Orizaba, Pico de

sopka – Stratovolcano, Mexico, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: Mexico, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 5 564 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1846
Poloha: 19,030°, -97,270°

Pico de Orizaba, aztécky Citlaltépetl („Hvězdná hora“), je nejvyšší hora Mexika a nejvyšší sopka Severní Ameriky. Tento strmý zaledněný kužel na pomezí států Puebla a Veracruz naposledy soptil v roce 1846 a dnes spí, ale vyhaslý není. Jeho ledovce rychle mizí. ^{[1, 5, 2]}

Jak vznikl

Orizaba leží na východním konci Transmexického sopečného pásu. Ten vzniká nad subdukční zónou – místem, kde se oceánská deska zasouvá pod pevninskou kůru a v hloubce se taví na magma. Sopka stojí na jižním konci řetězu sopek, který se táhne na sever až k sopce Cofre de Perote. ^{[1, 5]}

Dnešní hora vznikla ve třech etapách od středních čtvrtohor. Nejdřív vyrostly sopky Torrecillas (asi před 650 000 až 250 000 lety) a Espolón de Oro (asi před 210 000 až 16 000 lety). Obě se nakonec zčásti zřítily a jejich trosky se sesuly do okolí jako obrovské laviny suti a bahnotoky. ^{[1, 5]}

Nynější kužel Citlaltépetl roste asi posledních 16 000 let. Je postavený z vazkých lav andezitu a dacitu, které tečou pomalu a hromadí se do strmých svahů. Překryl zbytky starších zřícených sopek. ^{[1, 5]}

Jak vypadá

Hora se zvedá asi 4 500 m nad pobřežní nížinu Mexického zálivu. Její výška se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí 5 564 m, anglická Wikipedie 5 636 m a podle ní dává mexický statistický a mapový úřad INEGI 5 611 m. ^{[1, 5]}

Na vrcholu je kráter, který měl podle GVP v roce 1997 šířku asi 500 m a hloubku 300 m. Anglická Wikipedie ho popisuje jako eliptický, asi 478 × 410 m. ^{[1, 5]}

Orizaba je jednou ze tří mexických sopek, na kterých ještě leží ledovce. Největší z nich, Gran Glaciar Norte na severní straně, měří podle anglické Wikipedie asi 3,5 km a sestupuje z vrcholu zhruba do 5 000 m. Z něj vybíhal ledovec Jamapa. ^{[5, 1]}

Okolí sopky chrání národní park Pico de Orizaba, který vyhlásil prezident Lázaro Cárdenas 16. prosince 1936. Má rozlohu 19 750 ha. ^[5]

Erupce

Od počátku současné doby meziledové (holocénu, posledních asi 11 700 let) sopka opakovaně explozivně soptila; při tom rostly lávové dómy (kupy vazké lávy nad průduchem) a vytékaly lávové proudy. Největší známá erupce proběhla podle radiokarbonového datování asi v roce 6710 př. n. l. a měla pravděpodobně sílu VEI 5. ^{[1, 5]}

Písemné záznamy popisují středně silné výbuchy a výlevy dacitové lávy v 16. a 17. století – mimo jiné v letech 1545–1555, 1566, 1569–1589, 1613 a 1687. Poslední pozorovaná činnost je z roku 1846. ^[1]

Nebezpečí

Podle mexického statistického úřadu, jak ho cituje studie z roku 2021, žije do 25 km od sopky víc než milion lidí. Mapa ohrožení, kterou v roce 2001 vydal Geologický ústav Mexické národní autonomní univerzity (UNAM), zahrnuje vymrštěné kameny, laviny suti, bahnotoky, lávové proudy, pyroklastické proudy a spad popela. Mapa je určená pro územní plánování. ^{[2, 3]}

Nebezpečí ale hrozí i bez erupce. V srpnu 2012 přinesl hurikán Ernesto silné deště a ze svahů pod ledovcem Jamapa se nad 4 400 m utrhl bahnotok (lahar). Vzal s sebou nejméně 60 000 m³ materiálu a dosáhl asi 25 km daleko. Škody v obcích Calcahualco a Coscomatepec se odhadují na asi 146 milionů mexických pesos. ^[2]

