Dona Juana

sopka – Stratovolcano, Colombia, South America Volcanic Regions

Kde: Colombia, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 4 137 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1906
Poloha: 1,500°, -76,936°

Doña Juana je zalesněná sopka na jihu Kolumbie, v departementu Nariño, vysoká přes 4 100 m. Dlouho spala, ale na přelomu 19. a 20. století se probudila: v letech 1897–1906 na vrcholu rostl lávový dóm a žhavá mračna popela a kamení zabila desítky lidí. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Jde o stratovulkán, tedy kuželovitou sopku složenou z vrstev lávy a sopečného popela. Na vrcholu má dvě kaldery – velké propadliny po mohutných erupcích. Starší je otevřená k severovýchodu, mladší k jihozápadu a uvnitř ní stojí dnes činný vrcholový kužel. ^[1]

Samotný vrchol tvoří řada lávových dómů – kup z husté lávy, která vytlačená z průduchu neteče daleko, ale hromadí se na místě. Vznikly až po zformování kalder. Podle Kolumbijské geologické služby (SGC) nemá sopka ledovce. Výšku uvádí GVP 4 137 m, SGC asi 4 160 m. ^{[1, 3]}

Sopka leží v národním parku Complejo Volcánico Doña Juana-Cascabel. Severovýchodně od ní stojí další dvě sopky, Ánimas a Petacas, se kterými tvoří jednu sopečnou oblast. ^{[5, 4]}

Erupce

Starší kaldera vznikla ve středním holocénu (období po poslední době ledové) při erupci, kterou provázely objemné pyroklastické proudy – rychlé laviny žhavých plynů, popela a kamení. Katalog GVP ji klade asi do roku 2550 př. n. l. a odhaduje sílu VEI 4. ^[1]

Jedinou erupci za dobu psaných záznamů zařazuje GVP do let 1897–1906. Začala v listopadu 1897; na vrcholu rostl lávový dóm a z něj se valily velké pyroklastické proudy. ^[1]

Podle kroniky SGC byly roky 1897–1898 jen málo zdokumentované. 20. dubna 1899 odpoledne přišel výbuch, nejspíš s pyroklastickým proudem: domy v osadě Las Mesas zůstaly zasypané, obyvatelé ji opustili a v kraji zahynulo asi 30 lidí. ^[2]

Největší událost přišla 13. listopadu 1899. Kolem kráteru pršely žhavé balvany, kameny vážící 6–7 kg dopadaly ještě asi 25 km daleko a popel padal čtyři hodiny. Uhynulo asi 200 kusů dobytka, mrtvých lidí bylo podle zpráv 50–60. Potok La Resina zůstal 15 dní přehrazený a pak se z něj vyvalil proud bahna a kamení, který poničil statky a zničil starý most přes řeku Juanambú. ^[2]

Kdy erupce skončila?

Zdroje se tu rozcházejí. GVP končí erupci v roce 1906. Kolumbijská geologická služba ale ve své kronice vede činnost až do roku 1936: nepotvrzené erupce v letech 1913 a 1925, dunění, popel a zemětřesení v prosinci 1922 a výbuch 14. srpna 1936. ^{[1, 2]}

Při události v srpnu 1936 se korytem potoka La Resina téměř dvě hodiny valil bahnotok (lahar) přes Las Mesas. Zničil most přes Juanambú a strhl tábor pracovníků veřejných staveb i domy a podle SGC zahynulo asi 16 lidí. Celkem podle SGC erupce z let 1897–1936 zabily přes 100 lidí. ^{[2, 3]}

Monitoring

Sopku hlídá Vulkanologická a seismologická observatoř v Pastu (OVSP), která patří Kolumbijské geologické službě. Od 20. června 2008 stojí asi 4 km jihozápadně od vrcholu seismická stanice Lavas a její signál jde přes převaděče v reálném čase do Pasta. ^[3]

Jako hlavní nebezpečí uvádí SGC pyroklastické proudy, bahnotoky a spad popela. V oblasti, kterou může sopka zasáhnout, leží obce La Cruz, San Pablo, Belén, San Bernardo a San José. Když jsme stránku SGC četli (říjen 2026), ukazovala zelený stupeň výstrahy, tedy klid. ^[3]

Geologická studie publikovaná v časopise Boletín de Geología rozlišila u Doña Juany 45 erupčních jednotek (dalších 7 u sousední sopky Ánimas); převažuje v nich dacit, hornina bohatá na křemík. Autoři upozornili, že je potřeba oddělit, co pochází z Doña Juany a co ze sousedních sopek Ánimas a Petacas, a co nejdřív posoudit, jaké nebezpečí tyto sopky představují. ^[4]

Fakta

Největší událost: 13. listopadu 1899
Oběti 1897–1936: přes 100 lidí (podle SGC)
Observatoř: OVSP Pasto (Servicio Geológico Colombiano)
Seismická stanice: Lavas, od roku 2008

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka poskládaná z mnoha vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí vrchol sopky do vyprázdněného magmatického krbu
lávový dóm: kupa z velmi husté lávy, která se hromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct
pyroklastický proud: rychlá lavina žhavých plynů, popela a kamení, která se valí po svahu sopky
lahar: bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody, který se valí údolími
holocén: současné geologické období, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové
VEI: index sopečné výbušnosti: stupnice síly erupcí od 0 do 8, každý stupeň znamená zhruba desetkrát více vyvrženého materiálu
dacit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je hustá a erupce bývají výbušné

Zdroje

Dona Juana, Smithsonian Global Volcanism Program
Complejo Volcánico Doña Juana – Geovulcanología (historie činnosti podle Espinosa 2001), Servicio Geológico Colombiano
Complejo Volcánico Doña Juana – Generalidades, Servicio Geológico Colombiano
Geología e historia eruptiva del Complejo Volcánico Doña Juana (CVDJ), Nariño (abstrakt), Boletín de Geología, Universidad Industrial de Santander
Doña Juana, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.