Atitlan

sopka – Stratovolcano(es), Guatemala, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: Guatemala, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 3 535 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1853
Poloha: 14,583°, -91,186°

Atitlán je vysoký kuželovitý stratovulkán v guatemalské vysočině, který spolu se sousední sopkou Tolimán tvoří kulisu jezera Atitlán. Mezi lety 1469 a 1853 vybuchl víc než dvanáctkrát. Vyrostl na okraji obrovské kaldery, kterou vytvořila supererupce Los Chocoyos – největší erupce čtvrtohor ve Středoamerickém sopečném oblouku. ^{[1, 4, 5, 2, 3]}

Jak vznikl

Atitlán patří do Středoamerického sopečného oblouku. Ten vzniká tam, kde se Kokosová litosférická deska podsouvá pod Karibskou desku; takovému místu se říká subdukční zóna. ^{[4, 5]}

Vrchol sopky stojí přímo nad předpokládaným okrajem pleistocenní kaldery Atitlán III. Je nejvyšší ze tří velkých sopek, které vyrostly u jižního okraje kaldery až po jejím vzniku. Atitlán je mladší než Tolimán, vzdálený 3 km na sever, jejich starší činnost se ale časově překrývala. ^[1]

Supererupce Los Chocoyos

Kaldera Atitlán III vznikla při erupci, po které zůstala mohutná vrstva ryolitové tefry nazývaná Los Chocoyos. Studie z roku 2021 opatrně odhadla její objem na asi 1 220 km³ (± 150 km³). Šlo tedy o supererupci se stupněm přes 8 na stupnici VEI – první takovou, kterou vědci ve Střední Americe rozpoznali. ^{[2, 1]}

Na stáří erupce se zdroje neshodují. Katalog GVP uvádí asi 85 000 let a dřívější odhad z mořských usazenin 84 000 let. Studie z roku 2021 datovala erupci podle zirkonů na 75 000 ± 2 000 let. Podle příspěvku na konferenci GSA v roce 2023 je ale vrstva stará asi 98 000 ± 6 000 let – a podle autorů tedy nemůže souviset s celosvětovým ochlazením před asi 74 000 lety, se kterým bývala spojována. ^{[1, 2, 3]}

Rozbor zirkonů z roku 2021 také ukázal, že magma bohaté na křemík se pod kalderou hromadilo víc než 80 000 let před erupcí a nejrychleji v posledních asi 35 000 letech. ^[2]

Jak vypadá

Sopka je vysoká 3 535 m a na vrcholu má kráter široký asi 250 m. Na rozdíl od Tolimánu ji pokrývá silná vrstva vyvrženého sopečného materiálu (tefry). Severní svah je zalesněný téměř po vrchol, horních 1 000 m jižních svahů je ale holých. ^{[1, 4]}

Na nižších svazích, ve výškách 1 500–2 100 m, se pěstuje káva ve stínu stromů. V mlžných lesích nad 1 650 m žije guan rohatý (Oreophasis derbianus), pták z čeledi hokovitých, kterého Wikipedie označuje za pozůstatek z pleistocénu. Dospělý samec má na hlavě asi 2,5 cm dlouhý šarlatový „roh“. ^[4]

Erupce

Erupce Atitlánu jsou převážně výbušné. Zaznamenány jsou od 15. století: podle katalogu GVP v letech 1469 a 1505, v letech 1579–1581, 1663, 1717–1721 a pak v sérii erupcí v letech 1826–1853. Nejsilnější z nich dosáhly stupně 3 na stupnici VEI. ^[1]

Poslední potvrzená erupce začala v květnu 1853. Katalog GVP uvádí ještě nejistou erupci z července 1856. Od té doby sopka nevybuchla. ^{[1, 4]}

Lidé kolem

Okolí jezera Atitlán je hustě osídlené. Podle odhadu GVP žije do 10 km od vrcholu asi 70 000 lidí a do 30 km přes 660 000 lidí. ^[1]

Fakta

Kráter: asi 250 m široký
Supererupce Los Chocoyos: asi 1 220 km³, VEI přes 8
Stáří Los Chocoyos: 75 000 (2021) až 98 000 let (2023); GVP asi 85 000
Historické erupce: víc než tucet v letech 1469–1853
Sousední sopky: Tolimán (3 km na sever), San Pedro (na severozápad)

Slovníček

stratovulkán: sopka ve tvaru kužele, navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pleistocén: starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety
ryolit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její magma je velmi vazké a bohaté na plyny, a proto často vybuchuje prudce
supererupce: erupce, která vyvrhne víc než 1 000 km³ materiálu (stupeň 8 na stupnici VEI)
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
zirkon: odolný minerál, který při krystalizaci zachytí stopy uranu a thoria; podle jejich rozpadu lze určit stáří horniny
tefra: veškerý pevný materiál vyvržený sopkou do vzduchu – popel, pemza, kamení

Zdroje

Atitlan, Smithsonian Global Volcanism Program
Cisneros de León, A., Schindlbeck-Belo, J. C., Kutterolf, S. a kol.: A history of violence: magma incubation, timing and tephra distribution of the Los Chocoyos supereruption (Atitlán Caldera, Guatemala). Journal of Quaternary Science 36 (2021), 169–179, doi:10.1002/jqs.3265 (abstrakt), Journal of Quaternary Science (2021)
Baudry, A., Singer, B. S., Jicha, B. R. a kol.: Age of the Los Chocoyos Tuff and the Largest Volcanic Eruption in Central America. GSA Connects 2023, Paper No. 186-15 (abstrakt konferenčního příspěvku), Geological Society of America (2023)
Volcán Atitlán, Wikipedia
Atitlán (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.