Novarupta

sopka – Caldera, United States, North America Volcanic Regions

Kde

United States, North America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

841 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1912

Poloha

58,266°, -155,159°

Novarupta je nenápadná sopka na Aljašském poloostrově, která vznikla teprve v červnu 1912 při největší sopečné erupci 20. století. Za zhruba 60 hodin vychrlila asi 13 km³ magmatu – asi třicetkrát víc než Mount St. Helens v roce 1980 – a zasypala údolí, kterému se dodnes říká Údolí deseti tisíc kouřů. ^{[1, 4, 2]}

Co to je

Novarupta leží v národním parku Katmai, asi 440 km jihozápadně od Anchorage, na svahu sopky Trident. V krajině skoro nevyčnívá: je to lávový dóm (kupa z husté lávy) asi 400 m široký a 65 m vysoký, obklopený nízkým valem vyvrženého materiálu. Povrch dómu je celý rozpraskaný na chaotické bloky. ^{[5, 1, 8]}

Dóm ucpává průduch erupce z roku 1912. Kolem něj je asi 2 km široká propadlina ve tvaru trychtýře, ohraničená obloukovitými trhlinami. Při jejím vzniku se utrhly části sousedních vrchů Falling Mountain, Broken Mountain a Baked Mountain. ^{[1, 5]}

Jméno dal sopce v roce 1916 botanik Robert F. Griggs a znamená „nová erupce“. ^{[5, 4]}

Erupce v roce 1912

Erupce začala 6. června 1912 kolem 13. hodiny a do rána 9. června skončila. Probíhala ve třech výbušných fázích – první trvala asi 16 hodin, druhá asi 29 hodin, třetí byla kratší – oddělených krátkými přestávkami. ^{[3, 4, 2]}

Sloupec popela vystoupal výš než 30 km a mrak se rozprostřel do šířky asi 1 600 km. Proudění ve vysoké atmosféře pak roznášelo popel kolem celé zeměkoule. Průměrná teplota na severní polokouli podle USGS klesla asi o 1 °C na víc než rok. ^{[3, 4]}

V osadě Kodiak, 170 km na jihovýchod, bylo asi 60 hodin skoro úplně tma. Napadlo tam nejméně 30 cm popela, bily blesky a budovy se pod tíhou popela bortily. ^{[3, 4]}

Podle zprávy USGS z roku 2012 erupce vyvrhla asi 17 km³ spadu (popela a pemzy, které napadaly z mraku) a 11 ± 2 km³ ignimbritu, uloženin žhavých proudů. Dohromady to odpovídá asi 13,5 km³ magmatu. Převažoval ryolit, magma velmi bohaté na křemík, ale vyvřely i dacit a andezit. ^{[2, 3]}

Údolí deseti tisíc kouřů

Asi polovina magmatu se rozlila jako žhavé proudy pemzy a plynů (pyroklastické proudy) až 25 km na severovýchod. Zaplnily údolí vrstvou silnou 100–200 m, která zůstala horká celá desetiletí. ^[3]

Z horké vrstvy po léta stoupaly tisíce sloupců páry a plynů z fumarol. Když sem v roce 1916 dorazila výprava National Geographic Society vedená Griggsem, nazval údolí Valley of Ten Thousand Smokes – Údolí deseti tisíc kouřů. Do 30. let 20. století většina fumarol vychladla; dodnes po nich zůstaly barevné minerální povlaky a místy i jejich komínky. ^{[4, 3]}

Griggs a National Geographic Society se zasadili o ochranu území: v roce 1918 vznikla prezidentským výnosem národní památka Katmai, dnešní národní park. ^[4]

Kde se vzalo magma

Asi 11 hodin po začátku erupce udeřilo první ze 14 zemětřesení o síle 6 až 7. Zatímco Novarupta chrlila, magma odtékalo zpod sopky Katmai 10 km na východ. Vrchol Katmai tak ztratil oporu a propadl se do prázdného prostoru – vznikla kaldera. ^{[3, 2, 1]}

Údaje o velikosti kaldery se liší: GVP uvádí 3 × 4 km, NPS asi 3 km na šířku a 600 m do hloubky, USGS asi 2,5 km. Dnes ji vyplňuje jezero hluboké přes 200 m (podle NPS přes 250 m). ^{[1, 4, 3]}

