Chacana

sopka – Caldera, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde

Ecuador, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

4 643 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1773

Poloha

-0,375°, -78,250°

Chacana je obrovská, erozí rozrušená kaldera v ekvádorských Andách, jen kousek východně od hlavního města Quita. Patří k největším centrům ryolitového vulkanismu v severních Andách a ještě v 18. století z ní vytékala láva. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Podle GVP měří kaldera 32 km od severu k jihu a 18–24 km od západu k východu, její vnější svahy se táhnou přes 50 km. Hall a Mothes (2008) udávají rozměry celé stavby asi 50 × 30 km. Na dně kaldery vyrostlo mnoho lávových dómů a vyvěrá tu řada horkých pramenů. ^{[1, 2]}

Hned na jihovýchod od Chacany se zvedá mohutný ledovcem pokrytý stratovulkán Antisana. Vzdálenost od Quita uvádí anglická Wikipedie asi 30 km. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Chacana leží v severním andském sopečném oblouku nad subdukční zónou – místem, kde se jedna deska noří pod druhou. Je nejsevernější stavbou ekvádorské ryolitové provincie – oblasti, kde sopky chrlí lávu bohatou na křemík. ^{[1, 2]}

Kaldera vznikala od pliocénu ve třech cyklech, při kterých se střídaly horniny od andezitu po ryolit. Velké erupce proběhly asi před 240 000, 180 000 a 160 000 lety. Před 30 000 až 21 000 lety pak z puklin na dně kaldery vytékaly proudy dacitové lávy. ^[1]

Erupce

Podle GVP byla kaldera v holocénu zdrojem častých výbušných erupcí. Anglická Wikipedie naopak píše, že v posledních 10 000 letech šlo jen o malé lávové proudy z puklin – zdroje se tu tedy rozcházejí. ^{[1, 3]}

Z doby písemných záznamů známe dvě malé erupce. V roce 1760 se otevřel průduch na jihozápadním svahu, v roce 1773 v jižní části kaldery. Podle GVP šlo v 18. století o lávové proudy; erupce z roku 1760 podle anglické Wikipedie způsobila jisté škody. Obě mají index sopečné výbušnosti VEI 0. ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

Geologové Minard Hall a Patricia Mothes z ekvádorského Geofyzikálního ústavu (IG-EPN) v roce 2008 popsali, že vnější svahy tvoří sopečné sklo, svařené tufy a ignimbrity ryolitového a dacitového složení. Celou stavbu řadí do pleistocénu. Propadlinu nejdřív vyplnily brekcie a tufy, později ji překryly rozsáhlé dacitové lávové proudy a usazeniny v pánvi. ^[2]

Zajímavým zjištěním je výrazné vyzdvižení dna kaldery (tzv. resurgence): usazeniny, které vznikly v klidné vodě, dnes leží ve výšce přes 4 000 m. Zemětřesná činnost je podle autorů malá. ^[2]

Lidé kolem

Podle odhadu GVP žije do 30 km od kaldery asi 350 000 lidí a do 100 km přes 3,2 milionu lidí – v tomto okruhu leží i Quito. ^{[1, 3]}

Fakta

Poslední erupce

1773, lávový proud v jižní části kaldery

Velké erupce

asi před 240 000, 180 000 a 160 000 lety

Vyzdvižené usazeniny z klidné vody

výš než 4 000 m

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

stratovulkán

sopka ve tvaru kužele, poskládaná z mnoha vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela a úlomků

ryolit

světlá sopečná hornina velmi bohatá na křemík; její láva je hustá a erupce bývají výbušné

andezit, dacit

sopečné horniny se středním (andezit) a vyšším (dacit) obsahem křemíku

pliocén

období mladších třetihor, zhruba před 5,3 až 2,6 miliony let

lávový dóm

kupa husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

index sopečné výbušnosti (VEI)

stupnice síly erupce od 0 (klidné vylévání lávy) do 8 (největší známé výbuchy)

tuf, ignimbrit

horniny ze zpevněného sopečného popela; ignimbrit vzniká z horkých pyroklastických proudů, a když je ještě horký, může se slepit (svařit)

brekcie

hornina z ostrohranných úlomků stmelených dohromady

resurgence

nové vyzdvižení dna kaldery tlakem magmatu zespodu

pleistocén

starší čtvrtohory, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety; doba ledová

Zdroje

1. Chacana, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Hall, M. L., Mothes, P. A.: The Chacana caldera complex in Ecuador. IOP Conference Series: Earth and Environmental Science 3 (2008), 012004, doi:10.1088/1755-1307/3/1/012004 (abstrakt), IOP Conference Series: Earth and Environmental Science (2008)
3. Chacana, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.