Irazu
sopka – Stratovolcano, Costa Rica, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
- Kde
- Costa Rica, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
- Typ (GVP)
- Stratovolcano
- Nadmořská výška
- 3 436 m
- Tektonické prostředí
- Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
- Poslední známá erupce
- 1977
- Poloha
- 9,979°, -83,852°
Irazú je mohutná sopka v Kostarice, jen asi 24 km východně od hlavního města San José, a nejvyšší činná sopka země. Od roku 1723 vybuchuje opakovaně, vždy výbušně. Její poslední velká erupce v letech 1963–1965 zasypávala popelem hlavní město téměř dva roky a bahnotok, který po ní sjel do města Cartago, zabil přes 20 lidí. [1, 2, 5, 4]
Jak vypadá
Sopka zabírá asi 500 km² a je porostlá vegetací až do vzdálenosti několika set metrů od širokého vrcholu. Na jižním svahu stojí nejméně deset menších vedlejších kuželů. Na vrcholu je několik kráterů; nejmladší leží na západě a sopečná činnost se postupně stěhovala tímto směrem. [1, 2]
V hlavním kráteru bývá malé zelené jezero proměnlivé hloubky, nazývané Diego de la Haya. Za jasného počasí je prý z vrcholu vidět Tichý oceán i Karibské moře, takové dny jsou ale vzácné, protože vrchol bývá v mracích. [1, 4]
Výška vrcholu se mírně liší: GVP uvádí 3 436 m, Wikipedie i americká geologická služba v roce 1967 3 432 m. [1, 4, 2]
Erupce
Lávu Irazú naposledy vylil podle GVP asi před 14 000 lety, kdy z průduchů na jižním svahu vytekly lávové proudy Cervantes. Všechny známé erupce v holocénu (posledních asi 11 700 let) byly výbušné. Radiokarbonovým datováním odhalili vědci i několik silnějších erupcí (VEI 3) z doby před první písemně popsanou erupcí. [1]
První dobře popsaná erupce začala v únoru 1723. Od té doby katalog GVP eviduje 19 potvrzených a 7 nejistých erupcí, většinou se silou VEI 2; silnější (VEI 3) byly erupce 1723–1724, 1917–1921 a 1963–1965. [1]
Poslední malá erupce (VEI 1) proběhla v březnu 1977. Freatická činnost (výbuch páry) hlášená v prosinci 1994, kterou katalog vede jako nejistou erupci, byla podle studie z roku 2018 možná jen sesuv v oblasti fumarol na severozápadě vrcholu. [1]
Erupce 1963–1965
Erupce začala výbuchem 13. března 1963. Asi 20 měsíců pak sopka chrlila popel téměř nepřetržitě a další 3–4 měsíce s přestávkami; poslední výbuchy popela byly hlášeny 19. března 1965. Popel vycházel ze tří průduchů v nejmladším, západním kráteru. [2]
Převládající jihovýchodní až východní větry nesly popel na západ a severozápad, tedy i nad San José. Meteorologická služba tam za dva roky naměřila přes 26 kg popela na metr čtvereční, což odpovídá vrstvě asi 2,1 cm. Popel byl kyselý (pH kolem 4) a poškozoval rostliny i kovové předměty. [2]
Podle tehdejšího odhadu kostarického plánovacího úřadu bylo asi 100 km² krajiny zpustošeno, dalších 300 km² vážně zasaženo a 2 000–3 000 km² zasaženo středně. Na vrcholu se nahromadilo až 2 m popela. [2]
Nebezpečí
Největší škody v letech 1963–1965 nezpůsobil samotný popel, ale bahnotoky (laháry) – proudy vody, bahna a kamení. Popel pohřbil vegetaci a vytvořil na svazích vrstvu, do které voda špatně vsakovala, takže i běžný déšť vyvolal bleskové povodně. [2]
Nejhorší bahnotok sjel v prosinci 1963 údolím řeky Reventado do města Cartago, zničil přes 300 domů a zabil přes 20 lidí. Jen v roce 1964 sjelo po jižních a západních svazích přes 90 dalších bahnotoků. Už v roce 1964 se proti nim začala stavět opatření: na dolním toku úpravy koryta a velké ochranné valy, ve vyšších polohách odvedení vody, příkopy po vrstevnicích, malé přehrázky a umělá výsadba vegetace. [2]
Nestabilní jsou i svahy samotného vrcholu. V březnu 2015 informovala kostarická observatoř OVSICORI, že severozápadně od vrcholu se během předchozích měsíců sesulo asi 15 hektarů půdy a vznikl strmý kaňon, asi 400 m od areálu s 84 telekomunikačními věžemi. [3]
Lidé kolem
Sopka leží blízko nejlidnatější části Kostariky: podle GVP žije do 30 km od ní asi 1,7 milionu lidí. Vrchol je asi 15 km severoseverovýchodně od Cartaga, podle zprávy z roku 1967 druhého největšího města země. [1, 2]
Na vrchol vede silnice až ke kráterům, a proto je Irazú oblíbeným výletním cílem. Sopka a okolí jsou od roku 1955 národním parkem; jeho rozlohu uvádí česká Wikipedie asi 2 000 ha, anglická asi 2 300 ha. Na vrcholu stojí také vysílače kostarických televizí a rozhlasu. [4, 5, 3]
Zajímavosti
Původ jména není jistý. Mohlo vzniknout spojením domorodých slov „ara“ (špička) a „tzu“ (hrom), nebo zkomolením jména indiánské vesnice Iztarú na úbočí sopky. Kostaričané Irazú přezdívají „El Coloso“ – Kolos. [4]
Fakta
- Erupce 1963–1965
- 13. 3. 1963 – 19. 3. 1965, VEI 3
- Oběti bahnotoku 1963
- přes 20 lidí, přes 300 zničených domů (Cartago)
- Poslední výlev lávy
- asi před 14 000 lety (proudy Cervantes)
- Národní park
- od roku 1955
Slovníček
- stratovulkán
- sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků
- VEI
- index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu a výšky sloupce
- holocén
- nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let
- radiokarbonové datování
- určení stáří organických zbytků podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C
- freatická erupce
- výbuch páry, při kterém se podzemní voda prudce ohřeje od horké horniny nebo magmatu
- fumarola
- otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
- lahár (bahnotok)
- rychlý proud vody, sopečného popela, bahna a kamení, který se valí údolími po svazích sopky
Zdroje
- Irazu, Smithsonian Global Volcanism Program
- Waldron, H. H.: Debris Flow and Erosion Control Problems Caused by the Ash Eruptions of Irazú Volcano, Costa Rica. U.S. Geological Survey Bulletin 1241-I (1967), U.S. Geological Survey (1967)
- Massive landslides near Irazú's summit could force relocation of telecommunications towers, The Tico Times (2015)
- Irazú Volcano, Wikipedia
- Irazú, Wikipedie
Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.
Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.