Shasta

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde

United States, North America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

4 317 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1250

Poloha

41,409°, -122,193°

Mount Shasta na severu Kalifornie je objemem největší sopka Kaskádového pohoří a s výškou přes 4 300 m jeho druhý nejvyšší vrchol. Naposledy vybuchla před několika tisíci, možná jen stovkami let a Geologická služba USA (USGS) ji řadí mezi sopky s velmi vysokou mírou ohrožení. ^{[1, 2, 6]}

Jak vznikl

Shasta stojí na jižním konci Kaskádového pohoří, sopečného řetězu nad subdukční zónou. Je to složený stratovulkán z andezitu a dacitu, postavený nejméně ze čtyř hlavních kuželů, které rostly během nejméně 590 000 let. ^{[1, 2, 6]}

Starší sopka se kdysi zřítila a obrovský sesuv trosek zaplnil údolí řeky Shasta na severozápadě. Podle USGS se to stalo před 300 000 až 500 000 lety a sesuv pokryl přes 440 km². Anglická Wikipedie uvádí stáří 300 000 až 360 000 let, objem asi 27 km³ a délku proudu trosek asi 45 km. ^{[1, 2, 6]}

Na začátku holocénu (posledních asi 11 700 let) vyrostly tři mladé části hory: kužel Hotlum, který tvoří dnešní vrchol, komplex lávových dómů Shastina a lávový dóm Black Butte na jihozápadním úpatí. Shastina a Black Butte vznikly podle USGS asi před 11 000 lety. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Objem hory se odhaduje na asi 350 km³, což z ní dělá objemově největší stratovulkán Kaskád. Výška vrcholu se ve zdrojích mírně liší: GVP a USGS uvádějí 4 317 m, anglická Wikipedie 4 322 m. ^{[6, 1, 2]}

Na svazích leží sedm ledovců. Největší z nich – Whitney, Bolam, Hotlum a Wintun – stékají od vrcholu hlavně na sever a východ. Ledovec Whitney je nejdelší a Hotlum podle Wikipedie objemově největší v Kalifornii. V zimě tu hodně sněží a na hoře je lyžařský areál. ^[6]

Erupce

Za posledních 10 000 let soptila Shasta podle práce USGS z roku 1978 (C. D. Miller), z níž vychází souhrn nebezpečí, asi jednou za 800 let, za posledních 4 500 let dokonce asi jednou za 600 let. Kužel Hotlum byl činný po celý holocén. Pyroklastické proudy (žhavé laviny popela a kamenů) a bahnotoky z jeho erupcí dosáhly až 20 km od vrcholu. ^{[3, 1]}

Kdy sopka vybuchla naposledy, se ve zdrojích liší. Hlavní stránka USGS uvádí erupci asi před 3 200 lety, kdy po severním svahu stekly žhavé laviny bloků a popela. Práce z roku 1978 citovaná v souhrnu nebezpečí USGS ale klade poslední známou erupci do doby před asi 200 radiouhlíkovými lety a katalog GVP vede jako poslední erupci rok kolem 1250. ^{[2, 3, 1]}

Podle anglické Wikipedie poslala malá erupce asi před 200 lety horký bahnotok asi 19 km dolů údolím Mud Creek. Podle Wikipedie ji snad v roce 1786 pozoroval francouzský mořeplavec La Pérouse, to je ale sporné. ^[6]

Nebezpečí

Budoucí erupce podobné těm z posledních 10 000 let by mohly přinést popel, lávové proudy, dómy a pyroklastické proudy a ohrozit stavby a infrastrukturu do vzdálenosti několika desítek kilometrů. Lávové a pyroklastické proudy by podle USGS zasáhly hlavně nížiny do 15–20 km od vrcholu, popel by padal především na východ do asi 50 km. ^{[2, 3]}

Velkým nebezpečím jsou i bez erupce lahary (bahnotoky). Za posledních 1 000 let jich údolími potoků steklo přes 70; spouštějí je prudké deště nebo povodně z tajících ledovců. Kdyby se zřítila část hory, mohl by sesuv a bahnotok dosáhnout přes 50 km od vrcholu. ^{[2, 3]}

