Masaya

sopka – Caldera, Nicaragua, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: Nicaragua, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 594 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: 11,984°, -86,169°

Masaya je sopka v Nikaragui asi 20 km jižně od hlavního města Managua a patří k nejčinnějším sopkám země. Je známá lávovým jezerem, které se v kráteru Santiago objevuje a zase mizí, a stálým únikem sopečných plynů, který škodí lidem i úrodě v okolí. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Masaya není klasická kuželovitá hora, ale kaldera – široká propadlina, v tomto případě 6 × 11 km velká, se strmými stěnami vysokými až 300 m. Sama přitom leží uvnitř ještě mnohem starší a větší kaldery Las Sierras z pleistocénu (starších čtvrtohor). ^[1]

Severozápadní část kaldery vyplňuje přes tucet sopouchů, které vyrostly na kruhovém systému puklin o průměru asi 4 km. Na jeho jižním konci stojí dva kužely, Nindirí a Masaya, s několika vrcholovými krátery. Právě odtud pocházejí všechny pozorované erupce a dnes je činný kráter Santiago. Dno kaldery pokrývají mladé lávové proudy a na jejím východním konci leží jezero. ^[1]

Sopka i okolí tvoří od roku 1979 národní park, první v Nikaragui. Podle anglické Wikipedie má rozlohu 54 km² a patří do něj dvě sopky a pět kráterů. ^{[4, 5]}

Erupce

Masaya dokáže i velké výbuchy. Asi před 6 500 lety z ní vzešla mohutná pliniovská erupce (velmi silný výbuch s vysokým sloupem plynu a úlomků), a to z čedičového magmatu. Samotná kaldera Masaya vznikla podle anglické Wikipedie asi před 2 500 lety při erupci, která vyvrhla kolem 8 km³ materiálu. ^{[1, 4]}

Od 16. století vytekly v kaldeře jen dva lávové proudy: v roce 1670 přetekla z kráteru Nindirí, kde tehdy bylo lávové jezero široké asi 1 km, a proud se přelil přes severní okraj kaldery. V roce 1772 vytekla láva z pukliny na úbočí kuželu Masaya. Od té doby se láva na povrchu ukazuje už jen v kráteru Santiago (a možná v roce 1852 v kráteru Nindirí). ^{[4, 1]}

Novější erupce jsou malé, většinou výbuchy plynu a popela z kráteru Santiago. Dne 23. dubna 2001 se ve dně kráteru otevřel nový průduch; podle Wikipedie výbuch poškodil auta na vyhlídce pro návštěvníky a jeden člověk byl zraněn. ^{[4, 1]}

Historie

Sopka často soptila už v době španělských dobyvatelů. Tehdejší lávové jezero je přivedlo na myšlenku, že v kráteru je roztavené zlato, a několikrát se ho pokusili vytěžit. Když ale „zlato“ vychladlo, ukázalo se, že je to obyčejný čedič. ^[1]

Původní jméno sopky v jazyce nawat bylo podle anglické Wikipedie Popogatepe. ^[4]

Nebezpečí

Hlavním nebezpečím Masaye nejsou výbuchy, ale plyny. Sopka neustále vypouští velké množství oxidu siřičitého. Zhruba jednou za čtvrt století přichází dlouhé období zvlášť silného odplyňování, kdy plyny ohrožují zdraví lidí a poškozují úrodu. ^{[1, 4]}

Okolí je hustě osídlené: podle Pensylvánské státní univerzity žijí do vzdálenosti asi 21 km od sopky přibližně 2 miliony lidí. Kvůli lávovému jezeru je Masaya zároveň oblíbeným cílem turistů. ^[3]

Co o něm dnes víme

V prosinci 2015 se v kráteru Santiago po letech znovu objevilo lávové jezero. Mezinárodní tým, který plyny ze sopky nepřetržitě měřil, popsal v roce 2018, že se na to dalo přijít předem: ještě před vznikem jezera byly plyny ze sopky neobvykle bohaté na oxid uhličitý a jeho tok vyvrcholil v listopadu 2015. ^[2]

Autoři to vysvětlují tím, že z hloubky vystupovalo magma bohaté na plyny, jehož bubliny rozkolísaly mělký zásobník magmatu. Jakmile jezero 11. prosince 2015 ožilo, změnilo se složení plynů a tok oxidu siřičitého vzrostl asi o 40 %. Pomocí tepelných snímků z družic pak odhadli, kolik magmatu se od prosince 2015 dostává k povrchu – asi 0,4 až 0,8 m³ za sekundu. ^[2]

Vědci z Pensylvánské státní univerzity v roce 2026 publikovali rozbor radarových snímků z družic Sentinel-1 z let 2018–2024. Dno kaldery nejprve klesalo a pak se zvedalo, což vykládají jako plnění hlavního zásobníku magmatu, možná z nového hlubokého zdroje. Okolí kráteru Santiago přitom po celou dobu klesalo, což by mohl způsobovat úbytek magmatu ve druhém, mělčím zásobníku. Bezprostřední nebezpečí pro okolí z výsledků podle autorů neplyne. ^[3]

Fakta

Poslední lávové proudy mimo kráter: 1670 a 1772
Lávové jezero: znovu se objevilo 11. 12. 2015
Národní park: od roku 1979, první v Nikaragui
Lidé do 21 km: asi 2 miliony

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným zásobníkem magmatu
pleistocén: starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety
lávové jezero: roztavená láva, která zůstává v kráteru a je vidět na povrchu, protože ji zespodu stále dohřívá přicházející magma
pliniovská erupce: velmi silný výbuch, při kterém sloup plynu a úlomků stoupá desítky kilometrů vysoko; pojmenována podle Plinia mladšího, který popsal erupci Vesuvu
čedič: tmavá sopečná hornina chudší na křemík; její láva je řídká a teče snadno
zásobník magmatu: prostor pod sopkou v hloubce, kde se hromadí roztavená hornina

Zdroje

Masaya, Smithsonian Global Volcanism Program
Aiuppa, A. a kol.: Tracking formation of a lava lake from ground and space: Masaya volcano (Nicaragua), 2015–2017. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 19 (2018), 496–515, doi:10.1002/2017GC007227 (abstrakt), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (2018)
Double trouble: Two active magma reservoirs indicated at Masaya volcano (o studii Johnson a kol. v Geophysical Research Letters, doi:10.1029/2026GL123214), Penn State News (2026)
Masaya Volcano, Wikipedia
Masaya (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.