Reventador

sopka – Stratovolcano, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde: Ecuador, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 3 562 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: -0,077°, -77,656°

El Reventador je sopka na východním okraji ekvádorských And, nad pralesy Amazonie, a nejčastěji činná sopka svého řetězu. V listopadu 2002 ji postihla nejsilnější erupce v Ekvádoru za posledních 140 let a od té doby skoro nepřetržitě vybuchuje a vylévá lávu. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Reventador leží v pohoří Cordillera Real, daleko na východ od hlavní řady ekvádorských sopek, v odlehlé části stejnojmenného národního parku. Jméno ve španělštině znamená zhruba „ten, kdo vybuchuje“. Svahy sopky pokrývá hustý les. ^{[1, 4]}

Starou sopku kdysi rozťalo velké zřícení. Zůstala po něm podkovovitá propadlina široká asi 4 km, otevřená k východu, a obrovská sutinová lavina, která se přehnala až do Amazonské nížiny. Uvnitř propadliny vyrostl nový, holý kužel, který se zvedá zhruba 1 100 m nad její dno (anglická Wikipedie uvádí asi 1 300 m). ^{[1, 2, 4]}

Oblast je velmi deštivá, a proto se tu často tvoří lahary (bahnotoky), které na svazích propadliny zanechaly rozsáhlé nánosy. ^[1]

Erupce

Od roku 1541 vybuchl Reventador více než 25krát. Leží ale tak odlehle, že mnoho erupcí nikdo nezaznamenal. Jeho výbuchy byly někdy vidět i z Quita, vzdáleného asi 90 km. ^{[4, 1]}

Dne 3. listopadu 2002 přišla nejsilnější zaznamenaná erupce sopky (stupeň 4 na stupnici VEI). Vrcholná fáze trvala asi 45 minut, sloupec popela vystoupal asi do 17 km a popel vítr zanesl na západ až do mezihorského údolí kolem Quita. Výbuch rozmetal vrchol sopky, který klesl z asi 3 560 m na 3 527 m. ^{[2, 1]}

Pyroklastické proudy se při erupci v roce 2002 hnaly na východ; některé dosáhly až k řece Coca. Jak daleko doletěly, se ve zdrojích liší: anglická Wikipedie uvádí 7 km, GVP 8 km a studie z roku 2024 na jednom místě 8 km (k řece Coca), na jiném 9 km. Erupce poškodila ropovody a dopravní spojení a během několika týdnů začaly první lahary. ^{[2, 1, 4]}

Od 27. července 2008 trvá podle anglické Wikipedie jedna dlouhá erupce s krátkými přestávkami. V roce 2020 sopka téměř denně vyvrhovala mraky popela do výšky jednoho až dvou kilometrů a z kráteru se často sypaly laviny žhavých balvanů. ^[4]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2024 sledovala, jak se tvar sopky měnil za dvacet let erupcí. Od roku 2002 do ledna 2023 napočítala asi 82 lávových proudů; největší od roku 2008 vytekl v roce 2017, měřil asi 2,6 km a měl objem asi 6,6 milionu m³. Jen v letech 2012–2017 vyteklo 58 proudů o celkovém objemu asi 78 milionů m³. ^[2]

Kráter z roku 2002 se postupně zaplnil lávou, vyvrženým materiálem a usazeninami pyroklastických proudů. Vrchol dosáhl původní výšky v letech 2014–2015 a kráter byl úplně zaplněný na začátku dubna 2018. Autoři soudí, že ve výšce asi 3 590 až 3 600 m se vrchol kuželu stává nestabilním, což mohlo přispět k jeho pozdějším zřícením. ^[2]

Rostoucí kužel se dvakrát částečně zřítil: 22. června 2017 se utrhla malá část severovýchodního okraje a 10. dubna 2018 sjela ze severozápadního svahu sutinová lavina o objemu nejméně 1,3 milionu m³. Od začátku roku 2016 měla sopka nejméně šest let dva činné průduchy – z jižního hlavně vybuchovala, ze severního hlavně vytékala láva. Autoři to vysvětlují rozvětveným přívodním kanálem. ^[2]

Podle denní zprávy Geofyzikálního ústavu z 3. května 2026 sopka vyvrhovala lávu a žhavý materiál, který se valil až 1 000 m pod úroveň kráteru, a sloupce plynu a popela vystupovaly 400 až 700 m nad kráter. Povrchovou činnost ústav hodnotil jako vysokou a v oblasti platila oranžová výstraha. ^[3]

Monitoring

Sopku hlídá Geofyzikální ústav Národní polytechnické školy v Quitu (IG-EPN). Od roku 2002 ji pravidelně snímá z letadla běžnými i termokamerami – do roku 2023 to bylo 107 letů. Dále používá termokamery na zemi a družicová měření tepla. ^[2]

Lahary sestupovaly ze svahů ještě v roce 2023. Autoři studie z roku 2024 upozorňují, že v místech, která erupce v minulosti zasáhly, přibývá lidí i nových staveb, a tím roste i ohrožení. ^[2]

Fakta

Sloupec popela 2002: asi 17 km
Erupce 2002: nejsilnější v Ekvádoru za 140 let
Lávové proudy 2002–2023: asi 82
Hlídá: Instituto Geofísico, EPN (Quito)
Výstraha (květen 2026): oranžová

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
sutinová lavina: obrovský sesuv, při kterém se zřítí část sopky a řítí se dolů jako proud kamení
lahar: bahnotok – proud vody, popela a kamení, často po dešti na čerstvém sopečném materiálu
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

Reventador, Smithsonian Global Volcanism Program
Vallejo, S., Diefenbach, A. K., Gaunt, H. E., Almeida, M., Ramón, P., Naranjo, F., Kelfoun, K.: Twenty years of explosive-effusive activity at El Reventador volcano (Ecuador) recorded in its geomorphology. Frontiers in Earth Science 11 (2023, vyšlo 1. 2. 2024), doi:10.3389/feart.2023.1202285, Frontiers in Earth Science (2024)
El volcán Reventador, en la Amazonía de Ecuador, expulsa lava este 3 de mayo (podle denní zprávy IG-EPN č. 2026-123, 3. 5. 2026), Primicias (2026)
Reventador, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.