Dlouho se myslelo, že vybuchla sama Katmai. Teprve podrobné mapování geologa Garnisse Curtise v letech 1953–1954 ukázalo, že skutečným průduchem byla Novarupta, a Curtis jako první navrhl, že obě sopky propojuje podzemní zásobník magmatu. ^[3]

Co o něm dnes víme

K stému výročí erupce shrnuli geologové USGS Wes Hildreth a Judy Fierstein asi tři desetiletí výzkumu do zprávy (2012). Popisují v ní osm vrstev spadu, které pokrývají celou oblast, devět balíků uloženin žhavých proudů a tři lávové dómy. ^{[2, 3]}

Magma bylo „zonální“ – zásobník pod Katmai obsahoval magma různého složení. Ryolit, dacit a andezit se při výstupu k povrchu promíchávaly. Během erupce bylo zaznamenáno asi 50 zemětřesení. ^{[2, 3]}

Griggs se mylně domníval, že fumaroly v údolí vyživuje teplo stoupající z nového magmatu. Ve skutečnosti šlo o teplo, které zůstalo v samotných čerstvých uloženinách; vysokoteplotní fumaroly, které přenášely i kovy, vydržely asi deset let. ^{[3, 2, 4]}

Popel, který se vrací

Sypký popel z roku 1912 v údolí stále leží. Za silného severozápadního větru a sucha bez sněhu, hlavně na jaře a na podzim, ho vítr zvedá do mračen prachu a nese přes Shelikofův průliv ke Kodiaku a nad Aljašský záliv. Takovou epizodu AVO popsala například koncem srpna 2015 a v Kodiaku tehdy začala měřit kvalitu ovzduší. ^[6]

Při epizodě 15. srpna 2025 dosáhl mrak podle oznámení USGS výšky asi 1,8 km nad mořem. USGS zdůraznila, že nejde o erupci, ale že znovu zvířený popel může poškodit letadla i zdraví. ^[7]

Monitoring

Novaruptu sleduje Aljašská sopečná observatoř (AVO), mimo jiné seismicky. Od 18. března 2022 měla podle stránky AVO stupeň výstrahy NORMAL a leteckou barvu GREEN; v srpnu 2025 platil tento stupeň pro všechny sopky v oblasti Katmai. ^{[5, 7]}

Fakta

Erupce

6.–9. června 1912, asi 60 hodin

Objem magmatu

asi 13,5 km³

Výška sloupce popela

přes 30 km

Silná zemětřesení

14 o síle 6–7

Lávový dóm

asi 400 m široký, 65 m vysoký

Pojmenoval

Robert F. Griggs, 1916

Observatoř

Alaska Volcano Observatory (AVO)

Slovníček

lávový dóm

kupa z husté, vazké lávy, která neodteče daleko a nahromadí se nad průduchem

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svazích rychlostí desítek až stovek km/h

ignimbrit

hornina z uloženin pyroklastických proudů, často z pemzy a popela

ryolit

světlé sopečné horniny a magma s vysokým obsahem křemíku; takové magma je husté a bývá velmi výbušné

dacit, andezit

sopečné horniny s menším obsahem křemíku než ryolit; andezit má křemíku nejméně z těchto tří

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

spad

popel a pemza, které po erupci napadají z mraku na zem

Zdroje

1. Novarupta, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Hildreth, W., Fierstein, J.: The Novarupta-Katmai Eruption of 1912 – Largest Eruption of the Twentieth Century: Centennial Perspectives. USGS Professional Paper 1791 (2012) (abstrakt), U.S. Geological Survey (2012)
3. Volcano Watch — Alaska's great eruption of 1912 explained in centennial reports (17. 5. 2012), USGS Hawaiian Volcano Observatory (2012)
4. Valley of Ten Thousand Smokes, National Park Service, Katmai National Park & Preserve
5. Novarupta, Alaska Volcano Observatory
6. Remobilized Katmai 1912 ash: community events and health hazard analysis (2015), Alaska Volcano Observatory (2015)
7. USGS AVO – oznámení o znovu zvířeném popelu z oblasti Katmai, 15. 8. 2025, USGS Volcano Hazards Program (HANS) (2025)
8. Novarupta, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.