Augustine

sopka – Lava dome(s), United States, North America Volcanic Regions

Kde: United States, North America Volcanic Regions
Typ (GVP): Lava dome(s)
Nadmořská výška: 1 218 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2006
Poloha: 59,363°, -153,435°

Augustine je neobydlený sopečný ostrov v Cookově zálivu na jihu Aljašky, asi 280 km jihozápadně od Anchorage. Je to nejčinnější sopka východní části Aleutského oblouku: velké erupce tu byly v letech 1883, 1935, 1963–64, 1976, 1986 a 2006. Její vrchol se opakovaně zřítil a laviny trosek dojely až do moře, naposledy v roce 1883; největší z nich mohou vyvolat tsunami. ^{[1, 2, 6, 4]}

Jak vypadá

Ostrov měří asi 8 × 11 km a skoro celý je poskládaný z produktů sopky. Uprostřed se tyčí shluk lávových dómů – kup hustě tekoucí lávy, které se navršily nad průduchem. Kolem nich se ke břehům na všech stranách svažuje plášť z úlomků sopečných lavin a pyroklastických proudů. ^{[2, 1]}

Výška vrcholu se mění, protože dómy rostou a zase se hroutí: katalog GVP uvádí 1 218 m, Aljašská sopečná observatoř (AVO) 1 260 m. Ostrov pojmenoval kapitán James Cook v roce 1778 jako Saint Augustine Island. ^{[1, 2]}

Při velkém aljašském zemětřesení v roce 1964 se severozápadní strana ostrova zvedla o 30–33 cm. ^[2]

Erupce

Velké erupce Augustine mívají podobný průběh: začnou výbuchy, při nichž se po svazích řítí pyroklastické proudy, a pak se klidněji vytlačuje láva, která na vrcholu postaví nový dóm. Erupcím v letech 1976 a 1986 předcházely měsíce neklidu, kdy pod sopku do hloubky několika kilometrů přitékalo nové magma. ^{[1, 3]}

Velká erupce začala v říjnu 1883. Zřítila se při ní část vrcholu a lavina trosek vjela do moře na severoseverovýchodní straně ostrova, kde vytvořila výběžek Burr Point. Následující růst dómů vrátil sopce zhruba původní výšku. ^{[4, 3, 1]}

Zatím poslední erupce trvala od 11. ledna do poloviny března 2006. Za 20 dní sopka vybuchla ve 13 krátkých explozích a mraky popela vítr odnesl stovky kilometrů daleko. Pak začala vytékat láva a v polovině března na vrcholu vyrostl nový, vyšší dóm a na severních a severovýchodních svazích dva lávové proudy. ^[3]

Nebezpečí

V okolí sopky (do 30 km) nikdo trvale nežije a nejbližší město Homer leží asi 113 km daleko. Hlavní nebezpečí proto představuje sopečný popel: v roce 2006 napadal v mnoha obcích jižní Aljašky. Dopady byly poměrně malé; většinu hospodářských ztrát způsobilo, že letecké společnosti rušily lety nebo se oblasti vyhýbaly. ^{[1, 6, 3, 5]}

Druhým nebezpečím jsou sesuvy. Za posledních asi 2 000 let dojelo do moře nejméně 11 velkých lavin trosek, které vznikly zřícením vrcholu sopky. Největší takové laviny mohou vyvolat tsunami v celé dolní části Cookova zálivu, a proto během erupce 2005–2006 vznikl nový postup varování před tsunami způsobenými sesuvy v Cookově zálivu. ^{[2, 4, 5]}

Co o něm dnes víme

Erupce 2006 patří k nejlépe zdokumentovaným na Aljašce. Geologická služba USA (USGS) jí v roce 2010 věnovala celou knihu o 28 kapitolách. Rozbory hornin ukázaly, že erupce 1976, 1986 i 2006 nejspíš spustil podobný proces – míchání čerstvého magmatu se starším magmatem uloženým pod sopkou. ^[3]

Geologové z vrstev popela a sesuvů na ostrově poskládali dlouhou historii sopky. Například popel z erupcí před asi 5 200, 3 750, 3 500 a 2 275 lety dopadl 70 až 110 km od sopky. Velká lavina West Island (podle ostrůvku u západního břehu) dojel daleko za tehdejší mořský útes a vyvolal tsunami. ^[4]

Vědci z USGS v roce 2010 napsali, že další erupce se dá čekat v příštích několika desetiletích. Podle anglické Wikipedie navíc stát Aljaška v roce 2025 pronajal plochy na ostrově k průzkumu geotermální energie. ^{[3, 6]}

Monitoring

Sopku hlídá Aljašská sopečná observatoř (AVO). Seismometry s přenosem dat tu měří od roku 1971, síť pro měření pohybů povrchu od roku 1988 a v roce 2004 přibyly přístroje GPS z projektu EarthScope. Na ostrov a okolí míří i několik webových kamer. ^{[3, 2]}

Na stránce AVO měla sopka v říjnu 2026 zelený (normální) stupeň výstrahy, poslední aktualizace stavu ale pocházela ze září 2019. ^[2]

Fakta

Velké laviny trosek: nejméně 11 za posledních asi 2 000 let
Erupce 2006: 11. ledna – polovina března, 13 krátkých explozí
Pojmenoval: James Cook, 1778
Observatoř: Alaska Volcano Observatory (AVO)

Slovníček

lávový dóm: kupa velmi husté lávy, která se nerozteče, ale nahromadí se přímo nad průduchem
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu velkou rychlostí
lavina trosek: obrovský sesuv, při kterém se zřítí část sopky a masa kamení se rozběhne daleko po okolí
tsunami: velmi dlouhá mořská vlna, kterou může vyvolat zemětřesení nebo sesuv do moře; na břehu se zvedne a zaplaví pobřeží
seismometr: přístroj, který zaznamenává otřesy půdy, i ty nejslabší, které člověk necítí

Zdroje

Augustine, Smithsonian Global Volcanism Program
Augustine, Alaska Volcano Observatory
Power, J. A., Coombs, M. L., Freymueller, J. T. (eds.): The 2006 eruption of Augustine Volcano, Alaska. USGS Professional Paper 1769, doi:10.3133/pp1769 (souhrn), U.S. Geological Survey (2010)
Waitt, R. B.: Ejecta and landslides from Augustine Volcano before 2006. Kapitola 13 v USGS Professional Paper 1769 (abstrakt), U.S. Geological Survey (2010)
Neal, C. A., Murray, T. L., Power, J. A., Adleman, J. N., Whitmore, P. M., Osiensky, J. M.: Hazard information management, interagency coordination, and impacts of the 2005-2006 eruption of Augustine Volcano. Kapitola 28 v USGS Professional Paper 1769 (abstrakt), U.S. Geological Survey (2010)
Augustine Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.