Ilopango

sopka – Caldera, El Salvador, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: El Salvador, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 450 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1880
Poloha: 13,672°, -89,053°

Ilopango je kaldera zaplněná jezerem hned na východním okraji San Salvadoru, hlavního města Salvadoru. V 5. nebo 6. století našeho letopočtu tu proběhla obrovská erupce, která zpustošila okolní mayská sídla. Naposledy sopka vybuchla v letech 1879–1880, kdy z jezera vyrostly ostrůvky Islas Quemadas. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Kaldera měří podle GVP asi 8 × 11 km a vyplňuje ji jedno z největších jezer Salvadoru. Její okraj je vykrojený do oblouků a vysoký 150 až 500 m. Podle anglické Wikipedie má jezero rozlohu 70,5 km², česká Wikipedie uvádí 72 km². Přebytečná voda odtéká řekou Jiboa do Tichého oceánu. ^{[1, 4, 5]}

Po vzniku kaldery vyrostlo v jezeře a na jeho březích několik lávových kopulí ze sklovitého dacitu a andezitu. Nízké ostrůvky Islas Quemadas („Spálené ostrovy“) uprostřed jezera jsou vrcholem kopule, která je z velké části pod vodou. ^[1]

Jak vznikl

Ilopango patří ke středoamerickému sopečnému oblouku, který vzniká nad subdukční zónou – místem, kde se oceánská deska zasouvá pod pevninu. Tvar kaldery přitom silně ovlivňují zlomy středosalvadorského příkopu, protáhlé propadliny zemské kůry. ^[1]

Na konci starších čtvrtohor a v holocénu tu proběhly čtyři velké výbušné erupce dacitového až ryolitového magmatu. Jejich pyroklastické proudy a spady popela pokrývají velkou část Salvadoru. Dnešní tvar dostala kaldera při poslední z nich, erupci Tierra Blanca Joven. ^[1]

Erupce Tierra Blanca Joven

Erupce Tierra Blanca Joven (TBJ) byla obrovská. Podle studie z roku 2020 vyvrhla asi 55 km³ magmatu a její sloup vystoupal do výšky asi 45 km. Nejméně půl centimetru popela napadalo na plochu přes 2 miliony km² Střední Ameriky a popel doletěl až do Grónska, víc než 7 000 km daleko. ^[2]

Starší studie z roku 2019 odhadla objem magmatu na 43,6 km³ a množství uvolněné síry na 9 až 90 milionů tun. Katalog GVP řadí erupci do stupně 6 (s přívlastkem „víc než“) na stupnici VEI, která měří sílu výbuchu od 0 do 8. ^{[3, 1]}

Erupce přišla v době klasického období mayské civilizace. Podle studie z roku 2020 zahubila všechno živé do vzdálenosti asi 40 km a okolí zůstalo mnoho let, možná desítky let neobydlené. Studie z roku 2019 spojuje erupci s opuštěním více než 20 000 km² hustě osídlené a intenzivně obdělávané oblasti. Na Maye ve vzdálenějších oblastech ale podle studie z roku 2020 výrazný vliv neměla. ^{[2, 3]}

Spor o datum

Kdy přesně erupce proběhla, je předmětem sporu. Tým Roberta Dulla v roce 2019 provedl 100 radiokarbonových měření (podle rozpadu uhlíku 14C) na třech kmenech stromů pohřbených v uloženinách erupce. Došel k závěru, že erupce proběhla v roce 539 nebo 540 a že právě ona je hledaným tropickým zdrojem síry, kterou kolem let 536–550 zachycují ledovcové vrty z obou polárních oblastí. Erupce podle studie pravděpodobně přispěla k ochlazení severní polokoule v polovině 6. století. ^[3]

Mezinárodní tým vedený Victorií Smithovou z Oxfordské univerzity v roce 2020 dospěl k jinému datu: 431 ± 2 roky našeho letopočtu. Opíral se o radiokarbonové datování ohořelého stromu z popela erupce a o rozbor ledovcového vrtu z Grónska, v němž podle anglické Wikipedie našel úlomky sopečného skla. Pozdější datum kolem roku 540, spojované s neobvykle chladným desetiletím na severní polokouli, podle autorů neodpovídá archeologickým dokladům, tedy výrobě keramiky. ^{[2, 4]}

Katalog GVP uvádí rok 450 s nejistotou ±30 let. Anglická Wikipedie zmiňuje i starší rozpětí 410 až 535 podle radiokarbonových dat. ^{[1, 4]}

Erupce 1879–1880

Poslední erupce začala 31. prosince 1879 a skončila 26. března 1880. Lávová kopule při ní vyrostla ze dna až nad hladinu jezera a vytvořila ostrůvky Islas Quemadas. GVP ji hodnotí stupněm 3 na stupnici VEI. ^{[1, 4]}

Lidé kolem

Kaldera leží hned vedle hlavního města. Podle GVP žije do 10 km od ní asi 2 miliony lidí a do 30 km téměř 3 miliony. Jméno Ilopango nese i vojenská letecká základna a letiště, kde se každoročně koná letecký den. ^{[1, 4]}

Fakta

Největší erupce: Tierra Blanca Joven, 431 n. l. (podle jiné studie 539/540)
Objem magmatu TBJ: asi 44–55 km³ (podle studie)
Sloup erupce TBJ: asi 45 km
Poslední erupce: 31. 12. 1879 – 26. 3. 1880, vznik Islas Quemadas
Rozloha jezera: 70,5 km² (Wikipedie)

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se pak taví hornina a vzniká magma
lávová kopule: kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct
dacit, ryolit, andezit: sopečné horniny s vyšším obsahem křemíku; jejich magma je husté a mívá výbušné erupce
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po zemi rychlostí desítek až stovek km/h
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
radiokarbonové datování: určení stáří organických zbytků (dřeva, uhlíků) podle toho, kolik v nich zbylo radioaktivního uhlíku 14C
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

Zdroje

Ilopango, Smithsonian Global Volcanism Program
The Ilopango volcanic eruption that shocked the Maya's civilization 1590 years ago (tisková zpráva CSIC ke studii Smith, V. C. a kol.: The magnitude and impact of the 431 CE Tierra Blanca Joven eruption of Ilopango, El Salvador. PNAS 2020, doi:10.1073/pnas.2003008117), Phys.org / CSIC (2020)
Dull, R. A. a kol.: Radiocarbon and geologic evidence reveal Ilopango volcano as source of the colossal 'mystery' eruption of 539/40 CE. Quaternary Science Reviews 222 (2019), 105855, doi:10.1016/j.quascirev.2019.07.037 (abstrakt), Quaternary Science Reviews (2019)
Lake Ilopango, Wikipedia
Ilopango (jezero), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.