Popocatépetl (Popocatepetl)

sopka – Stratovolcano(es), Mexico, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde

Mexico, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

5 393 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2026

Poloha

19,023°, -98,622°

Popocatépetl – v jazyce nahuatl „kouřící hora“ – je druhá nejvyšší hora Mexika a stojí jen 70 km jihovýchodně od Ciudad de México. Od prosince 1994 je znovu činný; ještě v srpnu 2026 z něj podle CENAPRED unikaly plyny a popel. Do 100 km od něj žije asi 25 milionů lidí. ^{[1, 6, 3, 4]}

Jak vypadá

Popocatépetl je pravidelný stratovulkán na pomezí států Puebla, Morelos a México. Na vrcholu má kráter se strmými stěnami o rozměrech 400 × 600 m. Na severozápadě z něj vystupuje ostrý štít Ventorrillo, zbytek starší sopky. ^{[1, 5]}

Na sever ho se sopkou Iztaccíhuatl spojuje vysoké sedlo Paso de Cortés. Obě sopky leží v národním parku Izta-Popo Zoquiapan. ^[5]

Výška vrcholu se ve zdrojích liší: GVP a Wikipedie uvádějí 5 393 m, agentura AP v roce 2023 5 425 m a odborný článek z roku 2024 5 452 m. ^{[1, 3, 2]}

Na sopce dřív ležely ledovce. V 90. letech se rychle zmenšovaly, částečně kvůli oteplení, ale hlavně kvůli sopečné činnosti. Začátkem roku 2001 už ledovce zmizely – led na hoře zůstal, ale bez trhlin a dalších znaků skutečného ledovce. ^[5]

Jak vznikl

Sopka leží nad subdukční zónou ve východní části Transmexického vulkanického pásma. Podle Wikipedie je stará asi 730 000 let. ^{[1, 5]}

Dnešní kužel není první. V pleistocénu se nejméně tři starší sopky na tomto místě zhroutily vlastní vahou a jejich trosky pokryly rozsáhlé území na jihu. Dnešní sopka vyrostla jižně od staršího kužele El Fraile. ^[1]

Podle Wikipedie se starší sopka Nexpayantla zřítila asi před 200 000 lety a kužel El Fraile asi před 50 000 lety. Asi před 23 000 lety pak boční výbuch, větší než na Mount St. Helens v roce 1980, rozmetal trosky až 70 km od vrcholu. ^[5]

Erupce

Od poloviny holocénu měl Popocatépetl tři velké pliniovské erupce, poslední kolem roku 800. Provázely je pyroklastické proudy a mohutné lahary, které zaplavily pánve pod sopkou. ^[1]

Podle Wikipedie zasypaly dvě poslední z těchto erupcí nedalekou vesnici Tetimpa. Pod sopečným materiálem se tak zachovaly stopy zdejší předklasické kultury. ^[5]

Erupce zaznamenávali už Aztékové ve svých obrázkových rukopisech. Od příchodu Španělů v roce 1519 měla sopka podle Wikipedie přes 15 větších erupcí. ^{[1, 5]}

Po desetiletích klidu se sopka 21. prosince 1994 znovu probudila. Popel a plyny se rozšířily až 25 km od sopky a okolní obce byly evakuovány. V prosinci 2000 musely odejít desítky tisíc lidí. ^{[5, 2]}

Od roku 1996 se v kráteru střídavě tvořily a ničily lávové kopule; do roku 2018 jich vědci napočítali 80. V roce 2019 se činnost změnila: od 15. března do 18. července nebyla v kráteru vidět žádná kopule a přišly nečekané výbuchy, jejichž popel vystoupal až do 14 000 m nad mořem. ^[2]

V květnu 2023 popel o víkendu dočasně zastavil provoz obou letišť hlavního města. Dne 21. května úřady zvýšily výstrahu na žlutou fázi 3, v částech tří států se nekonalo vyučování ve školách a lidé se měli držet dál než 12 km od kráteru. Evakuace nařízena nebyla. ^{[3, 5]}

