Iliamna

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde: United States, North America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 3 053 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1876
Poloha: 60,032°, -153,090°

Iliamna je ledovci pokrytý stratovulkán vysoký 3 053 m na západním břehu Cookova zálivu na Aljašce, asi 215–225 km jihozápadně od Anchorage. Je známý silnými výrony páry, které lidé dlouho mylně považovali za erupce, a neobvykle častými obřími lavinami ledu a kamení. Naposledy prokazatelně vybuchl v 19. století. ^{[1, 2, 5, 6]}

Jak vypadá

Sopka leží v národním parku Lake Clark. Má plochý vrchol bez zřetelného kráteru. Na jih od něj vybíhá asi 5 km dlouhý hřbet se dvěma skupinami lávových kopulí, North a South Twin Peaks; další skupina kopulí leží na severovýchodním svahu u ledovce Johnson. ^{[1, 6]}

Většinu hory trvale pokrývá sníh a led a z vrcholu se do všech stran rozbíhají ledovce, mezi nimi Red, Tuxedni, Lateral a Umbrella. Ledovce horu hluboce rozbrázdily. Na jižní a východní straně jsou asi 600 m vysoké stěny, ve kterých je vidět vnitřní stavba sopky – vrstvy lávy a sopečných úlomků. ^{[1, 2, 6]}

Samotná sopka je postavena ze střídajících se vrstev andezitových láv a pyroklastických hornin. Stojí na mnohem starších žulových horninách z jury, které tvoří batolit (obrovské těleso ztuhlého magmatu) Aleutského pohoří. ^[2]

Erupce

Velkých výbušných erupcí měla Iliamna v posledních zhruba 12 000 letech jen několik. Podle radiokarbonového datování k nim patřily erupce kolem roku 5050 a 2050 př. n. l., obě odhadem se stupněm 4 na stupnici VEI, a další erupce kolem roku 450 př. n. l. a 1650. ^{[1, 6]}

Z doby písemných záznamů uvádí GVP erupce s pyroklastickými proudy v letech 1778–1779 a 1876. Za potvrzené považuje také erupci z roku 1867 (VEI 2). NASA v článku z roku 2025 naopak označuje za poslední erupci tu z roku 1867. ^{[1, 5]}

Zprávy o erupcích z let 1933, 1947, 1952 a 1953 jsou nejisté. Podle geologů šlo nejspíš o mohutné sloupce páry z fumarol na východní a jihovýchodní straně pod vrcholem, které si piloti i dřívější pozorovatelé pletli s erupčními mračny. ^{[1, 6]}

Obří laviny

Zhruba jednou za pár let se Iliamna otřese, protože se z ní utrhne velká lavina ledu a kamení. Laviny jsou tak velké, že je zachytí okolní seismometry a infrazvuková čidla, a vědci proto Iliamnu považují za přírodní laboratoř pro studium takových lavin. Podle NASA k nim přispívá kombinace ledovcového ledu, hornin rozrušených a oslabených horkými sopečnými roztoky a tepla ze sopky. ^[5]

Laviny z 22. května 2016 a 21. června 2019 se utrhly na stejném místě, u horního konce ledovce Red na východní straně hory, a obě dojely asi 8 km daleko. Rozbor seismických a infrazvukových záznamů ze stanic vzdálených 9 až přes 600 km ukázal, že se řítily rychlostí přes 70 m/s, tedy přes 250 km/h. ^[4]

Dne 15. června 2025 kolem půl páté ráno místního času zesílila seismická činnost, chvílemi byla téměř nepřetržitá a k běžné úrovni se vrátila kolem 14:30. Signály se podobaly těm, které vznikají při počátečním prokluzování horniny po ledu před velkými lavinami. Observatoř ještě 16. června neměla dost údajů, aby určila, zda a kde se nějaký sesuv utrhl. V srpnu 2026 zachytila dvě laviny: 8. srpna signál laviny v seismických a tlakových datech a 14. srpna velkou lavinu na východním svahu, v obou případech bez známek sopečného neklidu. ^{[5, 2]}

Co o něm dnes víme

V roce 1996 zesílila pod sopkou zemětřesná činnost. GVP ji spojuje s tím, že se pod sopku vtlačila žíla magmatu, která ale k povrchu neprorazila. ^[1]

