Cayambe

sopka – Compound, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde: Ecuador, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Compound
Nadmořská výška: 5 790 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1786
Poloha: 0,029°, -77,986°

Cayambe je mohutná zaledněná sopka v Ekvádoru, asi 60–70 km severovýchodně od Quita a třetí nejvyšší hora země (5 790 m). Přes její jižní svah vede rovník a je to jediné místo na rovníku, kde leží celoročně sníh. Naposledy vybuchla v letech 1785–1786 a ekvádorský geofyzikální ústav ji řadí mezi činné sopky. ^{[1, 2, 5]}

Jak vypadá

Cayambe stojí na západním okraji Východní Kordillery (Cordillera Real), východně od Meziandského údolí. Je to složená sopka o rozměrech asi 24 × 18 km. Nemá jeden hlavní kráter – skládá se z několika lávových kopulí a má několik vrcholů. Dvě vrcholové kopule jsou od sebe asi 1,5 km a další kopule stojí na horních svazích. ^{[1, 2]}

Západní strana hory je mírnější a patří ke starší sopečné stavbě z pleistocénu. Východní strana se strmými svahy patří k mladší stavbě, dnešnímu Nevado Cayambe. Na dolním východním svahu stojí holocenní kužel La Virgen, ze kterého vytekly mocné lávové proudy asi 10 km daleko na východ. ^{[2, 1]}

Nad výškou asi 4 800 m pokrývá sopku ledová čepice o rozloze asi 22 km², u vrcholu silná 30 až 50 m. Na vlhčí východní straně sahají ledovce až do asi 4 400 m, na sušší západní jen do asi 4 700 m. Rovník přetíná jižní svah ve výšce asi 4 690 m. ^{[2, 5]}

Erupce

Cayambe dlouho platil za dávno spící sopku. Výzkum vrstev popela uložených v rašeliništi ale v roce 1998 ukázal, že za posledních 4 000 let vybuchl nejméně 21krát a že ho je třeba považovat za činný. Erupce se seskupovaly do tří fází dlouhých asi 300, 800 a 900 let, mezi nimiž byly klidné přestávky 600 až 1 000 let. ^[3]

Typické erupce Cayambe začínají růstem lávové kopule na vrcholu. Když se kopule rozpadá, řítí se z ní po svazích pyroklastické proudy – žhavé laviny kamenů, popela a plynu – a padá popel. Doprovázejí je i lahary, bahnotoky ze směsi vody a sopečného materiálu. ^{[3, 4, 2, 1]}

Jedinou erupcí, o které existují písemné zprávy, je podle GVP erupce z let 1785–1786. Podle IGEPN probíhala pod ledovcem, na město Cayambe spadlo středně mnoho popela a skončila v roce 1786 lávovým proudem nebo laharem. Kratší zmínka na stránce IGEPN ale uvádí roky 1785 až 1809. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Počet erupcí se ve zdrojích liší podle toho, jak je kdo počítá: IGEPN uvádí 18 až 20 erupcí za posledních 4 000 let, abstrakt studie z roku 1998 nejméně 21 sopečných událostí a konferenční abstrakt z roku 2025 tutéž studii cituje jako „nejméně 23 erupcí“. ^{[2, 3, 4]}

V roce 2025 představili Pablo Samaniego a kolegové na konferenci IAVCEI novou časovou osu. Na základě terénního výzkumu, více než 40 radiouhlíkových dat a historických kronik rozlišili od doby před asi 4 400 lety devět erupčních epizod. Každá trvala 200 až 300 let a mezi nimi byla klidná období dlouhá několik století. ^[4]

Podle této práce síla erupcí za poslední čtyři tisíciletí spíš rostla. Nejvýznamnější nedávnou činností byla epizoda San Marcos v letech asi 1280–1660. Uložila v údolích mocné vrstvy pyroklastických proudů a přívalů, které dosáhly až na horní severozápadní svah. ^[4]

Nebezpečí

Nejblíž leží město Cayambe s asi 20 000 obyvateli, méně než 15 km od sopky. Podle směru větru by ho mohl zasypat popel. Lahary by nejspíš zasáhly sever (oblast laguny San Marcos) a východ (řeka Salado); západ a jihozápad méně pravděpodobně. ^[2]

Seismický neklid v letech 2001–2002 vedl k vydání mapy sopečného nebezpečí v roce 2002 a k posílení měřicí sítě. Další neklid přišel v roce 2016. Od roku 2017 připravuje IGEPN novou mapu nebezpečí a podle jeho stránky na ní v únoru 2026 stále pracoval. ^[2]

Monitoring

Sopku hlídá Instituto Geofísico při Národní polytechnické škole v Quitu (IGEPN). Sleduje zemětřesení, deformace (nepatrné změny tvaru sopky) a unikající plyny. Mezi projevy současné činnosti uvádí fumaroly a sopečná zemětřesení. ^[2]

Zajímavosti

Protože Země je u rovníku nejširší, je vrchol Cayambe podle anglické Wikipedie nejvzdálenějším místem zemského povrchu od zemské osy – při otáčení Země se tedy pohybuje nejrychleji. ^[5]

Poprvé na vrchol vystoupil v roce 1880 britský horolezec Edward Whymper s italskými průvodci Jeanem-Antoinem a Louisem Carrelovými. Sopka a většina jejích svahů leží v ekologické rezervaci Cayambe Coca. ^[5]

Fakta

Ledová čepice: asi 22 km², nad 4 800 m
Rovník na svahu: ve výšce asi 4 690 m
Epizoda San Marcos: asi 1280–1660
Seismický neklid: 2001–2002, 2016
První výstup: 1880, E. Whymper, J.-A. a L. Carrelovi
Observatoř: IGEPN (Quito)

Slovníček

složená sopka: sopka, která se skládá z několika sopečných staveb nebo kopulí, jež vyrostly vedle sebe nebo přes sebe
lávová kopule: kupa husté lávy, která se vytlačí z otvoru a nahromadí se nad ním, protože nedokáže odtéct
pleistocén: starší čtvrtohory, asi před 2,6 milionu až 11 700 lety; období dob ledových
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se velkou rychlostí řítí po svahu sopky
lahar: sopečný bahnotok – směs vody (často z roztátého ledu) s popelem a kameny, která teče údolími jako řeka betonu
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
radiouhlíkové datování: určení stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C v pozůstatcích rostlin, např. v rašelině nebo dřevěném uhlí

Zdroje

Cayambe, Smithsonian Global Volcanism Program
Cayambe, Instituto Geofísico – Escuela Politécnica Nacional
Samaniego, P., Monzier, M., Robin, C., Hall, M. L.: Late Holocene eruptive activity at Nevado Cayambe volcano, Ecuador. Bulletin of Volcanology (1998), doi:10.1007/s004450050203 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (1998)
Samaniego, P., Vasconez, F. J., Bernard, B., Vizuete, N.: Revisiting the Holocene eruptive chronology of the Nevado Cayambe volcano, Ecuador (abstrakt, konference IAVCEI South America 2025), IAVCEI (2025)
Cayambe (volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.