Aniakchak

sopka – Caldera, United States, North America Volcanic Regions

Kde

United States, North America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

1 341 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1931

Poloha

56,880°, -158,170°

Aniakchak je obrovská kaldera na Aljašském poloostrově, asi 10 km široká, která vznikla zhroucením sopky při mohutném výbuchu zhruba před 3 400 lety. Patří k nejčinnějším sopkám východní části Aleutského oblouku. Naposledy vybuchla v roce 1931, kdy její popel napadal na stovky tisíc kilometrů čtverečních Aljašky. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Kaldera (propadlina vzniklá zhroucením vrcholu sopky) má průměr asi 10 km a není v ní žádný ledovec. Okraj leží ve výšce 610 až 1 341 m. Hloubku uvádí AVO až 1 km, správa národního parku asi 2 000 stop (kolem 600 m). ^{[2, 5]}

Na dně kaldery jsou desítky menších útvarů: struskové a tufové kužely, maary (ploché krátery po výbuchu páry) a lávové dómy. Největší z nich, Vent Mountain, má průměr 2,5 km a ode dna se zvedá o 430 m. Druhým dlouho činným průduchem je Half Cone na severozápadě. ^{[2, 1]}

V severovýchodní části leží jezero Surprise Lake, asi 3,2 km dlouhé. Vytéká z něj řeka Aniakchak, která opouští kalderu úzkou strží ve východní stěně zvané The Gates. Řekou dnes do jezera táhnou na tření lososi nerky. ^{[2, 1, 5]}

Erupce

Za posledních 10 000 let tu vědci napočítali nejméně 40 výbušných erupcí. Kaldera vznikla při erupci zvané Aniakchak II, datované radiouhlíkovou metodou na asi 3 430 radiouhlíkových let před současností; anglická Wikipedie ji klade do let 1628/1627 př. n. l. Pyroklastické proudy (žhavé laviny popela a plynů) se při ní rozlétly přes 50 km daleko až k Beringovu moři na severu a k Tichému oceánu na jihu. ^{[1, 4, 6]}

Proudy popela tehdy zaplnily ledovcová údolí do hloubky nejméně 75 m a přelezly i 260 m vysoká sedla v Aleutském pohoří. Podle anglické Wikipedie vyvolala erupce tsunami v Bristolském zálivu, popel dolétl až do severní Evropy a centrální část Aljašského poloostrova se vylidnila. ^{[2, 6]}

V kaldeře se pak vytvořilo hluboké jezero. Podle GVP se asi před 1 850 lety katastrofálně vylilo průlomem The Gates ve východní stěně a studie USGS popisuje náhlý pokles jeho hladiny asi o 200 m. Anglická Wikipedie tuto povodeň řadí k největším známým za posledních 10 000 let. ^{[1, 4, 6]}

Jediná historicky pozorovaná erupce začala 1. května 1931 a trvala do 13. června. Měla stupeň VEI 4 a vyvrhla podle různých odhadů 0,3 až 0,9 km³ materiálu. 11. května silný výbuch způsobil v okolí sopky na několik hodin úplnou tmu. Popel padal až 600 km severně, na ostrově Kodiak napadalo asi 6 mm a v Bristolském zálivu plavaly vory pemzy. ^{[3, 1]}

Uvnitř kaldery erupce zničila nebo zasypala téměř všechnu vegetaci. Na sídlo Meshik (dnes část obce Port Heiden) padala pemza velká jako hrách až vejce ze vzdálenějších míst se hlásily ztráty sobů a karibu (Nushagak) a uhynulé labutě a husy (Ugashik). ^[3]

Historie

Erupci z roku 1931 zdokumentoval jezuitský kněz a badatel Bernard Hubbard. Kalderu navštívil už v roce 1930, během erupce nad ní 10. června 1931 přeletěl a 13. června s výpravou došel ke kaldeře, kde našel nové výbuchové jámy s tekoucí lávou. ^{[3, 5]}

Hubbardovy fotografie z doby před erupcí a po ní dnes slouží jako výchozí stav, podle kterého se posuzuje, jak se do kaldery vrací život. Mechy, trávy a kvetoucí rostliny osidlují chráněná místa a vrátili se i medvědi hnědí a karibu. Území kolem sopky je chráněno jako národní památka a rezervace Aniakchak. ^{[5, 6]}

Co o něm dnes víme

Podrobnou historii sopky shrnula v roce 2014 studie Americké geologické služby (USGS). Popisuje i otřesy z let 2009–2012: seizmometry zaznamenaly 135 slabých zemětřesení (magnitudo nejvýš 2,1), většinou v hloubce 14–28 km. Mělčí otřesy se soustředí pod Vent Mountain. ^[4]

Autoři z toho usuzují, že hluboko pod sopkou leží dlouhodobě částečně utuhlé magma, ze kterého se tavenina občas dostane výš, až asi 2,5 km pod hladinu moře. Na živý magmatický systém ukazují i plyny bohaté na CO₂ v jezeře Surprise Lake a pokles dna kaldery změřený z družic. Další erupci v rozsahu Aniakchak II ale v blízké budoucnosti nepovažují za pravděpodobnou. ^[4]

Monitoring

Sopku hlídá Aljašská sopečná observatoř (AVO) pomocí seizmometrů a webkamery. Koncem roku 2025 výpadek stanic sledování přerušil; po opravě napájení v přijímací stanici Port Heiden vrátila AVO 5. května 2026 sopce zelený stupeň (klid). Nejbližší obcí je Port Heiden, asi 26 km západně. ^[2]

Fakta

Vznik kaldery

erupce Aniakchak II, asi 3 430 let před současností (radiouhlík)

Erupce 1931

1. 5. – 13. 6., VEI 4

Objem erupce 1931

0,3–0,5 km³ (Neal a kol. 2001) až 0,9 km³ (Bacon a kol. 2014)

Výbušné erupce za 10 000 let

nejméně 40

Observatoř

AVO (Alaska Volcano Observatory)

Slovníček

kaldera

velká propadlina vzniklá zhroucením vrcholu sopky po vyprázdnění magmatického krbu

maar

plochý kráter vyhloubený výbuchem, při kterém se magma setkalo s vodou

lávový dóm

kupa z tak husté lávy, že neteče a hromadí se nad průduchem

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svazích velkou rychlostí

pemza

lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek, která může plavat na vodě

VEI

index sopečné explozivity – stupnice síly výbuchu od 0 do 8

radiouhlíkové datování

určení stáří organických zbytků podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C

Zdroje

1. Aniakchak, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Aniakchak, Alaska Volcano Observatory
3. Aniakchak 1931/5, Alaska Volcano Observatory
4. Bacon, C. R., Neal, C. A., Miller, T. P., McGimsey, R. G., Nye, C. J.: Postglacial eruptive history, geochemistry, and recent seismicity of Aniakchak volcano, Alaska Peninsula. U.S. Geological Survey Professional Paper 1810 (2014) (abstrakt), U.S. Geological Survey (2014)
5. Aniakchak – Nature & Science, National Park Service
6. Mount Aniakchak, Wikipedie (anglická)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.