Imbabura

sopka – Compound, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde: Ecuador, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Compound
Nadmořská výška: 4 609 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 5 550 př. n. l.
Poloha: 0,258°, -78,183°

Imbabura je sopka v severním Ekvádoru, asi 60 km severně od Quita, tyčící se nad jezerem San Pablo. Nevybuchla tisíce let, ale výzkum z roku 2011 ukázal, že byla činná ještě na začátku holocénu a že její vzácné erupce bývají velké. Kolem ní žije přes 300 000 lidí. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopka stojí v Meziandském údolí a vystupuje do výšky 4 609 m. Vrchol tvoří hlavní stavba zvaná Taita Imbabura („otec Imbabura“), na jihozápadním svahu je komplex lávových dómů Huarmi Imbabura – kup ztuhlé husté lávy, která se vytlačila z otvoru a neodtekla. ^{[1, 4]}

Vrchol občas pokryje sníh, stálé ledovce tu ale nejsou. Svahy jsou díky sopečnému popelu úrodné: pěstuje se kukuřice, cukrová třtina a fazole a horské louky nad hranicí lesa slouží jako pastviny pro dobytek. ^[4]

Jak vznikl

Imbabura patří k sopkám severních And, které vznikají nad subdukční zónou: deska Nazca se tu zasouvá pod Jihoamerickou desku a v hloubce se taví hornina. ^{[1, 4]}

Starší sopka, Imbabura I, byla velký andezitový stratovulkán z pleistocénu (starších čtvrtohor). Podle GVP její růst skončil před více než 43 000 lety velkým zřícením, po kterém se lavina trosek převalila 16 km na sever. Na jejích zbytcích pak rostla Imbabura II, hlavně opakovaným růstem a hroucením velkých dacitových dómů. ^[1]

Erupce

Podle GVP přišla asi před 25 000 lety velká erupce s lavinou trosek a možná i s bočním výbuchem, při kterém tlak uniká šikmo do strany. Po ní začal růst dóm Huarmi Imbabura. ^[1]

Za poslední erupci GVP považuje činnost dómu Huarmi Imbabura, radiouhlíkem datovanou asi na rok 5550 př. n. l. (s nejistotou ±500 let). Z historické doby jsou zprávy jen o bahnotocích a skalních sesuvech, nikoli o skutečné erupci. ^[1]

Co o něm dnes víme

Studie Le Pennece a kolegů z roku 2011 datováním radiouhlíkem a argonovou metodou doložila dosud nerozpoznanou a významnou činnost na konci pleistocénu a na začátku holocénu. ^[2]

Podle této studie nejprve před 50 000 až 30 000 lety vytékaly andezitové lávové proudy. Asi před 35 000 lety se činnost změnila na výbušnou. Asi před 30 000 lety se zřítil jihozápadní svah a zároveň došlo k bočnímu výbuchu; jejich uloženiny dnes leží pod hustě osídleným okolím jezera San Pablo. Jizvu po zřícení později zakryly dómy Huarmi o objemu asi 2,8 km³. ^[2]

Asi před 17 000 lety se dómy znovu začaly tvořit na vrcholu Taita a činnost s přestávkami trvala do začátku holocénu – pyroklastické proudy leží na půdě staré asi 9 000 let. Stáří jednotlivých událostí se mezi GVP a touto studií poněkud liší. ^{[2, 1]}

Autoři z toho vyvozují, že Imbabura vybuchuje zřídka, ale ve velkém, a že její průměrná produkce magmatu za posledních 35 000 let (nejméně 0,13 km³ za tisíc let) ukazuje na trvalý přísun magmatu. Geochemická studie z roku 2025 (Navarrete a kol.) ukázala, že se složení láv po době asi před 40 000 lety změnilo, a naznačuje, že magma možná reagovalo se spodní kůrou. ^{[2, 3]}

Nebezpečí

Studie z roku 2011 upozorňuje, že kolem sopky žije přes 300 000 lidí, a ptá se, jak připravit obyvatele na sopku, která vybuchuje jen zřídka, a jak řídit stavbu měst u sopky, která je teď nečinná, ale může být velmi nebezpečná. ^[2]

Podle anglické Wikipedie by pyroklastické proudy z kužele Azaya (Huarmi Imbabura) mohly dosáhnout jezera San Pablo a vyvolat ničivé vlny, a proudy z kužele Artezón (Artesón) by mohly zasáhnout město Ibarra. ^[4]

Hora v pověstech

Pro místní obyvatele je Imbabura posvátným ochráncem kraje, oslovují ho Taita Imbabura. Podle pověsti o sopku Cotacachi soupeřil Imbabura se sopkou Mojanda a Cotacachi se stala jeho ženou; když je ráno Cotacachi zasněžená, říká se, že u ní Imbabura strávil noc. ^[4]

Fakta

Lidé v okolí: přes 300 000
Objem dómů Huarmi: asi 2,8 km³
Laviny trosek: před více než 43 000 a asi 25 000 lety (GVP)

Slovníček

lávový dóm: kupa ztuhlé husté lávy, která se nahromadila přímo nad otvorem, protože nemohla odtéct
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma
stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a vyvrženého materiálu (popela, kamenů)
andezit, dacit: sopečné horniny se středním (andezit) až vyšším (dacit) obsahem křemíku; jejich láva je hustá
lavina trosek: obrovský sesuv, když se zřítí část sopky; směs skal a hlíny se řítí desítky kilometrů daleko
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se při erupci valí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h
pleistocén, holocén: pleistocén jsou starší čtvrtohory s dobami ledovými (asi 2,6 milionu až 11 700 let zpátky), holocén je období od jejich konce do dneška
radiouhlíkové datování: určení stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C v pozůstatcích rostlin a jiných organismů

Zdroje

Imbabura, Smithsonian Global Volcanism Program
Le Pennec, J.-L., Ruiz, A. G., Eissen, J.-P., Hall, M. L., Fornari, M.: Identifying potentially active volcanoes in the Andes: radiometric evidence for late Pleistocene–early Holocene eruptions at Volcán Imbabura, Ecuador. Journal of Volcanology and Geothermal Research 206 (2011), 121–135, doi:10.1016/j.jvolgeores.2011.06.002 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2011)
Navarrete, W., Le Pennec, J.-L., Ruiz, G., Liorzou, C.: New insights into the magmatic evolution of the Imbabura Volcanic Complex, Imbabura province, Ecuador (abstrakt, IAVCEI 2025), IAVCEI (2025)
Imbabura Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.