Yojoa, Lago
sopka – Volcanic field, Honduras, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
- Kde
- Honduras, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
- Typ (GVP)
- Volcanic field
- Nadmořská výška
- 1 060 m
- Tektonické prostředí
- Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
- Poslední známá erupce
- 7 638 př. n. l.
- Poloha
- 14,964°, -87,983°
Sopečné pole u jezera Yojoa tvoří skupina malých struskových kuželů, kráterů a lávových proudů na severním břehu největšího jezera Hondurasu. Naposledy tu soptilo zhruba před 9 700 lety – stopy dvou erupcí našli vědci jako vrstvičky popela v usazeninách na dně jezera. [1, 2, 3]
Jak vypadá
Jezero Yojoa má rozlohu asi 79 km², průměrně je hluboké jen 15 m a leží ve výšce asi 700 m. Zaplňuje sníženinu, kterou podle Wikipedie vytvořila sopečná činnost; sopky samotné stojí na jeho severním konci. [3, 4]
Většina kuželů je vysoká 100–200 m a některé mají na vrcholu zachovaný kráter. Jsou poskládané ze strusky (napěněné lávy) a aglutinátu – kousků lávy, které dopadly ještě tekuté a slepily se. Kromě kuželů jsou v poli i propadlé jámy. [1]
Nejvyšším bodem pole je zalesněný kužel Cerro Babilonia severně od jezera, vysoký podle GVP asi 1 060 m (v popisku fotografie GVP uvádí 1 090 m). Hlavní řada kuželů se táhne od jihozápadu k severovýchodu a sleduje stejné zlomy, které ohraničují vápencové hory kolem jezera. [1]
Lávové proudy se od kuželů rozlévaly do všech stran. Nejdelší doputoval na sever až k vesnici Río Lindo, kde přes jeho čelo dnes padá vodopád. [1]
Co o něm dnes víme
V roce 2005 popsal tým Petera Mehringera vrty do usazenin na dně jezera. Našli v nich dvě vrstvy sopečného popela z trachyandezitu, které pocházejí z místního sopečného pole. Podle radiouhlíkového datování spadly krátce před 11 000 a asi před 8 600 radiouhlíkovými lety; po převodu na kalendářní roky to podle GVP odpovídá zhruba 13 100 a 9 700 letům před dneškem. [2, 1]
Ve stejných vrtech je i popel z mnohem vzdálenější sopky Ilopango v Salvadoru, z erupce na začátku 1. tisíciletí n. l. Nález rozšířil známý dosah ilopanského popela o více než 150 km na severovýchod a vzorky z jezera pomohly poprvé sestavit chemický „otisk“ tohoto popela, podle kterého ho lze poznat i jinde. [2]
Horniny pole jsou pestré: od čedičů přes trachyčedič a trachyandezit až po trachyt. Několik čtvrtohorních lávových proudů leží i v příkopové propadlině Sulu podél silnice Carretera del Norte severně od jezera. [1]
Fakta
- Jezero Yojoa
- asi 79 km², průměrná hloubka 15 m
- Nejvyšší kužel
- Cerro Babilonia, asi 1 060–1 090 m
- Doložené erupce
- popel před asi 11 000 a 8 600 radiouhlíkovými lety
Slovníček
- struskový kužel
- malá sopka nakupená z kousků napěněné, rychle ztuhlé lávy (strusky), které vyletují z průduchu
- aglutinát
- hornina z cárů lávy, které dopadly ještě žhavé a tekuté a navzájem se slepily
- radiouhlíkové datování
- určení stáří organických zbytků podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C; „radiouhlíkové roky“ se pro přesné kalendářní stáří ještě musí přepočítat
- trachyandezit, trachyt
- sopečné horniny bohaté na sodík a draslík se středním obsahem křemíku
- příkopová propadlina (graben)
- pruh zemské kůry, který poklesl mezi dvěma zlomy
Zdroje
- Yojoa, Lago, Smithsonian Global Volcanism Program
- Mehringer, P. J., Sarna-Wojcicki, A. M., Wollwage, L. K., Sheets, P.: Age and extent of the Ilopango TBJ Tephra inferred from a Holocene chronostratigraphic reference section, Lago de Yojoa, Honduras. Quaternary Research 63 (2005), 199–205, doi:10.1016/j.yqres.2004.09.011 (abstrakt), Quaternary Research (záznam USGS) (2005)
- Lake Yojoa, Wikipedia
- Yojoa, Wikipedie
Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.
Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.