Kilauea

sopka – Shield, United States, Eastern Pacific Volcanic Regions

Kde: United States, Eastern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 1 222 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: 19,421°, -155,287°

Kīlauea na jihovýchodě ostrova Havaj patří k nejčinnějším sopkám světa. Je to nízká štítová sopka z čediče, z níž láva většinou neexploduje, ale vytéká nebo stříká ve fontánách. Od prosince 2024 v jejím vrcholovém kráteru Halemaʻumaʻu probíhá erupce, při níž se opakovaně objevují lávové fontány vysoké stovky metrů. ^{[8, 1, 2, 3]}

Jak vznikl

Kīlauea neleží na okraji litosférické desky, ale uprostřed Pacifické desky nad havajskou horkou skvrnou – místem, kde z hlubokého pláště stoupá horký materiál a taví se. Pohybem Pacifické desky nad skvrnou vznikl za 70 milionů let asi 6 000 km dlouhý řetěz ostrovů a podmořských sopek. Kīlauea je jeho druhým nejmladším článkem a dnešním hlavním centrem činnosti. ^{[8, 9, 1]}

Podle anglické Wikipedie je sopka stará 210 000 až 280 000 let a nad hladinu moře se vynořila asi před 100 000 lety. Leží na východním úbočí mnohem mohutnější sopky Mauna Loa, a proto se dlouho považovala jen za její vedlejší (satelitní) sopku. ^{[8, 1]}

Jak vypadá

Na vrcholu je kaldera – rozsáhlá propadlina – velká asi 3 × 5 km. Vznikala v několika etapách asi před 1 500 lety a v 18. století. Uvnitř ní leží kráter Halemaʻumaʻu, kde v minulosti často bývalo lávové jezero. ^[1]

Z vrcholu vybíhají dvě riftové zóny – pásy puklin, kudy magma proniká do boků sopky. Východní je dlouhá asi 125 km, jihozápadní asi 35 km a obě pokračují až pod moře. Povrch sopky je velmi mladý: asi 90 % tvoří lávové proudy mladší než zhruba 1 100 let a 70 % proudy mladší než 600 let. ^{[1, 8]}

Erupce

Písemné záznamy o erupcích sahají do roku 1820. Až do roku 1924 v kráteru Halemaʻumaʻu dlouhodobě vřelo lávové jezero, mezi tím láva vytékala na vrcholu i na bocích sopky. ^[1]

Od ledna 1983 do roku 2018 trvala téměř nepřetržitá erupce ve východní riftové zóně, hlavně z kužele Puʻu ʻŌʻō. Lávové proudy pokryly přes 100 km², zničily stovky domů a přidaly ostrovu nové pobřeží. V roce 1990 láva pohřbila obce Kalapana a Kaimū i se známou pláží z černého písku. V letech 2008–2018 bylo navíc lávové jezero i ve vrcholovém kráteru Halemaʻumaʻu. ^{[1, 8]}

V květnu 2018 se magma přesunulo dál po východní riftové zóně do oblasti Leilani Estates na dolním toku. Pukliny se otevřely v délce asi 6,8 km, láva pokryla asi 35,5 km² a podle okresu Hawaii zničila 716 obydlí. Šlo o největší erupci v dolní části východní riftové zóny a největší propad vrcholu nejméně za 200 let; 4. května ji provázelo zemětřesení o magnitudě 6,9. ^{[4, 8]}

Jak magma odtékalo z nádrže pod vrcholem, vrchol se téměř denně propadal a každý propad uvolnil energii jako zemětřesení o magnitudě 4,7 až 5,4. Při propadech se odehrálo přes 60 000 zemětřesení. Objem propadu odhadují vědci na asi 0,8 km³; objem vylité lávy uvádí odborný souhrn z roku 2019 také asi 0,8 km³, pozdější článek HVO z roku 2024 ale 1,5 km³. ^{[4, 6]}

Dne 20. prosince 2020 začala ve vrcholovém kráteru nová erupce a s ní řada dalších, které propadlou kalderu postupně znovu zaplňují. Při té první se vypařilo jezírko vody, které se v kaldeře po propadu vytvořilo. ^{[6, 1]}

Erupce, která začala 23. prosince 2024 v kráteru Halemaʻumaʻu, probíhá v epizodách: mezi nimi se vrchol sopky znovu nafukuje a pak vytrysknou lávové fontány. Do konce roku 2025 jich bylo 39 a vylily téměř 200 milionů m³ lávy, která zvedla dno kráteru v průměru o 69 m. Rekordní fontána z 17. října 2025 dosáhla výšky asi 480 m. ^[3]

Erupce pokračovala i v roce 2026. Epizoda 55 proběhla 17. října 2026: fontány po necelých 6 hodinách náhle ustaly v 9:03 místního času. Ke 28. říjnu 2026 platil pro sopku stupeň výstrahy ADVISORY (žlutý kód). ^[2]