Kalifornie má podle zprávy USGS z roku 2019 osm mladých sopečných oblastí s mírným až velmi vysokým ohrožením a pod nejméně sedmi z nich, včetně Shasty, je roztavená hornina. Shasta sama patří v celostátním hodnocení USGS mezi sopky s velmi vysokým ohrožením. Podle anglické Wikipedie, která cituje stejnou zprávu, je šance na erupci do roku 2049 asi 3,5 %. ^{[4, 2, 6]}

Monitoring

Sopku sleduje Kalifornská sopečná observatoř (CalVO) USGS. Síť 12 seismometrů a 9 přijímačů GPS, kterou provozují USGS a UNAVCO, posílá data v reálném čase. Zemětřesení je tu podle USGS už desítky let málo a země se téměř nepohybuje. ^[2]

O tom, že pod horou je stále horký systém, svědčí horké prameny a sopečné plyny u vrcholu. ^[2]

Co o něm dnes víme

Podle zprávy Fox Weather z března 2026 vystupují vědci CalVO na horu, aby sestavili podrobnou geologickou mapu a historii sopky. Geolog Andy Calvert s kolegy sbírá vzorky lávových proudů a určuje jejich stáří, mimo jiné podle stop kosmického záření v povrchu horniny a podle magnetických stop v lávě. Sara Peek z laboratoře USGS pro chemii sopečných a hydrotermálních tekutin odebírá vzorky ve vysokých polohách hory a geofyzici dočasně rozmístili seismometr v karu Mud Creek. ^[5]

Podle téže zprávy je dóm Hotlum starý asi 10 700 let. Zpráva uvádí poslední erupci jednou „asi před 3 500 lety“, jinde „asi před 3 200 lety“ – i to ukazuje, že přesná historie mladých erupcí se stále upřesňuje. ^[5]

Lidé kolem

Do 10 km od vrcholu žije podle GVP jen asi 35 lidí, do 30 km asi 20 000 a do 100 km přes 265 000. Na úpatí leží městečka Weed, Mount Shasta, Edgewood a Dunsmuir, kolem hory vede dálnice I-5 a železnice. ^{[1, 2, 6]}

Hora má velký význam pro původní obyvatele. Pro Wintuy je posvátná a jejich skupina z oblasti řeky McCloud na ní koná obřady. Pověsti Klamathů vyprávějí o boji ducha Skella s duchem Llaa, který sídlil v sopce Mazama. Šastové hoře říkají Waka-nunee-Tuki-wuki, Karukové Úytaahkoo. ^[6]

Prvními přistěhovalci, kteří vystoupili na vrchol, byla podle Wikipedie v roce 1854 skupina vedená E. D. (Eliasem) Pearcem. Hora dnes patří do národního lesa Shasta–Trinity. ^[6]

Fakta

Objem

asi 350 km³ (největší v Kaskádách)

Lahary za posledních 1 000 let

přes 70

Míra ohrožení (USGS)

velmi vysoká

Hlídá

Kalifornská sopečná observatoř (CalVO), USGS

Monitorovací síť

12 seismometrů, 9 přijímačů GPS

Ledovce

7, nejdelší Whitney

První výstup

1854, E. D. Pearce a skupina

Slovníček

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

andezit, dacit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a erupce bývají výbušné

lávový dóm

hromada velmi husté lávy, která se vytlačí z průduchu a neteče daleko

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

pyroklastický proud

žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky a spálí vše v cestě

lahar

bahnotok – proud vody, popela a kamení, často po dešti nebo při tání ledovců

radiouhlíková metoda

určení stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C, například v dřevě spáleném při erupci; radiouhlíkové roky se od kalendářních mírně liší

kar

mísovitá prohlubeň ve svahu hory vyhloubená ledovcem

Zdroje

1. Shasta, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Mount Shasta, U.S. Geological Survey – California Volcano Observatory
3. Hazards summary for Mount Shasta, U.S. Geological Survey
4. Mangan, M. a kol.: California's exposure to volcanic hazards. USGS Scientific Investigations Report 2018-5159 (2019, abstrakt), U.S. Geological Survey (2019)
5. To study California's largest active volcano, scientists first have to climb it, Fox Weather (2026)
6. Mount Shasta, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.