Studie z roku 2022 zhodnotila 20 let měření plynů a zemětřesení. Popisuje menší neklid v letech 2002–2006 a výraznější v roce 2012, kdy výrazně vzrostl únik plynů i počet otřesů, podobně jako v roce 1996. Ani jedna epizoda neskončila erupcí. Podle vývoje složení plynů se v roce 2012 nejspíš nezapojilo žádné nové magma z hloubky. ^[3]

Autoři soudí, že se do mělkého magmatického systému Iliamny čas od času dostává čerstvé magma ze spodní kůry a dlouhodobě ho udržuje, čímž se Iliamna liší od sousedních sopek u Cookova zálivu, které jsou mezi erupcemi jen málo činné. Navrhli také, podle čeho v datech z monitoringu poznat, že se šance na erupci zvyšuje. ^[3]

Monitoring

Sopku hlídá Aljašská sopečná observatoř (AVO) pomocí seismometrů, tlakových čidel a webových kamer. Dne 1. července 2025 změnila její letecký barevný kód a stupeň výstrahy z „nepřiděleno“ na zelenou, tedy normální stav. Ten na stránce observatoře platil i koncem října 2026. ^[2]

V okolí skoro nikdo nežije – nejbližší osady Pedro Bay a Port Alsworth jsou 63 a 70 km daleko. Hlavní nebezpečí by při erupci hrozilo letadlům. Americká geologická služba v roce 2018 zařadila Iliamnu mezi vysoce nebezpečné sopky, na 20. místo v USA. ^{[2, 6]}

Zajímavosti

Domorodí Dena'inové horu nazývají Ch'naqał'in, Alutiiqové Puyulek. Ruský název vyšel tiskem roku 1852 jako „S. Ilymna“ (Sopka Ilymna). Zřejmě jde o tutéž horu, kterou španělská výprava Ignacia Arteagy v roce 1779 pojmenovala Volcán de Miranda. ^{[6, 2]}

Na vrchol poprvé vystoupili horolezci v roce 1959. Od roku 1976 je hora chráněná jako národní přírodní památka USA (National Natural Landmark). Asi 70 km jihozápadně leží jezero Iliamna, největší jezero Aljašky. ^{[6, 7]}

Fakta

Observatoř: Alaska Volcano Observatory (AVO)
Stupeň výstrahy (říjen 2026): zelená / normální, od 1. 7. 2025
Hodnocení USGS 2018: 20. nejnebezpečnější sopka USA
Laviny 2016 a 2019: dosah asi 8 km, rychlost přes 70 m/s
Nejbližší osada: Pedro Bay, asi 63 km
První výstup: 1959

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečných úlomků
lávová kopule: kupa velmi husté lávy, která se nad průduchem nahromadí, protože nedokáže odtéct
andezit: středně tmavá sopečná hornina, typická pro sopky nad subdukčními zónami
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu sopky rychlostí desítek až stovek km/h
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu
radiokarbonové datování: určení stáří organických zbytků (např. dřeva) podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C
infrazvuk: zvuk tak nízký, že ho lidské ucho neslyší; zachytí ho citlivá tlaková čidla
žíla magmatu (dajka): deskovité těleso magmatu, které se vtlačí do puklin v horninách pod sopkou

Zdroje

Iliamna, Smithsonian Global Volcanism Program
Iliamna, Alaska Volcano Observatory
Werner, C., Power, J. A., Kelly, P. J., Prejean, S. G., Kern, C.: Characterizing unrest: A retrospective look at 20 years of gas emissions and seismicity at Iliamna Volcano, Alaska. Journal of Volcanology and Geothermal Research 422 (2022), 107448, doi:10.1016/j.jvolgeores.2021.107448 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2022)
Toney, L., Fee, D., Allstadt, K. E., Haney, M. M., Matoza, R. S.: Reconstructing the dynamics of the highly similar May 2016 and June 2019 Iliamna Volcano, Alaska ice–rock avalanches from seismoacoustic data. Earth Surface Dynamics 9 (2021), 271–293, doi:10.5194/esurf-9-271-2021 (abstrakt), Earth Surface Dynamics (2021)
Iliamna Volcano Ready to Rumble, NASA Earth Observatory (2025)
Mount Iliamna, Wikipedia
Iliamna (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.