Wrangell

sopka – Shield, United States, North America Volcanic Regions

Kde: United States, North America Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 4 278 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1912
Poloha: 62,006°, -144,017°

Mount Wrangell je obrovská štítová sopka pokrytá ledovci v národním parku Wrangell-St. Elias na Aljašce. Patří k největším sopkám na okrajích kontinentů. Od velkého aljašského zemětřesení v roce 1964 se v jednom z jejích vrcholových kráterů zvýšil tok tepla a roztála většina ledu, který ho vyplňoval. ^{[1, 5, 3, 4]}

Jak vypadá

Wrangell je štítová sopka – široká hora s mírnými svahy, kterou postavily hlavně tekuté lávové proudy. Ve výšce 2 000 m má průměr asi 30 km a některé její lávové proudy dotekly až 58 km daleko. Nad řekou Copper na jihozápadě se zvedá o víc než 3 700 m. ^{[1, 5]}

Objem sopky je podle Aljašské vulkanologické observatoře (AVO) asi 900 km³, podle anglické Wikipedie přes 920 km³ – víc než dvakrát tolik co Mount Shasta v Kalifornii. Výška vrcholu se ve zdrojích liší: GVP uvádí 4 278 m, AVO 4 317 m. ^{[2, 5, 1]}

Široký vrchol skrývá kalderu – propadlinu asi 4 × 6 km velkou a možná přes 1 km hlubokou, celou vyplněnou ledem. Ta leží uvnitř starší, asi 15 km široké kaldery. Na okraji mladší kaldery jsou tři malé krátery: Severní, Východní a Západní. Na severozápadním svahu, 6 km od vrcholu, stojí strmý boční kužel Mount Zanetti. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Většina sopky vyrostla při erupcích zhruba před 600 000 až 200 000 lety. Vrcholová kaldera vznikla někdy před 200 000 až 50 000 lety. Podle AVO zřejmě ne obrovským výbuchem, ale tím, že se magma z mělkých zásobníků pod vrcholem odčerpalo a strop se propadl. ^{[1, 2]}

Wrangell je součástí sopečného pole Wrangell, které se táhne přes 250 km napříč jižní Aljaškou až do kanadského Yukonu. Sopky v něm vznikaly od pleistocénu (starších čtvrtohor) až do dnešní doby. ^[5]

Erupce

Podle radiokarbonového datování vybuchla sopka asi kolem roku 190 n. l. (s nejistotou ±200 let) a GVP tu erupci řadí na stupeň 4 stupnice VEI. Od 18. století soptí jen zřídka, z nejzápadnějšího vrcholového kráteru. Potvrzené jsou menší erupce z let 1899–1902 a 1911–1912; ostatní záznamy z let 1784 až 2002 vede GVP jako nejisté. Potvrzené erupce byly podle tabulky GVP slabé, na stupni 1–2 VEI. ^[1]

V jazyce Ahtna, řeči místních indiánů, se hora jmenuje K’ełt’aeni, a když soptí, Uk’ełedi. Dnešní jméno jí dali Rusové podle barona von Wrangella. ^{[5, 2]}

Kráter, který roztál

Od roku 1965 se výrazně zvýšila tepelná činnost Severního kráteru, kdežto u Západního kráteru pozvolna klesala. R. J. Motyka ji ve své disertaci z roku 1983 měřil novou metodou, takzvanou ledovcovou kalorimetrií: z toho, kolik ledu v kráteru roztálo, spočítal, kolik tepla sopka vydala. ^[4]

V Severním kráteru bylo v roce 1966 asi 44 milionů m³ ledu. Do roku 1982 z něj roztálo přes 80 %. Teplo nepřibývalo rovnoměrně: silnější nápory přišly v letech 1966–1968 a 1972–1974 a od let 1978–1979 rostlo dál. ^[4]

Proč se to stalo? Souhrnná studie z roku 2007, která shrnula pozorování z let 1961–2005, uvádí, že změny zřejmě spustilo velké aljašské zemětřesení z 27. března 1964 o síle 9,2. Motyka předpokládal, že otřesy rozpraskaly horninu nad zásobníkem magmatu a tím tepelnou činnost nastartovaly. ^{[3, 4]}

Složení plynů z fumarol, včetně vysokého podílu oxidu siřičitého, ukazuje na mělko uložené magma, které se odplyňuje. Tepelný tok v kráteru odhadli vědci na asi 20 až 140 W na m² a celkem 20 až 100 MW. Seismická měření na okraji kráteru navíc ukázala, že sopka reaguje na velká zemětřesení dvojím způsobem, v časových měřítcích od minut po měsíce. ^{[3, 4]}

Monitoring

Sopku sleduje Aljašská vulkanologická observatoř (AVO). Seismická síť na ní byla v roce 2012 kvůli poruchám vyřazena ze sledování, v září 2019 obnovena a podle zprávy z 1. října 2024 fungovala. Hlídají ji i webové kamery. Koncem října 2026 u ní AVO uváděla stupeň výstrahy NORMAL a letecký kód zelený. ^[2]

V okolí téměř nikdo nežije: do 30 km od vrcholu podle GVP nebydlí nikdo a do 100 km jen asi 1 800 lidí. Nejbližší obcí je Kenny Lake asi 56 km jihozápadně. ^{[1, 2]}

Fakta

Objem: asi 900 km³ (AVO), přes 920 km³ (Wikipedie)
Nejdelší lávové proudy: 58 km
Roztátý led v Severním kráteru: přes 80 % z asi 44 mil. m³ (1966–1982)
Jméno v jazyce Ahtna: K’ełt’aeni
Hlídá: Aljašská vulkanologická observatoř (AVO)

Slovníček

štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy, postavená hlavně z tekutých lávových proudů
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí strop nad vyprázdněným zásobníkem magmatu
pleistocén: starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
ledovcová kalorimetrie: výpočet tepla, které sopka vydává, z množství ledu, který v kráteru roztál
MW (megawatt): milion wattů; jednotka výkonu, tady množství tepla, které sopka vydá za sekundu

Zdroje

Wrangell, Smithsonian Global Volcanism Program
Wrangell, Alaska Volcano Observatory
Benson, C., Motyka, R., McNutt, S., Lüthi, M., Truffer, M.: Glacier–volcano interactions in the North Crater of Mt Wrangell, Alaska. Annals of Glaciology 45 (2007), 48–57, doi:10.3189/172756407782282462 (abstrakt), Annals of Glaciology (2007)
Motyka, R. J.: Increases and fluctuations in thermal activity at Mount Wrangell, Alaska. Disertace, University of Alaska Fairbanks (1983) (abstrakt), University of Alaska Fairbanks (1983)
Mount Wrangell, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.