TerraBeat – zemětřesení a sopky

Irazu

sopka – Stratovolcano, Costa Rica, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde
Costa Rica, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP)
Stratovolcano
Nadmořská výška
3 436 m
Tektonické prostředí
Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce
1977
Poloha
9,979°, -83,852°

Irazú je mohutná sopka v Kostarice, jen asi 24 km východně od hlavního města San José, a nejvyšší činná sopka země. Od roku 1723 vybuchuje opakovaně, vždy výbušně. Její poslední velká erupce v letech 1963–1965 zasypávala popelem hlavní město téměř dva roky a bahnotok, který po ní sjel do města Cartago, zabil přes 20 lidí. [1, 2, 5, 4]

Jak vypadá

Sopka zabírá asi 500 km² a je porostlá vegetací až do vzdálenosti několika set metrů od širokého vrcholu. Na jižním svahu stojí nejméně deset menších vedlejších kuželů. Na vrcholu je několik kráterů; nejmladší leží na západě a sopečná činnost se postupně stěhovala tímto směrem. [1, 2]

V hlavním kráteru bývá malé zelené jezero proměnlivé hloubky, nazývané Diego de la Haya. Za jasného počasí je prý z vrcholu vidět Tichý oceán i Karibské moře, takové dny jsou ale vzácné, protože vrchol bývá v mracích. [1, 4]

Výška vrcholu se mírně liší: GVP uvádí 3 436 m, Wikipedie i americká geologická služba v roce 1967 3 432 m. [1, 4, 2]

Erupce

Lávu Irazú naposledy vylil podle GVP asi před 14 000 lety, kdy z průduchů na jižním svahu vytekly lávové proudy Cervantes. Všechny známé erupce v holocénu (posledních asi 11 700 let) byly výbušné. Radiokarbonovým datováním odhalili vědci i několik silnějších erupcí (VEI 3) z doby před první písemně popsanou erupcí. [1]

První dobře popsaná erupce začala v únoru 1723. Od té doby katalog GVP eviduje 19 potvrzených a 7 nejistých erupcí, většinou se silou VEI 2; silnější (VEI 3) byly erupce 1723–1724, 1917–1921 a 1963–1965. [1]

Poslední malá erupce (VEI 1) proběhla v březnu 1977. Freatická činnost (výbuch páry) hlášená v prosinci 1994, kterou katalog vede jako nejistou erupci, byla podle studie z roku 2018 možná jen sesuv v oblasti fumarol na severozápadě vrcholu. [1]

Erupce 1963–1965

Erupce začala výbuchem 13. března 1963. Asi 20 měsíců pak sopka chrlila popel téměř nepřetržitě a další 3–4 měsíce s přestávkami; poslední výbuchy popela byly hlášeny 19. března 1965. Popel vycházel ze tří průduchů v nejmladším, západním kráteru. [2]

Převládající jihovýchodní až východní větry nesly popel na západ a severozápad, tedy i nad San José. Meteorologická služba tam za dva roky naměřila přes 26 kg popela na metr čtvereční, což odpovídá vrstvě asi 2,1 cm. Popel byl kyselý (pH kolem 4) a poškozoval rostliny i kovové předměty. [2]

Podle tehdejšího odhadu kostarického plánovacího úřadu bylo asi 100 km² krajiny zpustošeno, dalších 300 km² vážně zasaženo a 2 000–3 000 km² zasaženo středně. Na vrcholu se nahromadilo až 2 m popela. [2]

Nebezpečí

Největší škody v letech 1963–1965 nezpůsobil samotný popel, ale bahnotoky (laháry) – proudy vody, bahna a kamení. Popel pohřbil vegetaci a vytvořil na svazích vrstvu, do které voda špatně vsakovala, takže i běžný déšť vyvolal bleskové povodně. [2]

Nejhorší bahnotok sjel v prosinci 1963 údolím řeky Reventado do města Cartago, zničil přes 300 domů a zabil přes 20 lidí. Jen v roce 1964 sjelo po jižních a západních svazích přes 90 dalších bahnotoků. Už v roce 1964 se proti nim začala stavět opatření: na dolním toku úpravy koryta a velké ochranné valy, ve vyšších polohách odvedení vody, příkopy po vrstevnicích, malé přehrázky a umělá výsadba vegetace. [2]

Nestabilní jsou i svahy samotného vrcholu. V březnu 2015 informovala kostarická observatoř OVSICORI, že severozápadně od vrcholu se během předchozích měsíců sesulo asi 15 hektarů půdy a vznikl strmý kaňon, asi 400 m od areálu s 84 telekomunikačními věžemi. [3]

Lidé kolem

Sopka leží blízko nejlidnatější části Kostariky: podle GVP žije do 30 km od ní asi 1,7 milionu lidí. Vrchol je asi 15 km severoseverovýchodně od Cartaga, podle zprávy z roku 1967 druhého největšího města země. [1, 2]

Na vrchol vede silnice až ke kráterům, a proto je Irazú oblíbeným výletním cílem. Sopka a okolí jsou od roku 1955 národním parkem; jeho rozlohu uvádí česká Wikipedie asi 2 000 ha, anglická asi 2 300 ha. Na vrcholu stojí také vysílače kostarických televizí a rozhlasu. [4, 5, 3]

Zajímavosti

Původ jména není jistý. Mohlo vzniknout spojením domorodých slov „ara“ (špička) a „tzu“ (hrom), nebo zkomolením jména indiánské vesnice Iztarú na úbočí sopky. Kostaričané Irazú přezdívají „El Coloso“ – Kolos. [4]

Fakta

Erupce 1963–1965
13. 3. 1963 – 19. 3. 1965, VEI 3
Oběti bahnotoku 1963
přes 20 lidí, přes 300 zničených domů (Cartago)
Poslední výlev lávy
asi před 14 000 lety (proudy Cervantes)
Národní park
od roku 1955

Slovníček

stratovulkán
sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků
VEI
index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu a výšky sloupce
holocén
nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let
radiokarbonové datování
určení stáří organických zbytků podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C
freatická erupce
výbuch páry, při kterém se podzemní voda prudce ohřeje od horké horniny nebo magmatu
fumarola
otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
lahár (bahnotok)
rychlý proud vody, sopečného popela, bahna a kamení, který se valí údolími po svazích sopky

Zdroje

  1. Irazu, Smithsonian Global Volcanism Program
  2. Waldron, H. H.: Debris Flow and Erosion Control Problems Caused by the Ash Eruptions of Irazú Volcano, Costa Rica. U.S. Geological Survey Bulletin 1241-I (1967), U.S. Geological Survey (1967)
  3. Massive landslides near Irazú's summit could force relocation of telecommunications towers, The Tico Times (2015)
  4. Irazú Volcano, Wikipedia
  5. Irazú, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.