Santa Maria

sopka – Stratovolcano, Guatemala, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde

Guatemala, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

3 745 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2026

Poloha

14,757°, -91,552°

Santa María je pravidelný, lesem porostlý stratovulkán v západní Guatemale u města Quetzaltenango. V říjnu 1902 ho po staletích klidu roztrhla jedna z největších erupcí 20. století, která zabila tisíce lidí. V kráteru, který tehdy vznikl, roste od roku 1922 soustava lávových kopulí Santiaguito, která je od té doby stále činná. ^{[1, 6, 2]}

Jak vznikl

Santa María je jednou z řady velkých stratovulkánů – strmých sopek navrstvených z lávy a sopečného materiálu – které se zvedají nad tichomořskou pobřežní nížinou Guatemaly. Patří ke Středoamerickému sopečnému oblouku, který vzniká nad subdukční zónou, kde se oceánská deska zasouvá pod pevninu. ^[1]

Samotná hora je postavená převážně z čedičového andezitu. Před rokem 1902 byla sopka klidná nejméně 500 let, možná i několik tisíc let; magma erupce z roku 1902 i lávových kopulí Santiaguito je dacit, hustší a výbušnější láva. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Ostrý kužel sopky je na jihozápadním úbočí rozťatý oválným kráterem širokým asi 1,5 km, který sahá od místa těsně pod vrcholem až do dolní části svahu. Vznikl při erupci v roce 1902. ^[1]

Výška vrcholu se podle zdrojů liší: katalog GVP uvádí 3 745 m, česká Wikipedie 3 772 m. Před španělským dobytím se sopka v jazyce kʼičé jmenovala Gagxanul, podle anglické Wikipedie „nahá sopka či hora“. ^{[1, 7, 6]}

Erupce

Erupci předcházela od 18. ledna 1902 série ničivých zemětřesení; nejsilnější z nich 18. dubna zabilo asi 1 000 lidí. Za varování před sopkou je ale tehdy nikdo nepovažoval. ^{[5, 2]}

Hlavní fáze erupce začala 24. října 1902 a trvala méně než den; slabší činnost pokračovala do 12. listopadu. Erupční sloupec podle kapitána lodi, který ho změřil sextantem, dosahoval výšky 27–29 km. Byla to pliniovská erupce – mohutný výbuch, který vymrští do stratosféry obrovský sloup pemzy a popela. ^{[5, 1]}

Odhady objemu se liší. Podle stránek Michigan Technological University vyletělo asi 10 km³ dacitu za 36 hodin, podle anglické Wikipedie asi 8 km³ magmatu (přepočteno na hutnou horninu) a asi 20 km³ úlomků. Pemza pokryla přes 273 000 km² na severozápad a popel dolétl až do Mexika. Erupce dostala stupeň 6 na stupnici VEI a patří k nejsilnějším za posledních 200 let. ^{[2, 5, 6, 1]}

Zahynulo nejméně 5 000 lidí, podle anglické Wikipedie až 8 700. Lidé umírali u kráteru, pod střechami, které se zřítily pod tíhou popela, a později i na malárii. Prezident Manuel Estrada Cabrera katastrofu zlehčoval, protože se právě konala propagandistická slavnost Fiestas Minervalias, a pomoc dorazila do postižených oblastí až v prosinci. ^{[2, 5]}

Santiaguito

V červnu 1922, po necelých 20 letech klidu, se na dně kráteru z roku 1902 začala vytlačovat lávová kopule – hromada velmi husté lávy, která neteče daleko. Dostala jméno Santiaguito a od té doby je činná nepřetržitě. ^{[2, 1]}

Kopule rostly postupně ze čtyř průduchů, přičemž se činnost posouvala k východu až k nejmladšímu, nazvanému Caliente. Od roku 1977 je činný už jen on. Za prvních zhruba 66 let činnosti tu vyteklo téměř 1 km³ dacitové lávy. ^{[1, 2]}

