Pululahua

sopka – Caldera, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde

Ecuador, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

3 360 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

290

Poloha

0,046°, -78,490°

Pululahua je skupina lávových dómů s velkou propadlinou uprostřed, ležící jen kousek severně od rovníku a asi 15–20 km od ekvádorského hlavního města Quita. Nevypadá jako typická kuželovitá sopka a je zarostlá lesem, ale před asi 2 600–2 400 lety tu došlo k sérii mohutných výbuchů. Ekvádorský geofyzikální ústav ji vede jako potenciálně činnou. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Pululahua není jeden kužel, ale soustava lávových dómů – kup z husté lávy, která se nerozteče, ale nahromadí nad průduchem. Dómy jsou rozesety na ploše asi 40 km² a mezi nimi leží propadlina široká 3–4 km. Nejvyšší bod, hřbet Sincholahua, má podle IGEPN 3 356 m. ^[2]

Propadlina je na západě otevřená úzkou soutěskou. Uvnitř stojí čtyři mladší dómy, které se zvedají až 450 m nad její dno; další, starší dómy leží za jejím okrajem na východě, jihovýchodě a jihu. Studie z roku 2022 napočítala v celém komplexu šestnáct dómů z dacitu a andezitu. ^{[1, 3]}

Okolí je chráněné jako geobotanická rezervace Pululahua. Komplex leží na severu kantonu Quito, vedle obcí San Antonio de Pichincha, Calacalí a Pomasqui. ^{[4, 2]}

Jak vznikl

Sopky severního Ekvádoru vznikají, protože se oceánská deska Nazca podsouvá pod Jihoamerickou desku (subdukce). Pululahua leží v Západní Kordilleře, západním pásmu And. ^{[4, 3]}

Nejstarší dvě skupiny dómů vznikly podle IGEPN zhruba před 20 000–12 000 lety, přesnější časy nejsou známé. Pak sopka na tisíce let skoro utichla. ^{[2, 4]}

Erupce

Nejdůležitější období přišlo asi před 2 600–2 400 lety. Podle IGEPN tehdy proběhlo nejméně šest velkých výbuchů; studie z roku 2022 je řadí do čtyř epizod během zhruba 300 let, oddělených přestávkami tak dlouhými, že stihla znovu vyrůst vegetace. Při hlavní fázi vybuchlo asi 0,6 km³ magmatu (přepočteno na hutnou horninu). ^{[2, 3]}

Výbuchy se střídaly: některé byly pliniovské, s vysokým erupčním sloupcem pemzy a popela – u prvního velkého výbuchu se jeho výška odhaduje na asi 30 km. Jiné byly menší vulkánské exploze. Z některých výbuchů se po svazích řítila pyroklastická proudění, horká lavina plynů a úlomků. ^[3]

Katalog GVP hodnotí nejsilnější erupci tohoto období stupněm VEI 5, studie z roku 2022 řadí první velký pemzový výbuch na spodní hranici VEI 4. ^{[1, 3]}

Poté uvnitř propadliny vyrostla nová skupina dómů. Kdy sopka soptila naposledy, se zdroje liší: IGEPN uvádí asi před 2 200 lety, katalog GVP podle radiokarbonového datování asi před 1 670 lety (kolem roku 290 n. l.), kdy z dómů vytékala láva a sjížděla pyroklastická proudění. ^{[2, 1]}

Historie

Velké výbuchy před 2 600–2 400 lety podle IGEPN donutily k hromadnému odchodu lidi kultury Cotocollao, kteří žili severně od dnešního Quita. Podle anglické Wikipedie popel z této doby zasypal velkou část západních nížin Ekvádoru a oslabil i kulturu Chorrera. ^{[2, 4]}

Co o něm dnes víme

Propadlina uprostřed Pululahuy se dlouho označovala za kalderu, tedy jámu, která vznikne zhroucením stropu nad vyprázdněným magmatickým krbem. Studie Vásconez Müllerové a kolegů z roku 2022 to zpochybnila: vybuchlého materiálu bylo na takové zhroucení příliš málo. Podle autorů propadlinu spíš vyhloubily opakované výbuchy, které rozmetaly starší dómy. ^[3]

Tatáž studie popsala 70 vrstev popela a pemzy a 24 z nich rozebrala v laboratoři. Ukázala, že erupce poháněl opakovaný přísun teplejšího, méně vyvinutého magmatu zespodu. Autoři zdůrazňují, že budoucí činnost sopky by mohla zasáhnout miliony lidí. ^[3]

Z dna propadliny dodnes uniká z půdy oxid uhličitý. Podle měření publikovaného v roce 2024 (350 vzorků na 3,36 km² dna propadliny) jde asi o 59–97 tun CO₂ denně; podle anglické Wikipedie to může ohrožovat lidi a zvířata, kteří v propadlině žijí. ^[4]

Monitoring

Sopku sleduje Geofyzikální ústav Národní polytechnické školy v Quitu (IGEPN). Měří zemětřesení, deformace terénu a horké prameny; jako současnou činnost uvádí hydrotermální aktivitu. ^[2]

Fakta

Velké výbuchy

asi před 2 600–2 400 lety

Výška sloupce

asi 30 km (první velký výbuch)

Počet dómů

16

Únik CO₂

asi 59–97 t denně (měření zveřejněné 2024)

Observatoř

IGEPN, Quito

Slovníček

lávový dóm

kupa z velmi husté lávy, která se nerozteče do proudu, ale hromadí se nad průduchem

dacit, andezit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a mají sklon k výbušným erupcím

subdukce

podsouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad místem, kde se deska zanoří, vznikají sopky

pliniovská erupce

velmi silný výbuch s vysokým sloupcem plynů, popela a pemzy, který může stoupat desítky kilometrů

vulkánská erupce

krátká silná exploze, která roztrhne ucpaný průduch a vyhodí popel a balvany

pyroklastické proudění

horká lavina sopečných plynů, popela a úlomků, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

VEI

index sopečné explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Pululahua, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Pululahua, Instituto Geofísico – Escuela Politécnica Nacional (IGEPN)
3. Vásconez Müller, A., Cashman, K. V., Mitchell, S. J., Vasconez, F. J.: The 2.6–2.3 ka explosive eruptive period of the Pululahua dome complex, Ecuador: insights from pyroclast analysis. Bulletin of Volcanology 84 (2022), 81, doi:10.1007/s00445-022-01590-4, Bulletin of Volcanology (2022)
4. Pululahua, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.