Cuicocha

sopka – Caldera, Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde: Ecuador, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 3 246 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 650
Poloha: 0,308°, -78,364°

Cuicocha je kaldera zalitá jezerem na jižním úpatí sopky Cotacachi, asi 100 km severně od Quita v Ekvádoru. Vznikla mohutnou erupcí asi před 3 100 lety; ze dna jezera dodnes uniká sopečný oxid uhličitý. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Kaldera je asi 3 km široká a má strmé stěny. Uprostřed jezera stojí dva zalesněné ostrovy, které tvoří čtyři lávové dómy vzniklé až po zhroucení kaldery. Větší ostrov se jmenuje Teodoro Wolf, menší Yerovi; vstup na ně je zakázán. ^{[1, 3]}

Hloubku jezera uvádí GVP i studie z roku 2021 148 m, anglická Wikipedie 200 m. Plocha jezera je podle studie 3,95 km². Na východním okraji kaldery leží starší lávový dóm, který vznikl ještě před kalderou. ^{[1, 2, 3]}

Jméno pochází z jazyka kečua. Wikipedie uvádí dva výklady: „jezero morčat“ (podle tvaru většího ostrova) nebo „duhové jezero“. ^[3]

Erupce

Cuicocha i Cotacachi vyrostly na zlomovém pásmu Otavalo–Umpalá. Činnost Cuicochy začala asi před 4 500 lety a skončila asi před 1 300 lety – poslední erupci GVP klade kolem roku 650. ^[1]

Největší erupce asi před 3 100 lety vyvrhla téměř 5 km³ materiálu v pyroklastických proudech a spadu popela a vytvořila dnešní kalderu. GVP jí přiřazuje index výbušnosti VEI 5. Usazeniny pyroklastických proudů pokrývají široké okolí, hlavně na východ, kde dnes stojí obydlené oblasti. ^[1]

Co o něm dnes víme

Vědci od roku 2011 pravidelně měří, kolik oxidu uhličitého (CO₂) uniká z hladiny jezera. Plyn uniká z několika míst v jezeře. Podle 20 měření z let 2011–2019 jezero vypustilo asi 400 000 tun CO₂, v průměru 135 tun denně. ^{[2, 1]}

Množství plynu se mění s ročním obdobím: když je jezero rozvrstvené na teplou a studenou vodu, klesá tok asi na 50 tun denně. Když se voda promíchá, stoupne asi na 170 tun denně. Dvě neobvyklé epizody v letech 2012–2013 souvisely se změnami sopečné činnosti, které se projevily i v zemětřesné činnosti. ^[2]

Plyn uniká hlavně tam, kde se na dně jezera kříží zlomy přibližně ve směrech SV–JZ a ZSZ–VJV a hornina je propustnější. Autoři podle toho sestavili model, proč se zvýšené úniky objevují stále na stejných místech hladiny. ^[2]

Lidé kolem

V okolí žije mnoho lidí: podle odhadu GVP žije do 10 km od kaldery asi 179 000 lidí. Pole sahají až k okraji kaldery. Sopečné uloženiny Cuicochy a okolních sopek přispívají k úrodnosti půd v údolí Otavalo. ^{[1, 3]}

Jezero je jižním cípem ekologické rezervace Cotacachi-Cayapas. Během slavnosti Inti Raymi kolem letního slunovratu ho domorodí šamani používají k obřadní očistné koupeli. ^[3]

Fakta

Největší erupce: asi před 3 100 lety, VEI 5, téměř 5 km³
Únik CO₂ z jezera: průměrně 135 t denně (2011–2019)
Plocha jezera: 3,95 km²
Ostrovy: Teodoro Wolf a Yerovi

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
stratovulkán: sopka ve tvaru kužele, poskládaná z mnoha vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela a úlomků
lávový dóm: kupa husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h
index sopečné výbušnosti (VEI): stupnice síly erupce od 0 (klidné vylévání lávy) do 8 (největší známé výbuchy)
rozvrstvení jezera: stav, kdy teplejší lehčí voda leží nad studenější těžší vodou a vrstvy se nemíchají

Zdroje

Cuicocha, Smithsonian Global Volcanism Program
Lamberti, M. C., Vigide, N., Narváez, D. F., Almeida, M., Sierra, D., Proaño, A., Hidalgo, S.: Temporal and spatial variations of CO2 diffuse volcanic degassing on Cuicocha Caldera Lake – Ecuador (2021, abstrakt), REDI / CEDIA (záznam článku) (2021)
Cuicocha, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.