Lidé kolem

Sopka je vidět z Ciudad de México, pokud to dovolí ovzduší. Do 100 km od ní žije asi 25 milionů lidí, většina v metropolitní oblasti hlavního města. ^{[5, 3]}

Na svazích stojí kláštery z počátku 16. století, zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. První zaznamenaný výstup Evropanů vedl v roce 1519 Diego de Ordaz. ^[5]

Hora je nebezpečná i pro horolezce. V říjnu 1950 zabila sněhová bouře 3 lidi z více než 5 000, kteří stoupali na náboženský obřad. V červnu 2022 zahynula při zakázaném výstupu žena, kterou zasypaly sopečné kameny a úlomky. Kvůli činnosti sopky se na vrchol nesmí. ^{[5, 6]}

Monitoring

Sopku hlídá mexické Národní centrum pro prevenci katastrof (CENAPRED). Pravidelně zveřejňuje počet výdechů plynu a popela a sopečná zemětřesení. Stupeň nebezpečí ukazuje „sopečný semafor“, jehož barvy se dále dělí do fází. ^{[4, 3]}

Například podle zprávy CENAPRED z 3. srpna 2026 zaznamenali 77 výdechů s vodní párou, plyny a popelem a jedno sopečné zemětřesení o síle 1,4. Semafor ukazoval žlutou fázi 2, která počítá s častými místními sopečnými zemětřeseními, občasnými výrony popela, jeho slabým spadem v okolí a dopadem žhavých úlomků. ^[4]

Co o něm dnes víme

Mexická národní autonomní univerzita (UNAM) financuje na sopce síť přístrojů, které měří drobné změny magnetického pole; data zpracovává její Geofyzikální ústav. Ve studii z roku 2024 vedoucí této sítě Ana Lillian Martin-Del-Pozzo a její kolega porovnali magnetická data z října 2018 až prosince 2019 s činností sopky. ^[2]

Zjistili, že záporné odchylky magnetického pole předcházely vzniku kopulí č. 81–85 asi o 6 až 30 dní a podle nich souvisejí s pohybem magmatu. Náhlé výbuchy v roce 2019 vysvětlují tím, že několik dávek magmatu se při výstupu zpomalilo a nedostalo se na povrch. Magnetická měření podle autorů pomáhají spolu s dalšími daty sledovat, co se děje v sopouchu. ^[2]

Fakta

Jméno

nahuatl „kouřící hora“

Probuzení

21. prosince 1994

Lávové kopule 1996–2018

80

Lidé do 100 km

asi 25 milionů

Poslední pliniovská erupce

kolem roku 800

Hlídá

CENAPRED

Výstraha (3. srpna 2026)

žlutá, fáze 2

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

pleistocén

starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

pliniovská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem plynu a popela, pojmenovaná po Pliniovi mladším, který popsal erupci Vesuvu v roce 79

pyroklastický proud

žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky a spálí vše v cestě

lahar

bahnotok – proud vody, popela a kamení, často po dešti na čerstvém sopečném materiálu

lávová kopule

hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko

sopouch

kanál, kterým magma stoupá z hloubky do kráteru

Zdroje

1. Popocatépetl, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Martin-Del-Pozzo, A. L., Santos Morales, C. A.: Transition of dome formation to sudden explosive eruptions at Popocatépetl, Mexico: magnetic indicators. Frontiers in Earth Science 12 (2024), doi:10.3389/feart.2024.1204859, Frontiers in Earth Science (2024)
3. Mexico: Flights suspended, schools closed as Popocatepetl volcano spewing ash and gas (AP), Associated Press / Gulf News (2023)
4. Volcán Popocatépetl hoy: actividad registrada 3 de agosto 2026, Milenio (2026)
5. Popocatépetl, Wikipedia
6. Popocatépetl, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.