Tacana

sopka – Stratovolcano, Mexico-Guatemala, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: Mexico-Guatemala, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 4 064 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1986
Poloha: 15,132°, -92,109°

Tacaná je přes 4 000 m vysoká sopka přímo na hranici Mexika a Guatemaly, první v dlouhé řadě sopek Střední Ameriky a druhá nejvyšší hora této oblasti. V historické době se projevovala jen slabými parními výbuchy. Asi před 1 950 lety ale prudce vybuchla: žhavý proud se valil 14 km daleko a bahnotoky zaplavily údolí v místech dnešního města Tapachula. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Sopka se zvedá asi 1 800 m nad hluboce rozbrázděnou krajinu ze starých hlubinných a přeměněných hornin. Leží v pohoří Sierra Madre de Chiapas, na mexické straně ve státě Chiapas a na guatemalské v departementu San Marcos. Výška se podle zdrojů mírně liší: GVP uvádí 4 064 m, anglická Wikipedie 4 060 m. ^{[1, 4]}

Tacaná je složená sopka. Její protáhlý vrchol tvoří řada lávových dómů seřazených od severovýchodu k jihozápadu a obklopují ho tři velké kaldery (propadliny), otevřené k jihu. Anglická Wikipedie uvádí kalderu širokou asi 9 km. ^{[1, 4]}

Sopečná činnost se postupně přesouvala na jihozápad. Nejmladší sopka komplexu, San Antonio, sedí na horním jihozápadním svahu a v jejím kráteru je malý lávový dóm. Na severním a jižním svahu leží proudy husté lávy a mnohá údolí vyplňují laloky usazenin bahnotoků. ^[1]

Jak vznikl

Tacaná stojí na severozápadním konci Středoamerického sopečného oblouku, řady sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod jinou (subdukce). Výbušné erupce se tu podle výzkumu opakují nejméně 40 000 let. ^{[1, 2, 4]}

Výbuch před 1 950 lety

Poslední velká erupce vyšla asi před 1 950 lety z nejmladší sopky San Antonio. Byla to erupce peléského typu: po svahu se valil žhavý proud kamenných bloků, popela a plynů, který zasáhl výseč asi 30° a doběhl asi 14 km daleko roklí Cahoacán. ^[2]

Jeho usazenina, nazvaná podle místa Mixcun, pokrývá nejméně 25 km² a má objem aspoň 0,12 km³; v korytech je silná přes 10 m. Úlomky jiného magmatu, chudšího na křemík, v horninách naznačují, že erupci mohlo spustit smíchání dvou druhů magmatu. Po výbuchu vytékaly lávové proudy a na vrcholu San Antonia vyrostl dacitový dóm. ^[2]

Tři radiouhlíková data kladou erupci do let asi 25–72 n. l. Katalog GVP ji vede kolem roku 70 se stupněm VEI 4 (s otazníkem). ^{[2, 1]}

Historie

Během erupce i po ní zaplavily bahnotoky (lahary) údolí Cahoacán a Izapa-Mixcun. Zasáhly oblast dnešní Tapachuly i předkolumbovské středisko Izapa. Ve stejné době se v Izapě přestalo stavět; autoři studie z roku 2000 to vysvětlují tím, že ho lidé kvůli laharům dočasně opustili. ^[2]

Neklid v historické době

V historické době nemá sopka zaznamenaný žádný výlev magmatu. Ožívala v obdobích zvýšené činnosti fumarol (průduchů, kudy unikají horké plyny a pára) zhruba jednou za 25–50 let: v letech 1855, 1878, 1900–1903, 1949–1950 a 1986. Provázely je slabé freatické výbuchy a přibývání zemětřesení. Česká Wikipedie uvádí jako poslední výbuch rok 1878, katalog GVP ale zaznamenává i erupce v letech 1949–1950 a 1986. ^{[3, 1, 5]}

Poslední neklid začal v prosinci 1985 sérií mělkých zemětřesení. V únoru, květnu a červnu 1986 přišly slabé freatické výbuchy. Tomu z 8. května předcházel roj otřesů, zhruba jeden za minutu. Otevřel se jícen široký asi 20 m ve výšce kolem 3 600 m a pára z něj stoupala asi 500 m vysoko. Velká část otřesů ale nebyla sopečná – pocházela ze zlomů severovýchodně od sopky. ^[3]

O poloze jícnu z roku 1986 se zdroje rozcházejí: katalog GVP uvádí severovýchodní svah, popis z Michiganské technologické univerzity severozápadní svah. ^{[1, 3]}

Nebezpečí

Do 10 km od vrcholu žije asi 21 000 lidí a do 30 km téměř 600 000. Studie z roku 2000 upozornila, že na usazenině Mixcun dnes stojí obce s asi 68 000 obyvateli a podobná erupce by je těžce poškodila. Podle anglické Wikipedie je sopkou ohroženo přes 250 000 lidí. ^{[1, 2, 4]}

Bahnotoky by mohly ohrozit obě země. Silné vrstvy jejich usazenin pokrývají zemědělské údolí na severoseverovýchodním úpatí a vodní toky z guatemalské strany stékají do pobřežní nížiny u Pacifiku. ^{[4, 1]}

Zajímavosti

Sopka je součástí světové sítě biosférických rezervací UNESCO. Na vrchol vedou cesty z obou zemí – z Guatemaly od statku Finca Navidad, z Mexika přes Unión Juárez. Výstup trvá asi 10 hodin a z vrcholu je vidět i sopka Tajumulco. ^[4]

Fakta

Poslední velká erupce: asi před 1 950 lety (asi 25–72 n. l.), sopka San Antonio
Dosah žhavého proudu: asi 14 km
Výbušná činnost: nejméně 40 000 let
Poslední parní výbuchy: 1986, jícen asi 20 m široký
Ochrana: biosférická rezervace UNESCO

Slovníček

stratovulkán: vrstevnatá sopka postavená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se po vyprázdnění magmatu zřítí střecha nad ním
lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nahromadí nad jícnem, protože je příliš vazká, aby odtekla
subdukce: noření jedné litosférické desky pod druhou; nad takovým místem vzniká řada sopek
erupce peléského typu: výbuch, při kterém se z lávového dómu utrhne žhavý proud kamenů, popela a plynů; podle sopky Mont Pelée na Martiniku
lahar: rychlý proud bahna, vody a sopečných úlomků
fumarola: průduch, kterým ze sopky uniká horká pára a sopečné plyny
freatická erupce: parní výbuch: horké plyny nebo magma prudce ohřejí podzemní vodu a pára vyrazí ven s úlomky starých hornin
dacit: světlejší sopečná hornina bohatá na křemík, z vazké lávy
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8

Zdroje

Tacana, Smithsonian Global Volcanism Program
Macías, J. L., Espíndola, J. M., García-Palomo, A., Scott, K. M., Hughes, S., Mora, J. C.: Late Holocene Peléan-style eruption at Tacaná volcano, Mexico and Guatemala: past, present, and future hazards. GSA Bulletin 112(8), 1234–1249, Geological Society of America Bulletin (2000)
Tacaná – Eruption History (podle Mercado a Rose, 1992), Michigan Technological University
Volcán Tacaná, Wikipedie (anglická)
Tacaná, Wikipedie (česká)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.