Co o něm dnes víme

Ledovce Orizaby se zmenšují. Studie z roku 2021 uvádí, že čelo hlavního ledovce leží asi 1 600 m (ve vodorovném směru) a zhruba 700 m výškových dál než v době největšího rozsahu v tzv. malé době ledové a že jazyk ledovce Jamapa úplně zmizel. Led dnes končí asi ve výšce 5 100 m. ^[2]

Po ústupu ledu zůstaly na strmých svazích nezpevněné morény (sutě nahrnuté ledovcem) nasáklé vodou. Autoři studie z roku 2021 se domnívají, že právě přívalový déšť na takto nasycenou morénu spustil bahnotok z roku 2012. Od roku 2017 svahy mapují drony a od roku 2018 tu ve výšce 4 500 m měří meteorologické stanice. ^[2]

Deník El Financiero 7. dubna 2025 napsal, že ledovec na Orizabě za posledních pět let přišel asi o 20 % ledu. Vulkanolog Hugo Delgado Granados z Geofyzikálního ústavu UNAM tehdy na odborném setkání o ledovcích řekl, že sopka podle něj vykazuje zřetelné známky zvýšené činnosti. Podrobnosti o této činnosti článek neuvádí. ^[4]

Historie

Jméno Citlaltépetl pochází z nahuatlu, jazyka Aztéků: citlalli znamená hvězda a tepetl hora. Za první doložený výstup na vrchol se považuje výstup amerických vojáků F. Maynarda a Williama F. Raynoldse v roce 1848, za americké okupace Mexika. Předpokládá se ale, že na vrcholu stáli už dřív původní obyvatelé okolí. ^{[5, 6]}

Dnes je Orizaba oblíbeným cílem horolezců. Výstupy obvykle začínají v městečku Tlachichuca na západní straně a běžná trasa vede od chaty Piedra Grande ze severu přes ledovec. ^[6]

Fakta

Jméno v nahuatlu: Citlaltépetl – „Hvězdná hora“
První doložený výstup: 1848 (F. Maynard, W. F. Raynolds)
Národní park: od 1936, 19 750 ha
Největší známá erupce: asi 6710 př. n. l., pravděpodobně VEI 5
Lahar 2012: po hurikánu Ernesto, dosah asi 25 km
Do 25 km žije: víc než 1 milion lidí

Slovníček

subdukce: zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se hornina taví a vzniká magma, které živí sopky
stratovulkán: vysoká kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a vazká
lávový dóm: kupa vazké lávy, která se nahromadí nad průduchem, místo aby odtekla
VEI: index sopečné explozivity, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
lahar (bahnotok): rychlý proud bahna, vody a kamení stékající po svazích sopky, často po silném dešti nebo tání ledu
pyroklastický proud: žhavá lavina plynů, popela a kamení, která se řítí po svahu sopky rychlostí desítek až stovek km/h
moréna: val nebo pokryv sutě, kterou nahrnul a zanechal ledovec
malá doba ledová: chladnější období zhruba mezi 14. a 19. stoletím, kdy ledovce po celém světě postoupily

Zdroje

Orizaba, Pico de, Smithsonian Global Volcanism Program
Sieron, K., Weissling, B., Morales-Martínez, M. A., Teran, S.: Reconstruction of the Upper Slope Conditions of an Extraordinary Hydro-Meteorological Event Along the Jamapa Glacier Drainage System, Citlaltépetl (Pico de Orizaba) Volcano, Mexico. Frontiers in Earth Science 9 (2021), doi:10.3389/feart.2021.668266, Frontiers in Earth Science (2021)
Sheridan, M. F., Carrasco-Núñez, G., Hubbard, B. E., Siebe, C., Rodríguez-Elizarrarás, S.: Mapa de Peligros del Volcán Citlaltépetl (Pico de Orizaba), UNAM Instituto de Geología 2001 (záznam v databázi map ohrožení), Volcanic Hazard Maps Database (IAVCEI) (2001)
Pico de Orizaba está a una erupción de despertar: esto dice un experto de la UNAM (7. 4. 2025), El Financiero (2025)
Pico de Orizaba, Wikipedia
Pico de Orizaba, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.