Iztaccihuatl

sopka – Stratovolcano, Mexico, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde

Mexico, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 230 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

19,179°, -98,642°

Iztaccíhuatl je mohutná spící sopka ve středním Mexiku, třetí nejvyšší hora země. Z údolí Mexika její hřeben připomíná ležící ženu, odtud jméno „Bílá žena“ v jazyce nahuatl. Dnes je známá hlavně tím, že z ní mizí poslední mexické ledovce. ^{[1, 4, 5, 2]}

Jak vypadá

Vrcholový hřeben tvoří řada překrývajících se sopečných kuželů seřazených v linii od severoseverozápadu k jihojihovýchodu. Jednotlivé vrcholy nesou jména částí těla: La Cabeza (hlava), El Pecho (hruď), Las Rodillas (kolena) a Los Pies (chodidla). Nejvyšší je El Pecho. ^{[1, 5]}

Výška se podle zdrojů liší. Dlouho se uváděla 5 286 m, ale družicová měření SRTM a mexický statistický a mapový úřad INEGI dávají asi 5 220–5 230 m; katalog GVP uvádí 5 230 m. ^{[4, 5, 1]}

Sopka leží na hranici států México a Puebla v národním parku Izta-Popo Zoquiapan. Na jih od ní stojí její „dvojče“ Popocatépetl, se kterým ji spojuje vysoko položené sedlo Paso de Cortés. Za příznivého počasí je vidět z hlavního města, které leží zhruba 55–70 km severozápadně (zdroje uvádějí různou vzdálenost). ^{[4, 5, 2]}

Jak vznikla

Iztaccíhuatl patří k Transmexickému sopečnému pásu. Ten vzniká nad místem, kde se oceánská deska noří pod pevninskou kůru (subdukce). Jde o obrovskou sopku s objemem asi 450 km³, postavenou z andezitu a dacitu – vazkých láv se středním až vyšším obsahem křemíku. ^[1]

Sopka vyrostla jižně od staré kaldery Llano Grande ze starších čtvrtohor (pleistocénu). Převážná část její činnosti skončila už v pleistocénu a hora byla od té doby silně zaledněná – pod vrcholy jsou vidět ostré hřbety ledovcových morén. ^[1]

Erupce

Žádná historická erupce není známá. Podle GVP ale u vrcholu El Pecho leží lávové proudy a vrstvy tufu (zpevněného sopečného popela), které jsou mladší než zalednění asi před 11 000 lety. Nejmladší průduchy jsou na vrcholu a v prohlubni ve výšce asi 5 100 m mezi El Pecho a Los Pies. ^[1]

Odborníci se v tom ale neshodují. Geolog Nixon (1989) považoval všechny vrcholové lávy za pleistocenní a za poledovcový označil jen průduch na jižním svahu, severně od sedla k Popocatépetlu. ^[1]

Historie

Podle tlaxcalské legendy byla Iztaccíhuatl princezna, která milovala válečníka Popocatépetla. Když jí falešně oznámili, že padl ve válce, zemřela žalem. Válečník po návratu poklekl u jejího hrobu a bohové je oba proměnili v zasněžené hory. ^[4]

První zaznamenaný výstup na vrchol se uskutečnil v roce 1889. Archeologické nálezy ale naznačují, že na horu vystupovali už Mexikové (Aztékové) a starší kultury. ^[4]

Mizející ledovce

Ledovec Ayoloco patřil k nejznámějším mexickým ledovcům a byl vidět z Mexického údolí, kde leží i hlavní město. V roce 2018 zmizel. V dubnu 2021 k němu vystoupali vědci z Mexické národní autonomní univerzity (UNAM) a umístili na místo kovovou pamětní desku s nápisem, že tu ledovec býval, ale ustupoval, až v roce 2018 zmizel. ^[3]

Podle článku z dubna 2025, který cituje vulkanologa Huga Delgada Granadose z UNAM, zbývají na Iztaccíhuatlu tři ledovce o celkové ploše asi 0,2 km². Přežívají jen díky tomu, že jsou chráněné v kráterech. Mezi studiemi z let 1964 a 2005 ubylo plochy ledu asi o 20 %. ^[2]

Celkem mělo Mexiko podle UNAM v roce 2025 ještě 12 ledovců – devět na Pico de Orizaba a tři na Iztaccíhuatlu. Ledovce na sousedním Popocatépetlu zmizely už do roku 2001. Vědci v roce 2025 odhadli, že i ty zbývající mohou zaniknout zhruba do pěti let. ^[2]

Fakta

Jméno

nahuatl „Bílá žena“

Objem sopky

asi 450 km³

První zaznamenaný výstup

1889

Ledovec Ayoloco

zanikl 2018

Zbývající ledovce

3, asi 0,2 km² (2025)

Slovníček

subdukce

pohyb, při kterém se jedna litosférická deska noří pod druhou do zemského pláště; nad tímto místem vznikají sopky

andezit, dacit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je vazká (tuhá) a teče pomalu

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

pleistocén

starší část čtvrtohor, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety; období ledových dob

moréna

val nebo hřbet z kamení a suti, který nahrnul a zanechal ledovec

tuf

hornina vzniklá zpevněním sopečného popela

Zdroje

1. Iztaccihuatl, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Mexico's last glaciers will disappear within 5 years, UNAM research says, Mexico News Daily (2025)
3. Scientists officially declare Ayoloco glacier dead, Mexico News Daily (2021)
4. Iztaccihuatl, Wikipedia
5. Iztaccíhuatl, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.