Amak

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde

United States, North America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

547 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1796

Poloha

55,418°, -163,147°

Amak je malá ostrovní sopka v Beringově moři, nejvýchodnější z Aleutských ostrovů, asi 50 km severozápadně od sopky Frosty na západním cípu Aljašského poloostrova. Leží neobvykle daleko na sever od hlavní řady aleutských sopek. V letech 1700–1710 a v roce 1796 z ní vytekly blokové lávové proudy, které dnes pokrývají střed ostrova. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopka má objem jen asi 1 km³ a připomíná velký lávový dóm s dobře vyvinutým kráterem. Z kráteru se paprskovitě rozbíhají lávové proudy z hrubých kamenných bloků s výraznými valy po stranách, které vznikly při historických erupcích. ^{[1, 2]}

Výška vrcholu se ve zdrojích liší: GVP v textu uvádí 488 m (v katalogové tabulce 547 m), observatoř AVO 513 m a česká Wikipedie 448 m. ^{[1, 2, 4]}

Starší, asi 4 000–5 000 let staré lávové proudy z andezitu jsou tenké a deskovité. Údolí ve tvaru písmene U v nich prozrazují, že je ještě obrušovaly ledovce. Na jižní straně ostrova je travnatá naplavená rovina, nejspíš zarovnaná příbojem, a v ní plochý kráter se zvednutým okrajem, který může být maar. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Katalog GVP řadí Amak k sopkám nad zónou subdukce, kde se jedna litosférická deska podsouvá pod druhou. Na rozdíl od většiny aleutských sopek ale stojí stranou, severně od hlavního pásu. Podle aljašské sopečné observatoře je v tom mezi aleutskými sopkami podobný jen ostrovu Bogoslof, asi 250 km na západ. ^{[2, 1]}

Lávy Amaku se složením podobají lávám nedalekého sopečného centra u Cold Bay, obsahují ale malý, avšak významný nadbytek draslíku. ^[2]

Ostrov a život na něm

Podle katalogu GVP nežije do 30 km od sopky nikdo. Nejbližší osadou je Cold Bay, asi 37 km jihovýchodně; o něco dál leží False Pass a King Cove. Název ostrova pochází z aleutského jazyka (unangam tunuu). ^{[2, 1]}

Už 7. dubna 1930 vyčlenil americký prezident Herbert Hoover výnosem ostrov Amak, skaliska Sealion Rocks a malý ostrůvek jihovýchodně od něj jako útočiště a hnízdiště ptáků a divokých zvířat. Ostrov tehdy připojil k rezervaci Aleutských ostrovů. ^[3]

Monitoring

Aljašská sopečná observatoř (AVO) Amak vede ve svém seznamu, sopka ale podle jejího webu není seismicky sledována. Stupeň výstrahy byl podle webu AVO v říjnu 2026 „nepřiřazen“. ^[2]

Fakta

Objem sopky

asi 1 km³

Chráněné území

od roku 1930 (výnos č. 5318)

Seismické sledování

ne (stav v říjnu 2026)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

bloková láva

láva, jejíž povrch se při tečení rozpadá na velké hranaté kamenné bloky

lávový dóm

kupa husté lávy, která se nahromadí nad sopečným otvorem, protože nemůže odtéct

andezit

šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad zónami podsouvání desek

maar

plochý, široký kráter vzniklý prudkým výbuchem, obvykle když se magma setká s vodou

subdukce

podsouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad místem, kde se deska noří, vznikají sopky

Zdroje

1. Amak, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Amak, Alaska Volcano Observatory
3. Executive Order 5318 – Aleutian Islands Reservation, Alaska, Enlarged (7. 4. 1930), The American Presidency Project (1930)
4. Mount Amak, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.