Chichinautzin

sopka – Volcanic field, Mexico, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde

Mexico, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Volcanic field

Nadmořská výška

3 938 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

399

Poloha

19,139°, -99,160°

Sierra Chichinautzin je rozsáhlé sopečné pole hned na jih od Ciudad de México, tvořené více než 220 malými sopkami. Nejznámější z nich, Xitle, asi před 1 700 lety zalila lávou okolí prastarého města Cuicuilco – a na téže lávě dnes stojí jižní čtvrti mexické metropole i kampus Národní autonomní univerzity. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sopečné pole se táhne asi 90 km od západu na východ, od úpatí sopky Nevado de Toluca až k sopce Iztaccíhuatl, a pokrývá přes 1 000 km². Tvoří širokou vyvýšenou bariéru, která uzavírá Mexickou pánev z jihu. ^[1]

Skládá se hlavně z navzájem se překrývajících struskových kuželů (malých sopek nasypaných z pórovité lávy) a nízkých štítových sopek s mírnými svahy. Nejvyšší horou je Ajusco, komplex lávových dómů (kup ztuhlé vazké lávy); jeho výšku GVP uvádí 3 938 m, česká i anglická Wikipedie 3 930 m. ^{[1, 6, 7]}

Jak vznikl

Pole patří k Transmexickému sopečnému pásmu. Magma tu vzniká v souvislosti se subdukcí – zasouváním desky Cocos pod Severoamerickou desku –, i když příkop, kde se deska noří, je odtud asi 350 km daleko. ^{[6, 1]}

Téměř všechny sopky pole jsou monogenetické: každá vznikla při jediné erupci a pak už nikdy nevybuchla. Podle GVP tu je přes 220 takových průduchů z pleistocénu a holocénu, tedy z posledních zhruba 2,6 milionu let. ^[1]

Erupce

Katalog GVP eviduje v posledních asi 10 000 letech osm datovaných erupcí na různých místech pole – například vznik sopek Pelado (kolem roku 7930 př. n. l.), Tres Cruces (kolem 7370 př. n. l., jako jediná dosáhla stupně VEI 4), Tláloc (kolem 4250 př. n. l.) a Guespalapa (kolem 2240 př. n. l.). ^[1]

Dvě nejmladší erupce spadají už do našeho letopočtu: kolem roku 200 n. l. vznikla sopka Chichinautzin, podle níž se celé pole jmenuje, a o necelá dvě století později Xitle. Obě GVP řadí na stupeň VEI 3. ^[1]

Xitle je kužel vysoký asi 300 m se svahy skloněnými 30–40°. Z Xitle vytekl mohutný čedičový lávový proud, který tekl lávovými tunely – podzemními kanály uvnitř ztuhlé kůry proudu – a dosáhl délky 13 km. Lávové pole Pedregal de San Ángel, které po erupci zůstalo, měří asi 80 km². ^{[1, 5, 3]}

Xitle a Cuicuilco

Cuicuilco patřilo k prvním skutečným městům v Mexické pánvi; jeho stavba začala několik století před naším letopočtem. Lávový proud z Xitle obklopil a zčásti překryl jeho okrouhlou pyramidu a pohřbil pole a stavby města i okolních sídel. ^{[2, 1, 3]}

Kdy přesně Xitle vybuchl, se dlouho přelo. V 90. letech archeologové našli pod lávou uhlíky a radiokarbonová metoda je datovala do doby asi před 1 670 lety. To je zhruba o 300 let později, než se dřív soudilo. Po přepočtu na kalendářní roky vychází podle Siebeho (2000) erupce do let 245–315 n. l.; GVP uvádí přibližně rok 400 n. l. ^{[2, 3, 5, 1]}

Podle práce z roku 2000 lidé Cuicuilco a okolní osady opustili kvůli erupci Xitle. Jiní autoři považují erupci za jeden z několika důvodů, proč tehdy počet obyvatel v oblasti klesal. Podle Wikipedie se vysídlení obyvatelé rozešli po střední části Mexika a ovlivnili i nedaleký Teotihuacán. ^{[2, 3, 5]}

Lidé kolem

Na vzdáleném konci lávového proudu z Xitle dnes stojí jižní část Ciudad de México a kampus Národní autonomní univerzity Mexika (UNAM). Do 10 km od bodu, kterým GVP pole označuje, žije podle katalogu asi 585 000 lidí, do 100 km přes 28 milionů. ^{[1, 3]}

Na čediči z Xitle leží přírodní rezervace Pedregal de San Ángel. Půda je tu chudá na živiny a vodu a roste tu suchomilná křovinatá vegetace; jen z čeledi hvězdnicovitých tu botanici zkoumali 52 druhů. ^[4]

Fakta

Počet sopek a průduchů

přes 220

Nejmladší erupce

Xitle, asi před 1 670 radiokarbonovými lety

Lávový proud Xitle

13 km dlouhý, pole asi 80 km²

Zasažené město

Cuicuilco

Nejvyšší vrchol

Ajusco

Slovníček

sopečné pole

oblast s mnoha malými sopkami, které vznikly každá zvlášť, místo jedné velké hory

monogenetická sopka

sopka, která vznikla při jediné erupci a pak už znovu nevybuchla

struskový kužel

malá sopka nasypaná z kousků pórovité, bublinkaté lávy (strusky)

štítová sopka

plochá sopka s mírnými svahy, navršená z řídké tekuté lávy

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se přitom tvoří magma pro sopky

pleistocén a holocén

čtvrtohory – pleistocén zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety, holocén od té doby dodnes

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

lávový tunel

kanál uvnitř lávového proudu, kde pod ztuhlou kůrou dál proudí tekutá láva, takže doteče daleko

radiokarbonová metoda

určování stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C v rostlinných a živočišných zbytcích, např. v uhlících

Zdroje

1. Chichinautzin, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Gonzalez, S., Pastrana, A., Siebe, C., Duller, G.: Timing of the prehistoric eruption of Xitle Volcano and the abandonment of Cuicuilco pyramid, southern Basin of Mexico. Geological Society, London, Special Publications 171, 205–224, 2000, doi:10.1144/GSL.SP.2000.171.01.17 (abstrakt), Geological Society, London (2000)
3. Mucek, A.: Xitle: The Volcano that Engulfed a City (12. 12. 2015), Volcano World, Oregon State University (2015)
4. Rivera, P., Villaseñor, J. L., Terrazas, T.: Meso- or xeromorphic? Foliar characters of Asteraceae in a xeric scrub of Mexico. Botanical Studies 58, 12, 2017 (abstrakt přes Europe PMC), Botanical Studies (2017)
5. Xitle, Wikipedia
6. Sierra Chichinautzin, Wikipedia
7. Chichinautzin, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.