Jocotitlan

sopka – Stratovolcano, Mexico, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: Mexico, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 3 911 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1270
Poloha: 19,738°, -99,758°

Jocotitlán je sopka vysoká přes 3 900 m, asi 60 km západoseverozápadně od města Mexika. Na počátku holocénu se z ní utrhla velká část a sesuv pokryl asi 80 km² pahorky, které jsou v krajině vidět dodnes. Naposledy vybuchla zhruba před 750 lety. ^[1]

Jak vypadá

Jocotitlán se zvedá nad Toluckou pánví ve státě México a patří do Transmexického sopečného pásu. Je to stratovulkán, tedy sopka navršená z vrstev lávy a sopečného materiálu – v tomto případě z andezitových a dacitových láv, které vznikly ve starších čtvrtohorách. GVP uvádí výšku 3 911 m, anglická Wikipedie 3 910 m. ^{[1, 4]}

Nejnápadnějším rysem je sráz ve tvaru podkovy, který zůstal po zřícení části vrcholu. Podle GVP se otevírá k severovýchodu, studie Salinase a Lópeze-Blanca (2010) popisuje velký sráz obrácený k severu. Jizvu později z velké části zaplnily lávové dómy – kupy husté lávy – a uloženiny žhavých lavin. ^{[1, 2]}

Sopka stojí v tektonicky neklidné oblasti: kolem ní vedou zlomy, mezi nimi zlom Acambay–Tixmadeje, a sama leží zhruba uprostřed příkopové propadliny Ixtlahuaca. ^[2]

Erupce

Starší historie sopky zahrnuje velkou plinickou erupci (mohutný výbuch s vysokým sloupcem popela) dacitového magmatu s obsidiánem – sopečným sklem. Po ní vyrostl soubor lávových dómů a provázely ho výlevy lávy, spady pemzy a přízemní výbuchové vlny. ^[1]

Na počátku holocénu se vrchol zhroutil. Vznikla sutinová lavina, rychle se řítící směs balvanů, písku a prachu, jejíž uloženina pokrývá asi 80 km² na severovýchod od sopky. Radiouhlíkové stáří spojené s tímto zřícením je podle Siebeho a kol. (1992) 9 690 ± 85 let. ^{[1, 2]}

Poslední známá erupce proběhla asi před 750 lety (kolem roku 1270). Na horních svazích po ní zůstaly uloženiny lavin lávových bloků a popela a přízemních výbuchových vln, jejichž radiouhlíkové stáří je 680 ± 90 let. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Uloženina sesuvu je posetá kuželovitými pahorky a protáhlými hřbety; některé pahorky mají jádro z obřích bloků dlouhých 10–20 m. Patří k nim i kopce Cerro San Miguel a Cerro la Cruz. ^{[2, 1]}

Salinas a López-Blanco (2010) proměřili pahorky z leteckých snímků a v terénu a uloženinu rozdělili na tři části. Podle nich se sopka možná zhroutila dvojím způsobem současně: jednu část uvolnilo vnikající magma, druhou sesuv po zlomu. Spouštěčem obou mohlo být zemětřesení. Nejvýchodnější část uloženiny podle nich vznikla až později, když se materiál z obou částí znovu dal do pohybu jako kamenitý bahnotok. ^[2]

Tématu se věnují i další práce, například studie Dufresneové, Salinase a Siebeho (2010) o deformaci podloží spojené se zřícením sopky. ^[3]

Historie

Hora byla posvátná pro národy Mazahuů a Otomí. Mazahuové jí podle Wikipedie říkali Nguemore („posvátná hora“) a v předkolumbovské době na ní stála svatyně otomského nejvyššího boha Otontecuhtliho. Od 80. let 20. století má hora katolickou kapli ve výšce asi 3 670 m. ^[4]

Sopka leží ve státním parku Isidro Fabela, chráněném území o rozloze 3 701 ha vyhlášeném v roce 1975. Z města Jocotitlán vede k vysílači u vrcholu 19 km dlouhá silnice. ^[4]

Fakta

Plocha uloženiny sesuvu: asi 80 km²
Zřícení vrcholu: 9 690 ± 85 radiouhlíkových let
Jiné jméno: Xocotépetl
Chráněné území: státní park Isidro Fabela (od 1975)

Slovníček

stratovulkán: Kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného materiálu.
lávový dóm: Kupa z husté lávy, která se nad průduchem hromadí, protože je příliš vazká, aby odtekla.
plinická erupce: Silný výbuch s vysokým sloupcem popela a plynů, pojmenovaný po Pliniovi mladším, který popsal erupci Vesuvu.
obsidián: Černé sopečné sklo, které vzniká, když láva bohatá na křemík ztuhne tak rychle, že nestihne vykrystalizovat.
přízemní výbuchová vlna: Řídký, velmi rychlý oblak horkého plynu a popela, který se při výbuchu žene těsně nad zemí.
sutinová lavina: Rychle se řítící směs balvanů, písku a prachu, která vznikne zřícením části sopky.
radiouhlíkové datování: Určení stáří podle rozpadu uhlíku 14C v pohřbených organických zbytcích, například v dřevěném uhlí; „radiouhlíková léta“ se od kalendářních liší a na kalendářní stáří se přepočítávají pomocí kalibrační křivky.

Zdroje

Jocotitlan, Smithsonian Global Volcanism Program
Salinas, S., López-Blanco, J.: Geomorphic assessment of the debris avalanche deposit from the Jocotitlán volcano, Central Mexico. Geomorphology 123 (2010), 142–153, doi:10.1016/j.geomorph.2010.07.006, Geomorphology (2010)
Dufresne, A., Salinas, S., Siebe, C.: Substrate deformation associated with the Jocotitlan edifice collapse and debris avalanche deposit, central Mexico. Journal of Volcanology and Geothermal Research 197 (2010), 133–148, doi:10.1016/j.jvolgeores.2010.02.019, Journal of Volcanology and Geothermal Research (2010)
Jocotitlán (volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.