Acatenango

sopka – Stratovolcano(es), Guatemala, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde

Guatemala, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

3 976 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1972

Poloha

14,501°, -90,876°

Acatenango je dvojvrcholová sopka v Guatemale, asi 15 km jihozápadně od města Antigua. Se sousední, velmi činnou sopkou Fuego tvoří jeden masiv. Sama Acatenango soptila naposledy v roce 1972; dnes je oblíbeným cílem turistů, kteří z jejích svahů pozorují výbuchy Fuega. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Sopka patří do Středoamerického sopečného oblouku nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se taví hornina. ^[1]

Masiv Fuego–Acatenango tvoří řada nejméně pěti sopečných center seřazených od severu k jihu: Starý Acatenango, Yepocapa, Pico Mayor, Meseta a Fuego. Sopečná činnost tu trvá přes 200 000 let. Mnohá centra byla činná současně, ale obecně platí, že čím jižněji, tím je sopečná činnost mladší. ^[2]

Podle GVP vyrostly dnešní stavby Acatenanga i Fuega ve třech obdobích činnosti až po mohutné erupci kaldery Atitlán, jejíž popel (tzv. Los Chocoyos) je starý asi 85 000 let. Severní vrchol Yepocapa (3 880 m) přestal růst asi před 20 000 lety; pak začal růst vyšší jižní kužel Pico Mayor, nazývaný také Pico Central. ^{[1, 4]}

Nebezpečí

Starší stavba Acatenanga se někdy před více než 43 000 lety zřítila k jihu. Vznikla obří sutinová lavina – řítící se směs trosek z rozpadlé sopky – a její usazeniny (La Democracia) pokrývají velkou část tichomořské pobřežní nížiny. ^[1]

Podle zprávy USGS z roku 2001 se masiv opakovaně hroutil. Největší z těchto lavin dosáhla přes 50 km daleko a pokryla přes 300 km². Podobné laviny a jiné proudy materiálu by mohly ohrozit přes 100 000 lidí. ^[2]

Erupce

První dobře zdokumentované erupce Acatenanga proběhly v letech 1924–1927; nejsilnější z nich, na severním svahu Pico Central v letech 1924–1925, měla stupeň 3 na stupnici VEI. Poslední, slabá erupce (VEI 1) přišla v listopadu 1972 v sedle mezi oběma vrcholy. ^[1]

Starší zmínka možná pochází z roku 1661. Kronikář Francisco Vásquez v roce 1690 zapsal, že sopka vedle Fuega tehdy „otevřela kouřící ústa“ a kouřila i ze tří dalších otvorů, ale bez hluku. ^[1]

Lidé kolem

Výstup na Acatenango (3 976 m) patří k nejznámějším turistickým zážitkům v Guatemale. Na svazích jsou základní tábory s chatkami, kde turisté přespí a v noci sledují erupce sousedního Fuega. ^{[4, 1]}

Na hoře může být nebezpečná zima. V lednu 2017 tam během vlny chladného počasí zemřelo šest guatemalských horolezců ze dvou skupin; agentura AP u tří lidí z výprav uvádí podchlazení. Záchrany se účastnilo asi 60 lidí. ^[3]

Do 10 km od vrcholu žije asi 61 000 lidí a do 30 km přes milion. ^[1]

Fakta

Vrcholy

Pico Mayor (3 976 m), Yepocapa (3 880 m)

Sousední sopka

Fuego, 3 km jižně

Stáří sopečné činnosti masivu

přes 200 000 let

Největší sutinová lavina masivu

přes 50 km daleko, přes 300 km²

Největší historická erupce

1924–1925, VEI 3

Slovníček

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

kaldera

velká kotlina, která vznikne propadnutím vrcholu sopky po velké erupci

sutinová lavina

rychlý sesuv obrovského množství trosek, když se zřítí část sopky

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Acatenango, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Vallance, J. W., Schilling, S. P., Matías, O., Rose, W. I., Howell, M. M.: Volcano hazards at Fuego and Acatenango, Guatemala. USGS Open-File Report 01-431 (2001) – souhrn, U.S. Geological Survey (2001)
3. 3 climbers dead, 4 rescued at Guatemala volcano (AP, 9. 1. 2017, aktualizováno na 6 obětí), Associated Press (2017)
4. Acatenango, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.