San Salvador

sopka – Stratovolcano, El Salvador, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde

El Salvador, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 893 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1917

Poloha

13,734°, -89,294°

Sopka San Salvador (také Quezaltepeque nebo El Boquerón) se tyčí přímo nad hlavním městem Salvadoru a západní čtvrti města leží na jejích svazích. Naposledy vybuchla v roce 1917, ale v minulosti soptila i velmi prudce – naposledy takto zhruba před 800 lety. ^{[1, 2, 5]}

Jak vypadá

San Salvador je mohutná složená sopka o objemu asi 110 km³. Její střed tvoří kužel El Boquerón vysoký asi 1 890 m. Severovýchodně od něj se zvedá strmý vrchol El Picacho (1 960 m), nejvyšší bod sopky, a na severozápadě vrchol El Jabalí. Oba jsou zbytky starší, větší sopky. ^{[2, 1]}

Na vrcholu El Boquerónu je kráter se strmými stěnami široký asi 1,5 km a hluboký kolem 500 m. Do roku 1917 v něm bylo jezero. Na jeho dně dnes stojí malý struskový kužel Boqueroncito, který vznikl při erupci roku 1917. ^{[1, 2]}

Sopku protínají tři pásma zlomů, která pokračují i za její úpatí. Podél nich vzniklo mnoho bočních kráterů, struskových kuželů a lávových proudů, hlavně na severním a severozápadním svahu, a také dva maary – mělké výbuchové krátery. ^{[1, 2]}

Sopka leží v národním parku El Boquerón. Na vrcholu El Picacho a u kráteru El Boquerónu stojí televizní a rozhlasové antény. ^[5]

Jak vznikl

Sopka patří ke Středoamerickému sopečnému oblouku, řetězu sopek nad místem, kde se oceánská deska Kokosová zasouvá pod Karibskou desku. Soptí s přestávkami už více než 70 000 let. ^{[5, 2]}

Nejdřív vyrostla starší sopka, jejímiž zbytky jsou dnes El Picacho a El Jabalí. Velká výbušná erupce, která za sebou nechala vrstvu šedé pemzy a pyroklastické proudy sahající asi 6 km od vrcholu, ji podle USGS možná z velké části zničila. Stalo se to asi před 40 000 lety. Uvnitř vzniklé propadliny, široké podle GVP 6 km, pak vyrostl dnešní kužel El Boquerón. ^{[2, 1]}

Erupce

Kolem roku 1200 n. l. El Boquerón prudce vybuchl. Magma se přitom zřejmě setkalo s vodou. Vyvržený materiál o objemu asi 0,5 km³ pokryl okolí a vznikl dnešní hluboký vrcholový kráter. Šlo zhruba o desetinu velikosti velké erupce před 40 000 lety. ^{[2, 1]}

Od té doby soptila sopka skoro jen na severozápadním svahu nebo kousek za ním, a to hlavně malými výbuchy a lávovými proudy. Ve 2. polovině 17. století (podle GVP 1658–1671) soptil boční kužel El Playón; výbuchy a lávový proud poškodily obydlená místa. Podle Wikipedie erupce zasypala městečko Nexapa, jehož obyvatelé se přestěhovali do dnešní Nejapy. ^{[2, 1, 5]}

Poslední erupce začala v červnu 1917 po silném zemětřesení. Z kráteru El Boquerónu se valila pára a na severozápadním svahu se otevřely trhliny. Kráterové jezero se během měsíce vyvařilo, malé výbuchy postavily na dně kráteru kužel Boqueroncito a ze svahu vytekl lávový proud. Erupce trvala několik měsíců a výrony plynů pokračovaly až do konce 70. let 20. století. ^{[2, 1, 5]}

Zasypaná vesnice Joya de Cerén

Nedaleko sopky leží archeologické naleziště Joya de Cerén, objevené v roce 1976. Byla to vesnice z doby dávno před příchodem Evropanů, kterou kolem roku 590 n. l. (podle radiouhlíkových dat ± 90 let) zasypal popel z erupce nedalekého malého vulkánu Loma Caldera. Podle výzkumů z 90. let to byl pahorek hned severně od vesnice; dřív se za zdroj považoval kužel Laguna Caldera. ^{[3, 5]}

