Mehetia

sopka – Stratovolcano, France, Southern Pacific Volcanic Regions

Kde

France, Southern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

389 m

Tektonické prostředí

Intraplate / Oceanic crust (< 15 km)

Poloha

-17,874°, -148,068°

Mehetia je malý neobydlený sopečný ostrov ve Francouzské Polynésii, asi 110 km východně od Tahiti. Je nejmladším ostrovem Společenských ostrovů a vrcholem obrovské sopky, která se zvedá 4 000 m ode dna oceánu. V roce 1981 se pod ním rozběhl roj tisíců zemětřesení. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Ostrov je široký jen asi 1,5 km a má strmé břehy. Nemá vyvinutý souvislý korálový útes kolem pobřeží, jen malý útes na podmořských svazích. Vlny odkryly starší lávové proudy a vytvořily strmé útesy. ^{[1, 3]}

Vrchol tvoří zřetelný kráter široký 150 m a hluboký 80 m, ze kterého vytekly nejmladší lávy ostrova. Údaje o výšce se liší: GVP uvádí 389 m, Wikipedie 435 m (hora Mont Fareura). Rozloha je podle anglické Wikipedie 2,3 km², podle české 2,6 km². ^{[1, 3, 4]}

Jak vznikl

Mehetia neleží na okraji litosférické desky, ale uvnitř Pacifické desky. Vznikla nad horkou skvrnou, kterou vědci nazývají Teahitia-Mehetia. Ze Společenských ostrovů leží nejdál na jihovýchod a je z nich nejmladší. ^{[1, 3]}

Starší část sopky tvoří sled lávových proudů, překrytý uloženinami z výbuchů, při kterých se magma setkalo s vodou, a úlomky vyvrženými menšími výbuchy strombolského typu. ^[1]

Erupce

Žádná erupce na ostrově nebyla přímo pozorována. Polynéské legendy však zmiňují „velké ohně“ a některé lávové proudy dosud nezarostly vegetací. Podle toho vědci soudí, že ostrov naposledy soptil v posledních 2 000 letech. ^[1]

Mladá činnost se odehrála i pod hladinou: na jihovýchodním svahu sopky leží podmořský kráter v hloubce 2 500–2 700 m. ^[1]

Zemětřesný roj 1981

Od 5. března do 16. prosince 1981 se v těsné blízkosti ostrova odehrál zemětřesný roj, tedy série mnoha menších otřesů rychle po sobě. Podle práce J. Talandiera a E. Okala z roku 1984 šlo asi o 4 000 zemětřesení, nejsilnější mělo magnitudo 4,3. ^{[2, 1]}

Hloubky jednotlivých otřesů nešlo ze záznamů polynéských stanic přesně určit. Průběh roje ale podle autorů odpovídá tomu, že k povrchu stoupalo magma. GVP vede tuto událost jako nejistou podmořskou erupci, asi v hloubce 1 700 m jihovýchodně od ostrova. ^{[2, 1]}

V letech 1982 a 1983 následovaly další silné roje u nedaleké podmořské hory Teahitia (přes 9 000 a 3 000 otřesů). Talandier a Okal všechny tyto roje vykládají jako projevy aktivního vulkanismu, kterým se tu postupně buduje další ostrov řetězu. ^[2]

Historie

Podle anglické Wikipedie považovali Tahiťané ostrov za posvátný a podle tradice se u něj zastavovali mořeplavci na cestě na Nový Zéland. Z Evropanů ho zaznamenal Pedro Fernández de Quirós v roce 1606, později Samuel Wallis (1767), Louis Antoine de Bougainville (1768) a Domingo de Boenechea (1772). Dříve se ostrovu říkalo také Osnaburg. ^{[3, 4]}

Dnes je ostrov neobydlený. Správně patří k obci Taiarapu-Est na Tahiti. ^[3]

Fakta

Výška sopky ode dna

asi 4 000 m

Vrcholový kráter

150 m široký, 80 m hluboký

Roj 1981

asi 4 000 otřesů, nejsilnější ML 4,3

Podmořský kráter

2 500–2 700 m pod hladinou

Obyvatelé

neobydlený

Slovníček

horká skvrna

místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela

strombolská erupce

opakované menší výbuchy, které vyhazují kousky žhavé lávy do výšky desítek až stovek metrů; podle sopky Stromboli

zemětřesný roj

série mnoha menších zemětřesení v jednom místě během krátké doby, bez jednoho výrazně silnějšího hlavního otřesu

magnitudo

číslo vyjadřující sílu zemětřesení; ML je místní (lokální) magnitudo

Zdroje

1. Mehetia, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Talandier, J., Okal, E. A.: The volcanoseismic swarms of 1981–1983 in the Tahiti-Mehetia area, French Polynesia. Journal of Geophysical Research 89 (1984), 11216–11234, doi:10.1029/JB089iB13p11216 (záznam s abstraktem v EarthRef), Journal of Geophysical Research (1984)
3. Mehetiʻa, Wikipedia
4. Mehetia, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.