Turrialba

sopka – Stratovolcano, Costa Rica, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: Costa Rica, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 3 340 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2022
Poloha: 10,025°, -83,767°

Turrialba je rozložitá, lesy porostlá sopka v Kostarice, asi 35 km severovýchodně od hlavního města San José. V roce 2010 poprvé od 19. století znovu vybuchla a v letech 2014–2016 její popel opakovaně padal na hustě obydlené Centrální údolí a zavíral letiště. ^{[1, 5, 2, 4]}

Jak vypadá

Turrialba je nejvýchodnější sopka Kostariky, která byla činná v holocénu (posledních asi 11 700 let). Je to stratovulkán – sopka navršená z vrstev lávy a popela – a jeho mohutná stavba zabírá asi 500 km². Od sousední sopky Irazú, vzdálené asi 10 km na jihozápad, ji odděluje široké sedlo. ^{[1, 5]}

Na vrcholu je široká propadlina asi 800 × 2 200 m, otevřená k severovýchodu. Na jejím jihozápadním konci leží tři výrazné krátery. Z centrálního a jihozápadního kráteru stále unikají horké plyny (fumaroly). Na jihozápadním svahu stojí ještě dva menší kužely. ^[1]

Pod vrcholem roste horský les s kapradinami, bromeliemi, lišejníky a mechy. Za jasného dne je prý z vrcholu vidět Tichý oceán i Karibské moře. Jméno sopka dostala podle kantonu Turrialba; odkud slovo pochází, se historici neshodnou. ^[4]

Erupce

Za posledních asi 3 500 let měla Turrialba nejméně pět velkých výbušných erupcí. Nejsilnější v katalogu GVP se odehrála kolem roku 40 n. l. a dosáhla stupně VEI 4 na stupnici síly výbuchů. ^{[1, 4]}

V 19. století přišla řada výbušných erupcí, některé s pyroklastickými proudy (žhavými lavinami plynu, popela a kamení). Poslední z nich, v letech 1864–1866, byla zároveň poslední erupcí, při níž sopka vyvrhla čerstvé magma; erupci z roku 1866 řadí GVP na stupeň VEI 3. ^{[1, 2]}

Pak sopka asi 120 let mlčela. Koncem 20. století se ozvaly roje zemětřesení, silnější únik plynů a změny ve složení fumarol; zemětřesení vrcholila v letech 2009–2010. Dne 5. ledna 2010 přišla první freatická erupce – výbuch páry, při němž se voda dostane k horké hornině. Wikipedie uvádí datum 8. ledna a evakuaci dvou vesnic, La Central a El Retiro. ^{[2, 1, 4]}

Další parní výbuchy přišly v lednu 2012 a v květnu 2013. Silnější fáze začala 29. října 2014 a podle autorů studie z roku 2016 se v březnu 2015 výbuchy změnily z parních na freatomagmatické, tedy už s podílem čerstvého magmatu. Erupční období 2015–2019 hodnotí GVP stupněm VEI 3; poté následovaly už jen slabé erupce, poslední podle katalogu GVP (stav v říjnu 2026) v červenci 2022. ^{[2, 1]}

Lidé kolem

Do 30 km od vrcholu žije podle GVP asi 670 000 lidí a do 100 km přes 3,3 milionu. Sopka shlíží na město Cartago a Centrální údolí. ^[1]

Po 29. říjnu 2014 padal popel na Centrální údolí nejméně 30 dní. Letecká doprava byla narušena pětkrát, zavíraly se školy a statky u kráteru byly evakuovány. Jen výbuch 12. března 2015 zavřel 12 škol a na mezinárodním letišti v San José zrušil 111 letů s asi 7 000 cestujícími. ^[2]

Po erupci v květnu 2016 přišlo podle Wikipedie nejméně 500 lidí do nemocnic kvůli potížím s dýcháním a v září 2016 popel pokryl celou metropolitní oblast San José a letiště se znovu zavřela. ^[4]

Národní park Sopka Turrialba byl kvůli činnosti sopky dlouho zavřený; podle deníku Tico Times osm let, od roku 2012. Znovu se otevřel 4. prosince 2020. Podle zprávy z té doby se ke kráterům smělo jen s průvodcem, u kráteru s ochrannou přilbou, po stezce dlouhé asi 4 km. ^{[3, 4]}

Monitoring

Sopku sleduje Vulkanologická a seismologická observatoř Kostariky (OVSICORI) při Národní univerzitě. V únoru 2014 byla na jihozápadním okraji západního kráteru postavena automatická stanice, která měří složení sopečných plynů a téměř okamžitě posílá data do observatoře. Množství oxidu siřičitého měří spektrometry asi 2 km od vrcholu, zapojené do mezinárodní sítě NOVAC. ^{[2, 4]}

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2016 vyhodnotila časté měření plynů z let 2014–2015. Zjistila, že před výbuchy stoupal poměr oxidu uhličitého k sirným plynům – oxid uhličitý uniká z magmatu už ve velké hloubce. Před výbušnými fázemi se to dělo až dva týdny předem, před obnovením popelových erupcí v březnu 2015 asi pět dní předem. ^[2]

Podle stejné studie má Turrialba hlubší zásobník magmatu asi 8–10 km pod povrchem a mělčí zdroj magmatických plynů asi 3–5 km pod povrchem. Sledování poměru plynů tak může pomoci odhadnout, kdy se blíží výbuch. ^[2]

Fakta

Největší erupce v katalogu: kolem roku 40 n. l., VEI 4
Probuzení: 5. 1. 2010, první erupce od let 1864–1866
Zrušené lety 12. 3. 2015: 111 (asi 7 000 cestujících)
Hloubka zásobníků magmatu: asi 8–10 km a 3–5 km
Hlídá: OVSICORI (Národní univerzita Kostariky)
Národní park znovu otevřen: 4. 12. 2020

Slovníček

holocén: nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let
stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy, popela a kamení
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky
freatická erupce: výbuch páry, když se voda dostane k horké hornině nebo magmatu; nevyvrhuje novou lávu
freatomagmatická erupce: výbuch, při kterém se voda setká přímo s magmatem; vyvrhuje i čerstvý sopečný materiál
zásobník magmatu: oblast pod sopkou, kde se hromadí roztavená hornina

Zdroje

Turrialba, Smithsonian Global Volcanism Program
de Moor, J. M., Aiuppa, A., Avard, G. a kol.: Turmoil at Turrialba Volcano (Costa Rica): Degassing and eruptive processes inferred from high-frequency gas monitoring. Journal of Geophysical Research: Solid Earth 121(8), 5761–5775, 2016, doi:10.1002/2016JB013150, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (plný text: PubMed Central) (2016)
Zúñiga, A.: After eight years, Turrialba Volcano National Park reopens to the public, The Tico Times (2020)
Turrialba Volcano, Wikipedia
Turrialba, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.