Lidé kolem

Erupce Kīlauey jsou častým námětem polynéských legend. Podle havajské tradice na sopce sídlí bohyně ohně Pele; podle ní se jmenují i ztuhlé kapky lávy (slzy Pele) a jemná vlákna sopečného skla (vlasy Pele). ^{[1, 9]}

Sopka je součástí národního parku Hawaiʻi Volcanoes a velkou turistickou atrakcí. V roce 2018 musela být část parku kolem Kīlauey kvůli výbuchům na vrcholu na několik měsíců uzavřena; při jednom z nich vystoupil popel do výšky asi 9 100 m. ^{[8, 9]}

Monitoring

Kīlaueu hlídá Havajská vulkanologická observatoř (HVO) amerického geologického ústavu USGS. Založil ji v lednu 1912 geolog Thomas A. Jaggar nedaleko dnešního hotelu Volcano House a byla to první sopečná observatoř v USA. Jaggar si Kīlaueu vybral pro její trvalé a poměrně neškodné erupce, dobrou dostupnost a častá zemětřesení. ^[7]

Observatoř postupně spravovalo několik institucí, od roku 1947 trvale USGS. Od roku 1986 sídlila přímo na okraji vrcholové kaldery; v roce 2018 se přestěhovala do města Hilo asi 50 km daleko. ^[7]

Co o něm dnes víme

Při propadu vrcholu v roce 2018 se vypouštělo lávové jezero v kráteru, a vědci tak mohli sledovat, jak klesá tlak v nádrži magmatu pod ním. Podle studie z roku 2019 se strop nádrže začal hroutit, když z mělké nádrže pod vrcholem odteklo méně než 4 % magmatu a tlak v ní klesl asi o 17 MPa. ^[5]

Z toho autoři vyvozují, že kaldera může začít vznikat už po odčerpání malého množství magmatu a že se propadání může zastavit dřív, než se nádrž vyprázdní. V nádrži pod Kīlaueou totiž zůstalo několik kubických kilometrů magmatu. ^[5]

Autoři souhrnu erupce z roku 2018 zdůrazňují, že díky dlouhé historii pozorování a pečlivému měření se nebezpečné události podařilo úspěšně předpovídat. ^[4]

Fakta

Hlídá: Havajská vulkanologická observatoř (USGS), od 1912
Dlouhodobá erupce: 1983–2018, východní riftová zóna (Puʻu ʻŌʻō)
Zničená obydlí v roce 2018: 716
Rekordní lávová fontána (erupce od 2024): asi 480 m, 17. 10. 2025
Stupeň výstrahy (28. 10. 2026): ADVISORY / žlutá
Kaldera na vrcholu: asi 3 × 5 km

Slovníček

štítová sopka: široká plochá sopka z řídké čedičové lávy, která teče daleko; připomíná ležící štít
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vzniká sopka i daleko od okrajů desek
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se pod ní vyprázdní nádrž magmatu
riftová zóna: pás puklin vybíhající z vrcholu sopky, kudy magma proniká do jejích boků a kde se otevírají erupční pukliny
lávové jezero: jezero roztavené lávy v kráteru, které je spojené s magmatem v hloubce
lávová fontána: proud lávy tryskající vysoko do vzduchu z průduchu, poháněný unikajícími plyny
magnituda: míra síly zemětřesení; o jeden stupeň vyšší magnituda znamená zhruba 32krát víc uvolněné energie
MPa (megapascal): jednotka tlaku; 17 MPa je asi 170krát víc než tlak vzduchu u hladiny moře

Zdroje

Kilauea, Smithsonian Global Volcanism Program
Kīlauea (stav sopky a poslední zprávy HVO), U.S. Geological Survey, Hawaiian Volcano Observatory (2026)
Volcano Watch — Hauʻoli Makahiki Hou! A round-up of fireworks from Kīlauea's fountains (2. 1. 2026), U.S. Geological Survey, Hawaiian Volcano Observatory (2026)
Neal, C. A. a kol.: The 2018 rift eruption and summit collapse of Kīlauea Volcano. Science 363 (2019), 367–374, doi:10.1126/science.aav7046 (abstrakt), Science (2019)
Anderson, K. R. a kol.: Magma reservoir failure and the onset of caldera collapse at Kīlauea volcano in 2018. Science 366 (2019), doi:10.1126/science.aaz1822 (abstrakt), Science (2019)
Changes from the 2018 Kīlauea summit caldera collapse and refilling (3. 5. 2024), U.S. Geological Survey, Hawaiian Volcano Observatory (2024)
Establishing the first U.S. Volcano Observatory, U.S. Geological Survey
Kīlauea, Wikipedia
Kilauea, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.