Dne 2. listopadu 1929 se část kopule zřítila a vznikl pyroklastický proud – žhavá lavina kamenů, popela a plynů – o objemu přes 15 milionů m³, který urazil přes 10 km. Zabil nejméně několik set lidí, podle některých odhadů až 5 000; podle Michigan Tech to byla nejnebezpečnější událost za prvních 66 let činnosti Santiaguita. ^[2]

Nebezpečí

Santiaguito vytlačuje lávu, vyvrhuje plyn a popel v menších výbuších a občas z něj sjedou pyroklastické proudy. Velkou hrozbou jsou lahary – bahnotoky z vody a sopečného materiálu –, které vznikají v každém období dešťů a zasahují i místa vzdálená přes 10 km. Lahary a lávové proudy zanášejí a hradí řeky, například Nimá II a Samalá. ^{[1, 2]}

V okruhu 30 km od sopky žije podle katalogu GVP přes 1,2 milionu lidí. Kvůli blízkosti osídlených oblastí byla Santa María zařazena mezi takzvané sopky desetiletí, kterým věda věnuje zvláštní pozornost. ^{[1, 3, 7]}

Co o něm dnes víme

Guatemalský ústav INSIVUMEH a Liverpoolská univerzita rozmístili v letech 2014–2017 kolem Santiaguita síť seismometrů a infrazvukových mikrofonů. Podle studie z roku 2019 jde o nejdelší a největší soubor takových dat z této sopky; zachytil přes 6 000 výbuchů. ^[4]

Zpočátku se sopka chovala jako obvykle: láva se pomalu vytlačovala a každých 25 až 200 minut přišel malý výbuch plynu a popela s oblakem do 1 km. Od července 2015 do září 2016 ale přišly silné výbuchy s oblaky do výšky 5–7 km, často s pyroklastickými proudy, a teprve od října 2016 se sopka vrátila ke klidnějšímu chování. ^[4]

Autoři tu jako první doložili přístroji tlakové vlny výbuchů a roje sopečných zemětřesení. Upozorňují také, že pokles počtu výbuchů sám o sobě ještě neznamená, že nebezpečí slábne. ^[4]

Fakta

Největší erupce

24. 10. 1902, VEI 6

Oběti erupce 1902

5 000 až 8 700

Erupční sloupec 1902

27–29 km

Klid před rokem 1902

nejméně 500 let

Kopule Santiaguito

roste od června 1922

Oběti zřícení kopule 1929

nejméně několik set

Zvláštní sledování

jedna ze sopek desetiletí

Slovníček

stratovulkán

strmá kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

dacit

světlá sopečná hornina bohatá na oxid křemičitý; její láva je hustá a bývá výbušná

pliniovská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem pemzy a popela, pojmenovaná podle Plinia mladšího, který popsal výbuch Vesuvu

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

lávová kopule

hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko

pyroklastický proud

žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky

lahar

bahnotok – proud vody, popela a kamení, často po dešti na čerstvém sopečném materiálu

infrazvuk

zvuk tak hluboký, že ho člověk neslyší; zachytí ho citlivé mikrofony a prozradí výbuchy sopky

sopky desetiletí

skupina 16 sopek, kterým věda věnuje zvláštní pozornost kvůli jejich ničivé historii a blízkosti lidských sídel

Zdroje

1. Santa Maria, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Santa María: Eruption history, Michigan Technological University
3. Santa María: Introduction (sopka desetiletí), Michigan Technological University
4. Lamb, O. D. a kol.: Disruption of Long-Term Effusive-Explosive Activity at Santiaguito, Guatemala. Frontiers in Earth Science 6 (2018), článek 253, vyšlo 5. 2. 2019, doi:10.3389/feart.2018.00253, Frontiers in Earth Science (2019)
5. 1902 eruption of Santa María, Wikipedia
6. Santa María (volcano), Wikipedia
7. Santa María (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.