Popel vesnici zakonzervoval tak dobře, že archeologové našli kolem domů i pole kukuřice se zachovanými hrůbky a brázdami a záhony dalších plodin, například manioku. Katalog GVP uvádí erupci Loma Caldera kolem roku 640 n. l. ^{[3, 1]}

Nebezpečí

Nebezpečí je velké hlavně proto, že město San Salvador, které mělo podle zprávy USGS z roku 2001 asi 2 miliony obyvatel, se rozrostlo až na dolní svahy sopky. I malá událost tu tak může mít vážné následky. V okruhu 10 km od sopky žije podle GVP asi 800 000 lidí. ^{[2, 1]}

Nemusí jít jen o erupce. V září 1982 se po přívalových deštích utrhl svah El Picacha; sesuv o objemu 200 000–300 000 m³ se změnil v lahar (proud bahna a kamení), urazil přes 4 km, pronikl do severozápadní části města, u úpatí sopky zničil nebo zasypal několik domů a zabil 300 až 500 lidí. ^[2]

Podle USGS se v budoucnu dá čekat hlavně menší výbuchy, padající popel a lávové proudy na svazích nebo za nimi. Sopka ale nejméně dvakrát prudce vybuchla z vrcholového kráteru a může to udělat znovu; roční pravděpodobnost erupce odhadli autoři na zhruba 1 : 1 000. Hlavní dopady by se podle nich většinou omezily na okruh asi 10 km od vrcholu. ^[2]

Monitoring

Sopky v Salvadoru sleduje Observatoř hrozeb a přírodních zdrojů při salvadorském ministerstvu životního prostředí (MARN). Podle článku z roku 2021 nepřetržitě hlídá šest činných sopek pomocí seismických, geochemických a vizuálních metod a opírá se i o mapy ohrožení a sítě místních pozorovatelů. ^[4]

Mapy ohrožení pro sopku San Salvador a okolí hlavního města vydala v roce 2001 americká geologická služba USGS ve spolupráci se salvadorskými odborníky. ^[2]

Fakta

Objem sopky

asi 110 km³

Nejvyšší bod

El Picacho, 1 960 m

Kráter El Boquerón

asi 1,5 km široký, kolem 500 m hluboký

Lahar 1982

300–500 obětí

Joya de Cerén

vesnice zasypaná popelem kolem roku 590 n. l.

Slovníček

stratovulkán (složená sopka)

vrstevnatá sopka, kterou postupně budují střídající se vrstvy lávy a sopečného popela a úlomků

struskový kužel

malá sopka nasypaná z pórovitých kousků ztuhlé lávy (strusky) vyhozených při erupci

maar

mělký široký kráter, který vznikne výbuchem, když se stoupající magma setká s podzemní vodou

pyroklastický proud

žhavá směs plynů, popela a kamení, která se řítí po svahu sopky rychlostí desítek až stovek km/h

lahar

bahnotok – proud vody, bahna a kamení ze svahů sopky, často po silných deštích

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se hornina taví a vzniká magma pro sopky

Zdroje

1. San Salvador, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Major, J. J., Schilling, S. P., Sofield, D. J., Escobar, C. D., Pullinger, C. R.: Volcano Hazards in the San Salvador Region, El Salvador. USGS Open-File Report 01-366, U.S. Geological Survey (2001)
3. Amaroli, P., Dull, R.: Milpas prehispánicas en El Salvador. XII Simposio de Investigaciones Arqueológicas en Guatemala, 1998, s. 562–572, Museo Nacional de Arqueología y Etnología, Guatemala (1999)
4. Castro Carcamo, R. A., Gutiérrez, E.: Volcanic monitoring and hazard assessment in El Salvador. Volcanica 4(S1), 183–201, doi:10.30909/vol.04.S1.183201, Volcanica (2021)
5. San Salvador (volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.