Cumbal

sopka – Stratovolcano, Colombia, South America Volcanic Regions

Kde

Colombia, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

4 764 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1926

Poloha

0,950°, -77,870°

Cumbal je nejjižnější kolumbijská sopka, která soptila v historické době – naposledy v prosinci 1926. Tvoří ji dva stratovulkány v departementu Nariño, 79 km jihozápadně od města Pasto. V září 2026 pro ni platil žlutý stupeň výstrahy, zavedený podle anglické Wikipedie už v červenci 2012. ^{[3, 1, 5]}

Jak vypadá

Sopečný komplex Cumbal leží asi 79 km jihozápadně od města Pasto, západně od městečka Cumbal. Je protažený ve směru severovýchod–jihozápad a měří zhruba 17 × 12 km. Tvoří ho dva stratovulkány, Mundo Nuevo a La Plazuela, a nejméně tři malé krátery na svazích. ^[1]

Kráter La Plazuela je podle Kolumbijské geologické služby (SGC) široký asi 600 m a otevřený k jihovýchodu; nejvyšším bodem sopky je vrchol La Plazuela (4 764 m). Kráter Mundo Nuevo má asi 200 m. Údaje GVP se liší – ve vrcholovém kráteru, širokém podle něj 150, respektive 250 m, má ležet mladý lávový dóm (kupa vazké lávy). ^{[1, 3]}

Z horního východního svahu vytékaly lávy, které vytvořily asi 6 km dlouhé lávové pole. Nejstarší kráter leží severoseverovýchodně od vrcholového, takže se činnost sopky zřejmě postupně stěhovala k jihozápadu. Pod sopkou leží laguna Cumbal. ^{[3, 5]}

Sopku kdysi pokrývaly ledovce, které ji zčásti obrousily. Dnes z nich zbývá jen malý zbytek ledu v kráteru Mundo Nuevo; led se podle SGC využívá ke spotřebě v obci Cumbal. ^[1]

Jak vznikl

Cumbal patří k sopkám severních And, které vznikají nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Je postavený na podloží z křídových mořských usazenin a sopečných hornin oceánského původu. Spolu se sopkami Chiles a Azufral patří k nemnoha sopkám Západních Kordiller. ^{[3, 1, 5]}

Sopka je z větší části složená z lávových proudů andezitu, místy i dacitu, a z uloženin pyroklastických proudů, suťových proudů a sopečného spadu. Přesné stáří hornin nikdo nezměřil; podle srovnání s okolními sopkami pocházejí z období od konce třetihor po holocén. ^{[1, 3]}

Erupce

Jediné známé erupce v historické době byly výbušné erupce z centrálního kráteru v prosinci 1877 a 20.–21. prosince 1926, obě o síle VEI 2. SGC ale upozorňuje, že o obou chybí jasné záznamy nebo doklady. ^{[1, 3]}

Monitoring

Sopku sleduje Kolumbijská geologická služba (Servicio Geológico Colombiano) a každý týden o ní vydává zprávu. Podle anglické Wikipedie zvýšila 10. července 2012 stupeň výstrahy ze zeleného na žlutý, protože se změnilo chování sopky. ^{[2, 5]}

Žlutý stupeň platil i v září 2026. Podle týdenní zprávy z 22. září 2026 převažovala drobná zemětřesení z praskání hornin do 2,5 km od sopky a do hloubky 5,5 km pod kráterem La Plazuela, nejsilnější o magnitudě 0,6; oproti předchozímu týdnu jich ubylo. Z fumarolových polí Boca Vieja a Rastrojos na jihozápadním svahu stoupaly nízké bílé sloupce plynu. ^[2]

V roce 2014 vydala SGC druhou verzi mapy ohrožení sopky. Počítá s bahnotoky, pyroklastickými proudy, lavinami trosek, spadem popela, vymrštěnými kameny i lávovými proudy. ^[4]

Lidé kolem

Z kráteru se podle SGC těží přírodní síra, která se používá ve fosforovém průmyslu a při výrobě slaměných klobouků. Na jihovýchodních svazích jsou podle GVP termální prameny. ^{[1, 3]}

Podle anglické Wikipedie narazilo 28. ledna 2002 do svahu sopky letadlo ekvádorské společnosti TAME (let 120) při přiblížení na letiště v ekvádorském Tulcánu; zahynulo všech 94 lidí na palubě. ^[5]

Fakta

Kužely

Mundo Nuevo a La Plazuela

Rozměr komplexu

asi 17 × 12 km

Žlutý stupeň výstrahy

od 10. 7. 2012

Týdenní zprávy vydává

SGC, San Juan de Pasto

Mapa ohrožení

SGC, 2. verze 2014

Slovníček

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce vzniká magma, které živí sopky

andezit, dacit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a vazká

lávový dóm

kupa vazké lávy, která se nahromadí nad průduchem, místo aby odtekla

pyroklastický proud

žhavá lavina plynů, popela a kamení řítící se po svahu sopky

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

VEI

index sopečné explozivity, stupnice síly erupcí od 0 do 8

Zdroje

1. Generalidades del Complejo Volcánico de Cumbal, Servicio Geológico Colombiano
2. Boletín semanal de actividad del volcán Cumbal, 15.–21. září 2026, Servicio Geológico Colombiano (2026)
3. Cumbal, Smithsonian Global Volcanism Program
4. Mapa de Amenaza Volcánica del Complejo Volcánico Cumbal – Segunda Versión (2014), záznam v databázi map ohrožení, Volcanic Hazard Maps Database (IAVCEI) (2014)
5. Cumbal Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.