Baru

sopka – Stratovolcano, Panama, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: Panama, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 3 474 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1550
Poloha: 8,808°, -82,543°

Volcán Barú na západě Panamy je nejvyšší horou země a zároveň její nejmladší velkou sopkou. Za posledních 1 600 let měla čtyři období erupcí, naposledy asi před 400–500 lety. Americká geologická služba USGS počítá s tím, že sopka znovu vybuchne. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Barú je stratovulkán (sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a popela) v pohoří Cordillera de Talamanca, asi 35 km od hranice s Kostarikou. Vrchol se zvedá asi 2 000 m nad obydlená údolí na západě a 2 400 m nad údolí na východě. Na vrcholu dnes stojí řada telekomunikačních stožárů. ^{[1, 2]}

Výšku vrcholu uvádí GVP 3 474 m a Wikipedie 3 475 m; ve zprávě USGS z roku 2008 stojí 3 374 m. Za jasného dne je odsud vidět Tichý oceán i Karibské moře. ^{[1, 4, 2]}

Vrchol tvoří velká, k západu otevřená podkova široká asi 6 km. Uvnitř ní vyrostl komplex lávových dómů (kup husté lávy) z andezitu a dacitu, který už přerostl okraje podkovy. Z dómů pocházejí erupce posledních několika tisíc let. ^{[1, 2]}

Obří sesuv

Podkovu na vrcholu vytvořil obrovský sesuv: velká část sopky se utrhla a sjela k jihozápadu jako lavina hornin. Její usazeniny pokrývají pás široký 20 km, sahají 30 km daleko až za Panamerickou dálnici a možná až k Tichému oceánu. Objem asi 25–30 km³ z ní dělá největší takovou lavinu doloženou ve Střední Americe – rozsahem téměř desetkrát větší než sesuv sopky Mount St. Helens v roce 1980. ^[2]

Stáří sesuvu je nejisté. GVP uvádí asi 9 000 let. Podle USGS je lavina určitě starší než asi 9 500 let a pravděpodobně proběhla před více než 50 000 lety. ^{[1, 2]}

Po krajině zůstala zvlněná pahorkatina s mnoha uzavřenými prohlubněmi, z nichž některé zaplnila jezírka. Dřív se myslelo, že jde o malé sopečné krátery; skutečný původ pomohl odhalit až sesuv Mount St. Helens v roce 1980. ^[2]

Erupce

Erupce Barú bývají výbušné. Typicky při nich padá popel a pemza (tefra) do širokého okolí, po svazích se řítí pyroklastické proudy (žhavé laviny plynu a úlomků) a vznikají lahary (bahnotoky). Pravěké erupce rozsypaly tefru i víc než 100 km po větru. ^[2]

Silná výbušná erupce kolem roku 700 našeho letopočtu ukončila osídlení v archeologické lokalitě Cerro Punta severozápadně od sopky. Popel z erupcí je doložen i u pravěkého sídliště Barriles. ^{[1, 2]}

Poslední období erupcí začalo mezi lety 1400 a 1550. O erupci v polovině 16. století se zmiňuje stará zpráva z roku 1884, kterou ale geolog Karl Sapper v roce 1917 považoval za nejistou. Novější radiouhlíková data ale ukázala vrstvy popela mladší než asi 500 let. Podle USGS trvala tato i předchozí tři období erupcí nejspíš několik let. ^{[1, 2]}

Nebezpečí

V bezprostředním okolí sopky žije přes 10 000 lidí, na západních svazích leží městečka Volcán a Cerro Punta, na východním Boquete. Hustě osídlená tichomořská nížina s Panamerickou dálnicí je jen 30 km na jih. Podle USGS by budoucí erupce byly podobné minulým – výbušné a nebezpečné pro lidi na svazích – a okolní města by mohla trpět následky několik let. ^{[2, 4]}

Erupci by podle USGS měly předcházet dny až měsíce zemětřesení a nepatrného nadouvání sopky. Proto je důležité sopku sledovat a mít připravené plány na evakuaci. ^[2]

Monitoring

Sopku hlídá síť seismometrů Institutu geověd Panamské univerzity; v říjnu 2007 měla devět stanic. USGS doporučila přidat nepřetržitě měřící GPS přijímače, které by zachytily nadouvání sopky. ^[2]

Pod Barú se občas objevují roje zemětřesení (mnoho drobných otřesů během krátké doby). Výraznější byly v září 1930, v létě 1963, v listopadu 1985 a v květnu 2006. Seismolog Eduardo Camacho v roce 2009 napsal, že část otřesů v okolí, hlavně roje, může souviset s pohybem tekutin uvnitř sopky; zemětřesení v oblasti ale z velké části souvisejí s místními zlomy. ^{[2, 3]}

Lidé kolem

Sopka a její nejbližší okolí jsou od roku 1976 národním parkem Volcán Barú o rozloze asi 14 300 ha. Kolem úbočí vede turistická stezka Sendero Los Quetzales mezi Boquete a Cerro Punta a na vrchol vede dlouhá a strmá cesta. ^{[4, 5]}

Na úpatí sopky se hodně hospodaří – zemědělská půda na jihozápadě leží přímo na usazeninách dávného sesuvu. Kvůli teplu pod sopkou tu proběhl i průzkum možností geotermální energie. ^[1]

Fakta

Lavina po sesuvu: asi 25–30 km³, největší doložená ve Střední Americe
Seismická síť: 9 stanic (2007), Universidad de Panamá
Roje zemětřesení: 1930, 1963, 1985, 2006
Národní park: od roku 1976, asi 14 300 ha

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela
lávový dóm: kupa husté, málo tekuté lávy, která se nahromadí nad průduchem
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a erupce bývají výbušné
tefra: všechno, co sopka vyvrhne do vzduchu: popel, pemza, kamínky a bloky
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamenů, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h
lahar: bahnotok ze sopečného popela a vody, který se valí údolími jako řeka betonu
radiouhlíkové datování: určení stáří organických zbytků (dřevo, uhlíky) podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C
roj zemětřesení: řada mnoha menších zemětřesení v jednom místě během krátké doby, bez jednoho výrazně silnějšího otřesu

Zdroje

Baru, Smithsonian Global Volcanism Program
Sherrod, D. R., Vallance, J. W., Tapia Espinoza, A., McGeehin, J. P.: Volcán Barú – Eruptive History and Volcano-Hazards Assessment. U.S. Geological Survey Open-File Report 2007-1401 (2008), U.S. Geological Survey (2008)
Camacho Astigarrabía, E.: Sismicidad de las tierras altas de Chiriquí. Tecnociencia 11 (1), 119–130 (2009) (abstrakt), Tecnociencia, Universidad de Panamá (2009)
Volcán Barú, Wikipedia
Volcán Barú, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.