. L., Mothes, P. A., Samaniego, P. a kol.: Antisana volcano: a representative andesitic volcano of the eastern cordillera of Ecuador. Journal of South American Earth Sciences 73 (2017), 50–64, doi:10.1016/j.jsames.2016.11.005 (abstrakt), Journal of South American Earth Sciences (2017)
4. Rabatel, A., Francou, B., Soruco, A. a kol.: Current state of glaciers in the tropical Andes: a multi-century perspective on glacier evolution and climate change. The Cryosphere 7 (2013), 81–102, doi:10.5194/tc-7-81-2013, The Cryosphere (2013)
5. Antisana, Wikipedia
6. Antisana, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.