Atacazo

sopka – Stratovolcano, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde

Ecuador, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

4 463 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

320 př. n. l.

Poloha

-0,353°, -78,617°

Atacazo je stará sopka v Andách, viditelná z jižní části ekvádorské metropole Quito. Spolu s mladšími lávovými dómy Ninahuilca tvoří sopečný komplex, který za posledních několik tisíc let několikrát mohutně vybuchl a ekvádorský geofyzikální ústav ho vede jako potenciálně aktivní. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Komplex Atacazo-Ninahuilca leží v Západní Kordilleře jihozápadně od Quita – podle GVP asi 25 km, podle studie z roku 2008 asi 10 km od města. Měří asi 18 × 16 km a jeho vrchol má podle ekvádorského geofyzikálního ústavu (IGEPN) 4 455 m. ^{[1, 3, 2]}

Nejstarší částí je sopka La Carcacha, stará asi 1,3 milionu let. Po ní vyrostl stratovulkán Atacazo, zhruba před 200 000 až 80 000 lety, převážně z andezitových láv. Jeho vrchol později useklo propadnutí – vznikla kaldera široká asi 6 km, otevřená k jihozápadu. ^{[2, 1]}

Nejmladší částí je Ninahuilca: skupina lávových dómů z dacitu (husté lávy bohaté na oxid křemičitý) v kaldeře jihozápadně od Atacaza. Další dva dómy, andezitové, stojí na jihovýchodním svahu. ^{[2, 1]}

Erupce

Dómy Ninahuilca jsou činné asi od doby před 12 000 lety. Jejich vznik provázely pliniovské erupce – mohutné výbuchy s vysokým sloupcem popela – a pyroklastické proudy, které vyplnily rokle kolem sopky. Jejich usazeniny jsou vidět například u silnice Aloag – Santo Domingo a v jižním Quitu. ^{[2, 1]}

Studie z roku 2008 rozpoznala nejméně šest období činnosti v pleistocénu a holocénu. Poslední dvě erupce, před zhruba 4 400 a 2 270 lety (podle radiouhlíkového datování), dosáhly stupně 5 na stupnici VEI. Pyroklastické proudy poslední z nich doběhly údolími až 35 km na západ. ^{[3, 1]}

Při poslední erupci vznikl dóm Ninahuilca Chico II. Její stáří se v pramenech liší: GVP a souhrnná tabulka IGEPN uvádějí asi 2 300 let, text IGEPN asi 2 700 let. ^{[1, 2]}

Nebezpečí

V okolí sopky dnes žije mnoho lidí – podle studie z roku 2008 asi 70 000 v oblasti sopky, podle GVP žije do 30 km od vrcholu přes 1,8 milionu lidí. Autoři studie proto důrazně doporučili připravit plány na zmírnění následků a rozmístit kolem sopky měřicí přístroje. ^{[3, 1]}

IGEPN (podle jeho stránky v říjnu 2026) u komplexu sleduje zemětřesení, deformace terénu a termální vody. Nedávnou činnost popisuje jako hydrotermální a fumarolovou, tedy jen únik horké vody a plynů. ^[2]

Fakta

Největší erupce

VEI 5 (asi před 4 400 a 2 270 lety)

Dosah pyroklastických proudů

až 35 km na západ

Hlídá

IGEPN (Instituto Geofísico, Quito)

Stav podle IGEPN

potenciálně aktivní

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

kaldera

velká kotlina, která vznikne, když se po vyprázdnění zásobníku magmatu propadne vrchol sopky

lávový dóm

hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko

dacit

světlá sopečná hornina bohatá na oxid křemičitý; její láva je velmi hustá a erupce bývají výbušné

pliniovská erupce

velmi silný výbuch, při kterém sloupec popela a pemzy stoupá desítky kilometrů vysoko

pyroklastický proud

žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky a spálí vše v cestě

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

radiouhlíkové datování

určení stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C, který obsahují zbytky rostlin zasypané při erupci

Zdroje

1. Atacazo, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Atacazo-Ninahuilca, Instituto Geofísico – Escuela Politécnica Nacional (IGEPN)
3. Hidalgo, S., Monzier, M., Almeida, E., Chazot, G., Eissen, J.-P., van der Plicht, J., Hall, M. L.: Late Pleistocene and Holocene activity of the Atacazo-Ninahuilca Volcanic Complex (Ecuador). Journal of Volcanology and Geothermal Research 176 (2008), 16–26, doi:10.1016/j.jvolgeores.2008.05.017 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2008)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.