Barcena

sopka – Pyroclastic cone(s), Mexico, Eastern Pacific Volcanic Regions

Kde: Mexico, Eastern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Pyroclastic cone(s)
Nadmořská výška: 332 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1953
Poloha: 19,300°, -110,820°

Bárcena je sopečný kužel na jižním konci neobydleného mexického ostrova San Benedicto v Tichém oceánu, asi 350 km jižně od Kalifornského poloostrova. Vyrostl během jediné erupce v letech 1952–1953. Ta zasypala celý ostrov popelem a vyhubila tamního endemického ptáka; vědci pak desítky let sledovali, jak se na ostrov vrací život. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

San Benedicto je 4,5 km dlouhý ostrov, nejseverovýchodnější ze souostroví Revillagigedo. Severní konec tvoří staré lávové dómy z trachytu z období pleistocénu (starších čtvrtohor). Jižní konec zabírá kužel Bárcena a menší kužel Montículo Cinerítico. ^[1]

Montículo Cinerítico je starší kužel ze sopečného popela a úlomků, který Bárcena z velké části překryla. Podle GVP mohl i on vzniknout teprve v posledních několika stech letech. ^[1]

Měkký popel a pemza na svazích Bárceny rychle podléhají erozi. Podle studie z roku 2015 v nich voda vyhloubila strže hluboké 40–50 m a popel splavený z východního svahu zaplnil skoro třetinu lávové delty u pobřeží. ^[2]

Erupce 1952–1953

Erupce začala 1. srpna 1952. Během asi 20 minut pokryly popel a pemza celý ostrov. Kužel Bárcena začal růst v srpnu za silných výbuchů a pyroklastických proudů – žhavých lavin plynů a úlomků – a dosáhl výšky asi 300 m. ^{[2, 1]}

Na konci erupce se v kráteru vytlačily dva malé lávové dómy a u jihovýchodního úpatí kužele vytekl lávový proud, který vytvořil na pobřeží lávovou deltu. Podle katalogu GVP i české Wikipedie skončila 24. února 1953. ^{[1, 3]}

Podle katalogu GVP jde o jedinou zaznamenanou erupci sopky; od roku 1953 je klidná. ^[1]

Život po erupci

Erupce podle odhadu zabila během několika hodin asi 20 000 mořských ptáků. Úplně zmizel střízlík skalní poddruhu Salpinctes obsoletus exsul – endemický poddruh a jediný pěvec, který na ostrově trvale žil. Naposledy ho někdo viděl v prosinci 1952 a pokládá se za vyhynulý. ^[2]

Z deseti druhů rostlin, které na ostrově rostly před erupcí, čtyři vymizely, dva se později vrátily a dva nové druhy přibyly. Do roku 1978 pokryly rostliny celý severní konec ostrova. ^[2]

Nová země přinesla i nová stanoviště. Na lávové deltě začal hnízdit terej červenonohý, který tu dřív nežil, a na pemzové pláže u ní se rozšířila plazivá pobřežní povíjnice Ipomoea pes-caprae. Počet mořských ptáků rostl až do roku 1971 a pak klesal; buřňáci, jejichž nory erupce zničila, se vzpamatovali až kolem roku 2000. ^[2]

Co o něm dnes víme

Biolog Bayard H. Brattstrom navštívil ostrov lodí šestkrát mezi březnem 1953 a dubnem 1981 a dvakrát ho přeletěl. V roce 2015 shrnul 60 let pozorování: ostrov je daleko od zdrojů nových přistěhovalců, takže se život vrací pomalu, a počasí a eroze možná napáchaly víc škod než samotná sopka. ^[2]

Souostroví Revillagigedo je od roku 1984 biosférickou rezervací. Brattstrom upozorňuje na odpadky z rybářských a sportovních lodí, na mladé tereje a fregatky, které chytají a topí vlečné návnady sportovních rybářů, a na to, že na ostrov zatím nikdo nezavlekl krysy, myši ani kočky. ^[2]

Fakta

Začátek erupce: 1. srpna 1952
Výška kužele: asi 300 m
Zahynulí mořští ptáci: odhadem 20 000
Vyhynulý druh: střízlík skalní (Salpinctes obsoletus exsul), naposledy viděn 12/1952
Délka ostrova San Benedicto: 4,5 km

Slovníček

endemický: žijící jen na jednom místě na světě, nikde jinde
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svazích velkou rychlostí
lávový dóm: kupa z husté, vazké lávy, která neodteče daleko a nahromadí se nad průduchem
lávová delta: nová plochá souš, která vznikne, když láva vteče do moře a nahromadí se u břehu
trachyt: světlejší sopečná hornina bohatá na sodík a draslík; její láva je hustá
pleistocén: starší čtvrtohory, období dob ledových, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
biosférická rezervace: chráněné území uznané v programu UNESCO Člověk a biosféra, kde se chrání příroda a sleduje se její vývoj

Zdroje

Bárcena, Smithsonian Global Volcanism Program
Brattstrom, B. H.: Bárcena Volcano, 1952: a 60-year report on the repopulation of San Benedicto Island, Mexico, with a review of the ecological impacts of disastrous events. Pacific Conservation Biology 21(1) (2015), 38–59, doi:10.1071/PC14903, Pacific Conservation Biology (2015)
Volcán Bárcena, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.